Holky z porna: naše zkušenost (05)

Cestou z kuchyně k bazénu jsem narazil na Toma se Sabrinou.
„Co to máš? Bude nějaká mňamka?“ zeptala se mě Sabrina, když viděla, jak nesu skleničky.
„Myslím, že všichni potřebujete doplnit tekutiny, tak jsem připravil něco na žízeň.“
„To teda jo,“ se smíchem odpověděl Tom. Sabrina se na něj trošku vyčítavě podívala a řekla:
„No a kdo může za to, že jsem o tolik těch tekutin přišla?“
„Přeci má velká láska k tobě!“ políbil jí Tomáš.
„Ty tomu tlustýmu a dlouhýmu říkáš láska? A velká… Hmmm… Zajímavé,“ kontrovala Sabča.
Za chvilku tu byl i zbytek naší výpravy. Došel jsem pro karafu se sangrií, kterou jsem doplnil ledem. Každému jsem nalil skleničku a spustil.
„Jak to zde vypadá, už víte. Brzo ráno a na večer může přijet firma a přivézt cokoli si budeme přát. Restaurace jsou odsud 15 minut, první slušná pláž pěšky asi půl hodiny. Úklid přijíždí ve dvě odpoledne. Auto navrhuji, že bude mít každá ložnice své. Můžeme také domluvit Caravellu a jezdit společně. Jen se na den někdo z nás stane dobrovolným abstinentem. Snídaně navrhuji spíš tady. Je jedno, jestli po pokojích, nebo se někdo ujme vaření. A to ostatně platí s jakýmkoli jídlem. Prostě jsme dospělí a můžeme si užívat jak samoty a soukromí, tak společných aktivit a zábav.“
Sjú způsobně zvedla ruku. „Můžeme tu Caravellu? Já bych chtěla radši dohromady, je to pak větší legrace. To ostatně vůbec všechno dohromady je lepší.“
Klárka a Sabrina se na sebe podívaly a usmály se. „Máš pravdu, že dělat věci společně není špatné, třeba taková snídaně, když bys nám jí připravovala a my jí pak společně snědli. Na oplátku podpoříme tvou žádost o společné aktivity s Caravellou.“
„Fakt? Budeme dělat věci společně? Dobrodrůžo? To budu připravovat snídaně ráda, klidně celou dobu, když na ně nemusím chodit nakupovat.“
„Sjú se nezdá, dneska mi připravila koktejl, který vypadal dost obyčejně, ale když jsem ho ochutnala, úplně mě dostal. Jestli takové budou i snídaně, nemůžu se už teď dočkat!“ přimlouvala se za Caravellu a Zuzku Majka.
„Dobře, od zítra objednám Caravellu. Dnes si chci jít koupit aspoň bodyboard, ať je ve vodě legrace, budete chtít někdo také?“
Všichni zvedli ruku, jen Majka se zeptala: „To je to malinké prkno, co se na něm jezdí po vlnách na břiše?“
„Ano, přesně to je ono. A určitě si je pak můžeme odvézt do Prahy,“ odpověděl jsem jí.
„Tak chci taky, půjdu je s tebou vybrat. A pojedeme autem, ať je netáhneš sám. Dám si místo sangrie vodu. To, co jsem pila před tím, z toho jsem už vystřízlivěla.“
Spustila se všeobecná překřikující debata, co by se jak mělo a co a jak by mohlo být, tak jsem odešel do kuchyně Majce pro menší karafu s vodou a ledem a pro čistou skleničku.
„Děkuju, tos nemusel,“ usmála se na mě Majka. Dnes snad poprvé opravdu hezky.
