Gay povídka: Pavel a Radek

Pavel a Radek jsou dva kamarádi a jeden druhému vyzná city uprostřed noci. Povídka je smyšlená a opírá se o vlastní zkušenost autora, který je amatérský spisovatel krátkých úvah, básniček a jiných textů. Jeho duše je romantická a fantazie bezbřehá. Psaní je pro něj odreagování a zábava, jak ze sebe dostat emoce, co se v nás mísí a často s nimi bojujeme. Zjistil, že se daleko lépe vyjadřuje písmem než verbálně, proto občas vezme do ruky pero, aby vytvořil něco podobného...

Slyšel, jak oddechuje do polštáře. I přes pootevřené dveře vnímal Pavlův spánek. Snažil se ztišit svůj dech, jen aby čerpal atmosféru jeho bytí. Té atmosféry, kdy cukal každý jeho nerv k spanilé jízdě.
Toužil se přiblížit, dotknout se, a konečně mu říct pravdu. Pravdu, kterou se bál říct nahlas. Pravdu, která značila velkou propast k upřímnostem. Měl strach z jeho reakce. Co když s ním už nepromluví? Ne, tohle nemůže riskovat!

Radek musel ovládnout své pudy. I když byli spolu s Pavlem velmi dobří přátelé. Skoro jako bratři, když jim oběma rodiče nepřivedli na svět sourozence.
Byli spolu téměř každý den. Od raného dětství. Ovšem v pubertě se každý ubíral jiným směrem. Už neměli všechny zájmy společné. Cítil, že se odcizili. A právě v tuto chvíli ho zamrzelo, když si to Radek znovu uvědomil.

Radek se zvedl, aby udělal první krok, který zvedl jeho adrenalin a jakoby ho zmrazil na místě. Snažil se dostat do rovnováhy s tichem. Tepalo mu v uších, slyšel svůj tlukot srdce a bál se, že ho uslyší. Zjistil, že se náhle zapotil - na zádech, krku, na loktech snad všude.
Se zatajeným dechem přistupoval s jistým, avšak pomalým krokem ke dveřím. Ještě se rozhodoval pod tíhou své ruky, která padla na kliku. S vnitřním sípěním otevíral dveře, jako kdyby jim domlouval a žadonil, aby nedělaly hluk.
Radek se zdál být rozhodnutý. Viděl svého kamaráda v přímém nočním svitu úplňku, které mřížkovalo přes vzorkovnou záclonu přímo na jeho postel. Byl zahalený do půl svého svalnatého těla přikrývkou, bez svršku. Zády byl natočený do jeho pohledu, kde Radek viděl pod kudrnatou kšticí schoulenou hlavu do polštáře.

Pokoj byl rozlehlý. Po pravé straně dvojokno, mírně pootevřené. Vítr si jemně pohrával se záclonou. Vedle okna, blíž ke dveřím, stála vysoká, úzká skříň – starožitná –, napadlo ho. Vlevo od okna byla komoda a vedle ní na konci místnosti, ležel. Ach ano, Pavel, v celé své kráse!
Ještě by zapomněl na ten stůl, který tu byl odjakživa! Z tmavého dubu poznamenaný tíhou času a používáním. Na něm ležel notebook a nějaká naučná literatura. Radek předpokládal, že jsou to věci do školy. Pavel studoval práva. Byl neobyčejně bystrý a chytrý. Už od dětství. Často ho ohromoval svým přehledem a znalostmi.

Kromě pár psacích potřeb pečlivě seřazených do vtipně vyhlížejícího stojanu tu kralovala lampa na stole. Větší lampa byla v rohu místnosti s křeslem napravo od ní. Tam Pavel rád sedával, vypadajíc s pohledem z okna a rozjímajíc nad slovy Hamletovy váhavosti: „Být či nebýt?!“
Pavel věděl, co od života očekává, ale od holek dostával kopačky. Možná právě proto, že byl viděn pro svůj vzhled jako sukničkářský hezounek, mu holky nevěřily jeho náklonnost a oddanost. Radek nesnášel ty žárlivé scény, kterým musel jako nejlepší přítel přihlížet. On ale samozřejmě nebyl žádný nevěrník! Jako partner byl ve všech ohledech vzorný. Vážil si „lásky“, kterou přijímal. Zkrátka neměl na holky štěstí. Na nějakou normální, která by jej neměla jako pozlátko vedle sebe, jako majetek.
Jak rád se Radek zapojoval do těch diskuzí, kdy čekal nějaký přemet, změnu. Chtěl se v pravou chvíli zeptat, i kdyby jen s nadsázkou – ironicky, jestli by nezkusil kluka? Neměl odvahu to vyslovit, a dost možná si nechtěl připustit negativní odpověď. Nechtěl ztratit naději. Ta přece umírá jako poslední!