Poslouchal jsem, o čem se všichni baví. „Mám návrh,“ přerušil jsem jejich štěbetání. „Připravím nám denní program. Bude v něm popsáno, kde ten který den budeme jíst a v kolik, co budeme dělat a jaké společné aktivity ten den a večer či noc budou. Ne Sjú, náplň těch aktivit napíšu podle sebe, ano? Obědvat budeme vždy mimo dům. Večeře navrhuji na střídačku, když by se někdo tady z přítomných chtěl blejsknout svým kuchařským umem, viďte Martine a Tome, bude k tomu mít vše, co jen místní obchody nabízejí. Na kolik večeří si troufneme?“
Holky se podívaly na sebe a pustily se do vymýšlení. „My určitě aspoň 4, každá jednu, ať se ukážeme,“ oznámila po poradě Klárka.
„Tak to my 4,“ navrhl jsem jak mi velel scénář, „každý jednu sám, a pak jednu speciální, vícechodovou, co uvaříme společně jako mužský tým. A budeme to bodovat. Vítěz bude mít jako cenu možnost pronést nějaké speciální přání, nevím teď ještě jaké. Ano Sjú, znám tvé přání, když vyhraješ, všichni se ti jej budeme snažit splnit.“
„Tak to my jako holčičí tým musíme uvařit taky jednu velkou večeři dohromady. Když vy, tak my. A navrhujeme, že každé jídlo bude bodováno podle chutě a také podle toho, jak bude servírované. Každý vítěz soutěže má právo na jakékoli přání, které mu musí ti, které si vybere, splnit. Souhlasíte?“ zeptala se Sabrina. Všichni kývali hlavami a zdálo se, že souhlasí. Tak jsem se rozhodl, že přitvrdím.
„Co právo Veta? Co když bych chtěl něco po tobě, Sabri, co by se ti třeba mohlo eventuálně líbit, ale Tom by byl zásadně proti. Není lepší možnost uplatnění práva Veta?“
„To je srabárna a ne právo Veta,“ ozvala se Sjú. „Já chci pořádný dobrodrůžo!“
„Roman má pravdu. Nechceme se tady rozhádat. Aby byla nějaké pojistka, navrhuji, že každý z nás má možnost 1x denně uplatnit své právo na zrušení úkolu, a to pro kohokoli, nejen pro sebe,“ přidala se ke mně Majka. No vida, jsme nazpátek ve scénáři. Také nám dalo práci všechny tyhle bezpečnostní prvky pořádně domyslet. Mezi ně patřilo i to, že pro jistotu já ani Majka své právo nevyužijeme, a budeme průběžně domlouvat holkám, aby nevymýšlely masakry a na všechny úkoly, pokud to jen trochu půjde, kývly. To proto, že když by někdo zkusil škodit, ať máme víc možností to stopnout.
„Protože se mi tenhle nápad s úkoly líbí, co každý den připravit několik soutěží, jejichž vítězové by měli právo na zadání úkolu komukoli také? Třeba nejlepší sjezd vlny, karetní hry nebo nějaké příhodné sportovní klání,“ dokončila své povídání Majka.
„To je super, to bych mohla mít víc úkolů každý den, a to potřebuju, víte?“ blaženě se usmívala Sjú. „Že souhlasíte, že jó,“ pokračovala v naléhání dál.
„Takže to shrnu,“ spustil jsem svou část scénáře já. „Když proti tomu něco budete mít, řekněte to teď, nebo mlčte až do konce naší společné dovolené. Každý odsouhlasený vítěz vyhlášené a někdy i nevyhlášené disciplíny musí být potvrzen většinou osazenstva, nikoli přítomnou většinou. Kdo se vzdá hlasování, jeho nehlasování je automaticky bráno jako souhlas s vítězstvím. Každý vítěz může dát jen jeden úkol, ten smí vyslovit pouze do půlnoci dne, ve kterém zvítězil, plnění úkolu musí proběhnout v následujících 24 hodinách a úkol nesmí trvat déle než 8 hodin. Úkol smí zadat libovolným účastníkům, příklad takového úkolu je tří hodinové koupání u bazénu pro všechny, nebo další příklad, ano Sjú, že Sjú bude muset být ložnicovou otrokyní vítěze nebo kohokoli, koho vítěz určí, a to od půlnoci do osmi ráno. Úkolem může být i všelijaké proházení obyvatelů ložnic. A teď pozor. Každý má právo úkol odmítnout použitím práva Veta, nebo za někoho rozhodnout, že úkol nebude provádět. Úkolů může být hodně, jak se zdá. Každý má možnost využít své právo Veta 1x za den a takový vetovaný úkol se již nesmí znovu zadat, ani jemu podobný. Dále pak kdo se nezúčastní plnění úkolů, tak jím budou všichni ostatní hluboce opovrhovat a když to bude opakovaně, tak bude bez snídaně, oběda i večeře, tedy se bude stravovat zcela sám a jinde než my ostatní. Souhlasíte?“
Všichni bez výhrad souhlasili. Aby ne, pro holky pravidla nebyla žádná novinka, znala je už z Prahy, a kluci mým pravidlům věřili, vždyť byli zvyklí být se vším na našich dovolených zajedno se mnou.
Slova se ujala Majka. „Hurá do praxe. Právě zde proběhla jedna nevyhlášená disciplína, soutěž o nejlepší odpolední drink. A vítězem se stááááávááááá se svou sangrií Roman! Kdo se mnou souhlasí? Všichni, Roman se zdržel, takže souhlasí a má to za plný počet bodů, tedy 7 souhlasů! Vybereš úkol hned nebo kdykoli do půlnoci?“
Sjú na mě mávala a volala, že chce hned. Tak jsem spustil:
„Úkol prozradím hned. Osoba, které jsem tento úkol určil, jej bude provádět od dnešní půlnoci do 8 hodin ráno.“ Všichni ztichli a upřeně se na mě zadívali. „Úkol je určen pro Sjú a ta bude v této době sexuální otrokyní Majky!“
Zraky všech se upřely na Majku. Ta se začala šibalsky usmívat a vesele pronesla:
„Sjú, doufám, že své právo Veta nevyužiješ a budeš mi od půlnoci do rána sloužit a to řádně a že s nadšením ukojíš veškeré mé perverzní a zvrhlé choutky!“
„Ano, Paní,“ se značnou dávkou radosti v hlase odpověděla Sjú.
Všichni začali volat a tleskat a povykovat.
„Zítra se bude snídaně podávat v 9.00 u tohoto stolu. Opozdilci mají smůlu. Kdo bude mít nesnesitelný hlad, lednice i kuchyně mu je plně k dispozici. Při snídani bude schvalován denní plán a návrh plánu na další den. Kdo se hlásí dobrovolně na zítra jako řidič? Děkuji ti za nás, Majko, že tuhle nevděčnou část bereš na sebe. Pro dnešní večer navrhuji volnou zábavu, večeře bude individuální, jak kdo bude chtít. Se Sjú proberu, co podle stavu našich zásob objednat na zítra. Tím tuto naší první poradu končím.“
Majka se na mě obrátila. „Tak to se Sjú dejte nějak dohromady, já se převléknu a pojedeme pro ta prkna?“
„Vemte mě sebou, já budu jako myšička, já nemám s kým být, jen s vámi,“ prosila Sjú.
Sice jsem chtěl být s čerstvě znovu usměvavou Majkou sám, ale Sjú měla pravdu. „Majko, vezmeme jí sebou, souhlasíš? Skočíme si spolu na večeři a porozhlédneme se tu.“
„To víš, že jo. Také vám pomůžu probrat zásoby a vyplnit objednávku, ať to máte rychleji.“

Zavolal jsem do půjčovny a Caravellu slíbili přistavit k domu v 10:00. Společně jsme práci velmi rychle zvládli. Odešli jsme do naší ložnice a trošku rozpačitě na sebe koukali. Tak jsem to rozlouskl já. „Před Sjú už si na nějaký stud skutečně hrát nemusím. Jestli jsi stydlivá ty, Majko, budu to respektovat a nechám vás tu při převlékání samotné.“
„Nic takového“, odpovídala mi Majka, „máš pravdu, jsou to jen falešné zábrany, nikam nechoď.“
A tak začalo naše otevřené naturalistické soužití ve trojce se Sjú.
„Musím mít pyžamo? Vím, Majko, že jsem ti ho slíbil, mám ho i vybalené, ale je teplo, a nejsem na něj ani trochu zvyklý.“
„Mně to neva, a co tobě, Zuzko?“
„Já budu radši, když ho mít nebudeš, taky budu spát hanbatá.“

Vyrazili jsme s naší Saharou do obchodu, kde měli vše pro surfaře. Chtěl jsem si totiž prohlédnout i velká prkna. Vybrali jsme pro každého hezky pomalovaný bodyboard a vydali se na projížďku městem. Po cestě jsme si všimli zajímavé restaurace, kde to vypadalo, že budou dnes v noci hrát. Majka sama navrhla, že odvezeme auto a my tři si tam dojdeme na večeři a třeba si tam i zatancujeme. Že auto necháme na baráku a že si dá s námi také skleničku.

Majka i Zuzka se na večeři oblékly naprosto skvostně. Majka měla lehké šaty do půlky lýtek a s rozparkem až někam fakt hodně nahoru. Zuzka si oblékla vypasované džíny, které jí udělaly zcela epesní zadeček. Hned jsem jí ho pochválil, a jen stěží se držel, abych se s ní nepomuchloval. Bílá halenka podtrhovala její ženské křivky a já nevěděl, na kterou z dívek se dřív dívat.
„Mé milé dámy, i já se zkusím vylepšit, ale co mi tu předvádíte, mi vyrazilo dech. Navrhuji jet taxíkem. Ať se mi na těch podpatcích neunavíte.“ Holky se začaly vesele usmívat a já se čím dál tím víc těšil na přicházející noc, co spolu asi tak budou dělat.

Večeře byla výborná. Ještě jsme ani nedojedli a už začali hrát. Parket se pomalu plnil turisty, a tak jsem navrhl, že budeme tančit ve třech. Jak se dívky zvedly, upoutaly pozornost snad všech přítomných mužů. Musím přiznat, že mé ego se v tu chvíli snažilo vykřičet na celý svět, že obě fakt patří ke mně. Po několika odtančených skladbách jsem navrhl, že půjdeme k baru a něco dobrého si objednáme. Obě dívky měly chuť na cavu a tak jsem se k nim přidal a vzal rovnou láhev. Mezitím se na baru začaly bavit s turistkami z Německa. Docela se smály, tak jsem požádal Sjú, ať mě představí. Byly to kamarádky z Düsseldorfu, porodní asistentky. Přiletěly sem samy dvě a už měly tanečníky, jedna Španěla a druhá Francouze. Pozdravili jsme se i s nimi a pozvali je, ať si sednou k nám. Jejich profese mě vyprovokovala k tomu, abych řekl celému osazenstvu našeho stolu mírně nekorektní vtip. Francouz moc německy neuměl, tak jsem se ho pro něj pokusil přeložit a on byl rád, že mu někdo aspoň trochu rozumí. Ten vtip je česky asi takhle: Primář si zavolá vrchní sestru a pověří jí, ať zjistí, proč dnes už k sedmi čerstvým otcům museli kvůli mdlobám volat neurologa. Vrchní se vrátí a reportuje. „Pane primáři, vše je v pořádku, jenom holky trochu blbnou. Dnešní první porod byla ta černošská holčička, a když se nějaký čerstvý tatínek ptá, jestli mu mohou ukázat jeho narozeného potomka, tak ukazují pokaždé jí.

Zase jsme šli tančit a já zkoušel scénický tanec, aby naše či mé pohyby vyjadřovali, jak k sobě hodně patříme. Děvčatům se to docela líbilo, a tak jsme tanečně improvizovali a rovnou na téma společné lásky nás tří. Byla to docela legrace. Když jsme si šli sednout, přitočil se ke mně jakýsi Američan, věk neurčitých 40 a jestli si s ním nedám drink. Holky už se vesele bavily s čerstvými německými kamarádkami a jejich tanečníky, a tak jsem si šel dát panáka s ním. Začal trochu expresívně, ale ne agresivně:
„Fucking hell, where are you from?“ a hned pokračoval. „Máš ty nejnádhernější ženský široko daleko, chvilku mluvíte španělsky, pak německy a francouzsky, se mnou ještě anglicky, mezi sebou nevím čím, co to kurva je?“
Se smíchem jsem mu odpověděl, že jsme z Prahy. A prý jestli jsem teda pražský James Bond nebo co vlastně. Tak jsem mu řekl napůl pravdu, že jsme od filmu. Trochu mi ale vrtalo hlavou, odkud vytáhl toho Bonda, když se právě jeho metodu budu tady snažit uplatnit na krásnou Zuzku.
„Aha, celebrity se vydaly na tajnou dovolenou, a bez bodyguardů?“
„Příteli, pleteš se, já jsem na úpravu dialogů, ta v džínech je účetní a ta v šatech produkční.“
„To snad není možný, musím hned odtud do toho Hollywoodu v Praze letět!“ a koupil mi dalšího Jacka Danielse.
Ještě jsme si šli zatancovat a já koukám, že je čtvrt hodina do půlnoci. Hned jsem to u stolu připomenul, že úderem 12 začíná změna rolí. Holky se na sebe podívaly, usmály, a obě unisono odpověděly:
„My to víme, my už se těšíme!“
„A na kdy mám objednat taxíka?“
„Na hned, dáme si svůj půlnoční tanec a vyrazíme nazpátek,“ odpověděla mi Majka.
Šli jsme tančit, a skutečně, jak se ručičky hodin potkaly na dvanáctce, dívky se objaly, daly si pusu, a ruku v ruce se vydaly ke stolu. Dopili jsme cavu, rozloučili se s novými přáteli a domluvili, že se tu zas někdy potkáme, a vydali se k čekajícímu taxíku.
Přišli jsme do naší ložnice a Majka dala Zuzce už ani nevím kolikátého francouzáka. Já na ně bezostyšně koukal.
„Sjú, pomož mi odložit šaty, půjdeš mi umýt záda a promasíruješ mě, jsem unavená.“
„Ano Paní, vaše nehodná otrokyně se o vás postará,“ skoro šeptem pronesla Sjú. Pohled na nahou Majku ve mně ihned vyvolal značně viditelnou reakci. Chtěl jsem jít do koupelny s nimi, ale Majka mě zarazila.
„Potřebuji se svou otrokyní trochu soukromí, také za tebou na záchod nebudeme chodit.“
Něco jsem zadrmolil na omluvu a sedl si na sofa a otevřel si v mobilu knihu. Vůbec jsem se nemohl soustředit. Má vyburcovaná fantazie, co tam asi Zuzka Majce musí dělat, byla více než žhavá. Zavřel jsem tedy oči a zkusil zhluboka dýchat. Asi po půl hodině z koupelny vyšly obě zahalené do ručníků.
„Koupelna je volná, můžeš jít,“ lehce zastřeným hlasem pronesla Majka. Zněl hodně eroticky.
Rychle jsem pospíchal do koupelny, aby mi z nadcházejícího představení neunikla ani vteřina. Důkladně jsem se vyprázdnil, vysprchoval a utíkal do ložnice. Bylo zhasnuto, ale záře z osvětlení bazénu náš pokoj celkem slušně prosvětlovala. Naolejované nahé tělo Majky se lesklo. Zuzka se zrovna věnovala její mušličce a Majka nádherně zavzdychala. „Jsi hodně vzrušený z toho, co dělá má otrokyně?“ zeptala se natvrdo a nekompromisně Majka.
„Ano, jsem.“
„A chtěl bys mě masírovat spolu s ní?“
„Ano, moc.“
„To ale nemůžeš, je to práce pro otroka, a tím ty dnes nejsi. Sjú, neodbývej to, nebo tě potrestám!“
„Ano má Paní, promiňte, už se to nebude opakovat.“
„A chtěl bys mi dělat něco jiného, co otroci nedělají?“ pokračovala Majka.
„Jsi nádherná, chtěl bych tě milovat.“
„Umíš to? Potřebuji být hodně milována. A otrokyně mi nemůže dole uschnout, potřebovala by jít spát mokrá a máme tu jen tebe. Kolik máš sil?“
„Když vás vidím, tak každou aspoň dvakrát!“
„Ne, tomu nemohu věřit. Dvě čísla dohromady, víc nedáš. Čtyři je čirá utopie“
„Majko, opravu tu sílu mám, když tě tu takhle vidím!“
Majka se lehce nadzvedla a podívala se na bouli, co jsem měl pod ručníkem. Spustil jsem ručník na zem a nechal jí, ať se podívá, jak mi stojí.
„Sjú, jsi má sexuální otrokyně a v sexu mi nesmíš nic odepřít. Chci, abys dovedla Romana ke třem jeho výstřikům. Potřebuju si ověřit, jestli Roman mluví pravdu. Pusť se do práce!“
„Ano, má paní, budu poslušná čubka a udělám vše, jak si přejete!“
Ta potvora! Takhle mě dostat. Já jí na to zase naletěl! Fakt si mě vodí jako toho nejhloupějšího nadrženýho studentíka! Bylo mi podezřelé, že se úkolu nevzpírala, měla určitě hned plán, jak mi to vrátí. Naladí mě lesby hrátkami, pak mě vyprovokuje a na konec bác! Zuzka dostane to, co hodně potřebuje a mě odrovná, že nebudu mít sílu byť jen trochu jí sexuálně otravovat. Ale počkej, tohle ti nedaruju!
„Sjú, abys dobře splnila úkol své paní, budeš dělat vše tak, jak ti budu říkat já. Jen tak se ti podaří splnit úkol třech mých výstřiků, rozumíš?“ zahájil jsem svou ofenzívu.
„Slyšela jsi, čubko? Budeš ve všem poslouchat Romana, jako bych to říkala já. A ničemu se nebudeš bránit, jinak přijde trest a dostaneš tak páskem, že si týden nesedneš! A ne abys mě svým křikem budila, nechci tě vůbec slyšet. Potřebuji se teď vyspat!“
„Ano paní, ale co když se to bude Romanovi líbit a bude křičet on?“
„Nesmíš ho škrábat a ani jinak mu dělat bolest. Vím, že bude ke mně ohleduplný. Zatím stále dokazuje, že je dokonalým gentlemanem.“
Můj plán byl jasný. Chtěl jsem na Zuzce uplatnit MNL a tím v Majce vyvolat touhu, aby se také tak chtěla se mnou milovat a vyzkoušet si to. Vyvolávat v ní nadrženost. Na nic lepšího jsem nepřišel.
„Sjú, lehni si na mou půlku, ať nerušíme paní,“ přikázal jsem a jakmile se položila, klekl jsem si nad ní a začal jsem velmi pomalu a jemně propátrávat její rozkošnou pusinku. Nejdřív jsem opatrně objížděl její rty. Zlehounka jsem se jich dotýkal svými. Zuzka pootevřela své a čekala, co bude dál. Velmi pomalu jsem mezi ně vsunul špičku jazyka a prozkoumával je zevnitř. Pokračoval jsem tak, že jsem jazyk jakoby váhavě zasouval hlouběji a hlouběji do jejích úst. Tam jsem se střetával s jejím jazykem a opatrně se jej dotýkal svým. Každý pohyb mé špičky jazyka Zuzka opětovala svým hebkým jazýčkem. Začalo se mi to hodně moc líbit a Zuzku jsem při líbání téměř zalehl. Velice dlouze a důkladně jsme se líbali, jakoby to Zuzka takhle chtěla dělat věčně. Při tomto nádherném líbání jsem jel pravou rukou vzhůru po jejím boku, až jsem narazil na její malé ňadro. Jemně jsem jej mnul, dokud jsem necítil, jak se mi Zuzka snaží jít svými boky naproti a tlačit se proti mému ztvrdlému pyji. Přestal jsem ji líbat, nadzvedl jsem se a začal jazykem zkoumat její nádherná prsíčka. Dělal jsem to co nejjemněji, skoro tak, jako když jsem na těchto místech líbal svou první dívku. Líbilo se mi hrát si takto něžně s jejími ztopořenými bradavkami. Olizovala jsem je a nezapomínal rukama jemně mazlit i druhé ňadro. Vždy asi po minutě jsem prsa vystřídal, aby si obě rovným dílem užila mého ňadrového jazykového dobrodružství. Najednou se Zuzce začal zrychlovat dech. Slyšel jsem, že jsou ženy, které dokáže k orgasmu přivést laskání jejich ňader. Že by to byl i případ Zuzky? Nemohl jsem teď rozhodně nechat její rozkošná ňadra na pokoji. Zkoušel jsem měnit intenzitu sání bradavek, abych našel optimální sílu mého dráždění tak, aby vyvolávala co největší efekt, tedy hlasitější a intenzivnější vzdechy. Zuzčino dýchání se prohlubovalo a já zatlačil svým ztopořeným ptákem na jejího poštěváčka. Tu mě chytla za hlavu, přimáčkla ji ještě víc ke svému ňadru a začala se třást. Její stehna mě silně svírala a já poprvé zažil orgasmus dívky způsobený mazlením prsou. Zvedla mi hlavu a začala mě znovu líbat. Na chvíli přestala, naklonila si mou hlavu tak, abych měl ucho nad jejími ústy a zašeptala:
„Já tě mám třikrát udělat, né ty mě. Ale tohle jsem ještě nikdy nezažila, to bylo tak krásně něžné a tak hezky jsi to zintenzivňoval, až jsem se úplně propadla do jednoho z nejkrásnějších mých orgasmů. Moc děkuju!“
Já se jen usmál a využil polohy své hlavy. Přejel jsem jazykem přes ramena na ruce a až do dlaně, a potom po vnitřní straně její ruky nahoru nazpátek. Jemně jsem se jazykem dotýkal jejího vyholeného podpaží, a pomalu se dole posunul, aby se špička mého ptáka přiblížila lépe ke vstupu do její kundičky. Z podpaží jsem vyjel nahoru a začal Zuzku zase jemně líbat. Tak, jak jsem pomalu zajížděl jazykem do její pusinky, stejně pomalu jsem svým ptákem zajížděl do její rozevřené lasturky. Zuzka se uvolnila, roztáhla trochu víc nohy a objala mě jimi a zaklesla se do nich. Pomalu jsem přirážel. Z letadla jsem si pamatoval, že nejlepší její reakce jsem dosahoval, když byl v ní až po kořen. Proto jsem pomalu zajížděl vždy co nejhlouběji. Najednou jsem pocítil, jak se jí kundička uvolnila, jakoby se nafoukla. Další známka, že na ní přichází orgasmus, a zase trošku jiný, protože v letadle se jí svírala. Měl jsem to už na krajíčku, když mě sevřela nohama a ještě víc se na mě narazila. Sáhla po polštáři a snažila se jej narvat do pusy. Bylo to tak intenzivní, že jsem to už nemohl vydržet a vystříkal jsem jí. Zůstal jsem na ní ležet a oddychoval.
„Cos mi to zase udělal, to bylo tak jiný, tak hezký, chtěla jsem, aby to nepřestávalo, jindy chci, aby to bylo co nejdřív, hned. Buď ještě ve mně…“
Když mi opadl, jemně jsem z ní vystoupil, a spustil se dolů. Nejdřív jsem jazykem obkroužil její pupíček a pak pokračoval níž a níž. Přiblížil jsem se k její kundičce a ucítil nádhernou vůni. Mísila se do toho i má chuť a já si nemohl pomoci, musel jsem naší spojenou vůni vyzkoušet, a důkladně ji vychutnat. Zuzka z ničeho nic chytla mou hlavu a přitiskla si ji ke své broskvičce. Měl jsem rty nalepené na jejích pyscích a přemýšlel, jak intenzivně ji budu dráždit teď.
„Prosím, nezdržuj to, pokračuj! Musím být hned ještě jednou, nebo se mi rozskočí hlava!“ Pomalu jsem vysunul jazyk a začal se dotýkat jejich pysků. Nalezl jsem mezi nimi poštěváčka a začal ho jemně sát. Pomohl jsem si ještě rukou a vsunul jí do kundičky dva prsty a tlačil je krouživými pohyby proti stydké kosti nahoru. Přitom jsem stále nepřestával sát a laskat její poštěváček, až jsem ucítil, jak se její kundička začíná slastně stahovat. Opatrně jsem vyndal prsty a nasál jsem do úst i její závojíčky a cítil, že je mnohem mokřejší. Rychle mě chytla za hlavu a táhla nahoru.
„To nesmíš, takhle jsem se ti do pusy vyčůrat nechtěla. Ne když je to tak hezký,“ šeptala mi do ucha Zuzka.
„Nevyčůrala ses mi do pusy, to mělo chuť jinou, tys trochu vystříkla, byl to malý squirtík.“
„Ale to já ještě neumím, a tolik jsem se to chtěla naučit! A tys mi to teď třikrát tak moc hezky udělal a pokaždé úplně jinak… Uděláš mi to prosím ještě někdy takhle moc hezky? Když vyhraju, tak pokaždé budu chtít, abych byla tvou sexuální otrokyní, prosím! A teď si lehni na záda, mám také povinnosti,“ řekla Zuzka a začala mě tak hezky kouřit, že netrvalo dlouho, a naplnil jsem jí pusinku.
„A teď tě budu masírovat, po takové namáhavé práci, co jsi za celý den se mnou měl, si to zasloužíš. Lehni si na břicho.“
Zuzka masírovat opravdu uměla. Nebylo to žádné mazlení, ale poctivá sportovně rekondiční masáž.
„A teď šup na záda, ještě zepředu,“ naštelovala si mě Zuzka. Jak pomalu sestupovala při masáži dolů, cítil jsem, že se mi pomalu staví. Zase si ho vzala do pusinky a v mžiku byl tvrdý jako kámen.
„Teď nic nedělej, celé to zařídím já,“ pošeptala mi Zuzka a pomalu na mě nasedla. Začala velmi pomalu, aby měl můj pták při jejích krouživých pohybech pánví čas prozkoumat každičkou část její nádherně vlhké prciny. Co budu vyprávět, za chvíli to byla taková jízda, že jsem to nevydržel a stříkal a stříkal. Zuzka ještě chvilku pokračovala a po pár přírazech se vypjala, aby se mi pak v odeznívajícím orgasmu schoulila v náručí.
„Romane, já toho už zažila hodně, ale takhle pěkně mi to jako ty dneska ještě nikdo nikdy nedělal, opravdu…“
Obejmul jsem jí, políbil, a pošeptal jí: „Zuzko, jsi úžasná dívka. Nechci ti říkat Sjú, nechci abys byla otrokyně. Když budeme spolu, budeme se milovat, a to jakým způsobem budeš chtít ty a co zrovna napadne mě. Chci mít s tebou úplně čistou hlavu a chci, abys při tom myslela na sebe.“
„To se mi asi zdá. To je všechno tak hezký…“, a za chvilku začala Zuzka spokojeně oddychovat. I já jsem cítil, že usínám.