Radek si olíznul rty, zběžně se upravil a blížil se jistějším krokem k Pavlově posteli. Ten když oddechoval, mírně chraptěl. Sedl si tedy opatrně na podlahu, a chvíli Pavla pozoroval.
Radek si přál, aby se vzbudil a zeptal se, co tu dělá, ale neměl odvahu, aby se tak stalo.
Najednou se přetočil k jeho straně. Pavel si rukou překryl hlavu. Měl nevinný výraz jako batole, které je syté a spí. Radek se nad tím pousmál. Teď už měl lehčí spánek. Radek se natáhnul se zatajeným dechem, aby překonal obavy.
Stáhl se! Opět se totiž Pavel pohnul, ale tentokrát natáhl hlavu a vryl se do polštáře. Odhalil přitom většinu svého těla.

Byl tak přitažlivý! Radek se přiblížil k posteli, a opřel se loktem o jeho matraci. Hladil ho po stehně a na hýždích jemně přes přikrývku, aby se nevzbudil. Ani se nepohnul! To Radkovi dodalo víc odvahy, aby se přisunul hlavou k jeho hrudi. Chtěl se otřít hlavou o Pavlovo rameno, políbit jej na paži. Když se mu to podařilo, se vší rozrušeností se vrhl k bradavce. Touhy mu zastřely rozum.

Pavel se okamžitě vzbudil. Lekl se, a opřel se o celou ruku, aby získal převahu.
„Co tu chceš? Proč mě šmíruješ? Děje se něco?“, zeptal se.

„Pavlíku.., víš,.. já ti chci už dlouho něco říct. Nedokážu ti lhát a skrývat se!“, odvětil Radek.

„O čem to sakra mluvíš?“

„Možná už se mnou nikdy nepromluvíš, ale musíš to vědět! Mám tě rád!“, odvětil mlčky.

„Máš mě rád? Já tebe přece taky!“, odvětil Pavel v rozpacích.

„Jenže já tě mám rád jako kluk kluka.“ Radek se podíval dolů někam do ztracena a neodvážil se kontaktu s jeho očima, když to dopověděl.

Po chvíli Pavel odpověděl: „To snad... ne! Můj nejlepší kámoš je gay??!“

Pavel se odebral ke stolu, kde se posadil a položil hlavu na složené předloktí do kříže. Radek si netroufnul nic říct, čekal na jeho reakci.
Když se Pavel podíval na hodinky, odvětil: „A to jsi mi musel říct v půl druhé ráno?“

„Víš, já tě chtěl pohladit. Odpusť!“ Radek se rozplakal jako malý kluk. Schoval studem hlavu do dlaní. Bylo mu hrozně.

„To ne, přece... Já tě mám taky rád. Neblázni! Slyšíš?! MÁM TĚ RÁD!!“

Pavel Radkovi zvedl hlavu a symbolicky ho uhodil. Přestal brečet a zadívali se na sebe vážnýma očima jako nikdy předtím. Jakoby si oba nevyčítali tuhle situaci. Potom se surově objali, a líbali se s dojetím v očích. Radek ze sebe sundal triko, a poté Pavla položil na postel.
Začal mu lízat ucho, hladil po obličeji a pokračoval polibky něžně po krku.

Hladil ho po vlasech, když se vše dalo do pomalejšího rytmu, kdy mu Pavel přikývl, ať pokračuje. Radek ho obdarovával něžnými polibky po hrudi přes bradavky až k pupíku, kde mu ohmatával jeho ztopořený penis přes trenky. Ještě si dali pusu, když v tom mu Pavel pošeptal, ať mu… Na tento úkol zareagoval Radek s jistou překvapeností v očích, avšak větší pikantnosti nemohl dosáhnout! Chtěl v prvé řadě, aby si to užil. Vyhrnul mu trenky a vzal do úst jeho velký penis. Líbal ho, laskal jeho varlata, až svého idola vybídl z vděčnosti, anebo snad i navnadil mu udělat totéž. Nakonec se vzájemně uspokojili. Nic nebylo uspěchané. Bylo to jako z předlohy nějakého erotického bestselleru. Téměř současně dosáhli vrcholu.
Oba se odtrhnuli a podívali na sebe. Začali se smát, pošťuchovali se, a potom své přátelství stvrdili polibkem. Do rána spali v roztouženém objetí. Radek byl konečně šťasten, protože se naplnil jeho sen. Nevěděl komu nebo čemu, ale děkoval.

Ale jak už to bývá, tenhle příběh není pohádkou a vše dopadlo tak, že Pavel řekl Radkovi a naléhal, ať o všem mlčí, že je to jejich malé tajemství, a že na to chce raději zapomenout. Totiž ne všichni heterosexuálové jsou bisexuální a umí si představit vztah s klukem. Ale sex? Hmm, o tom by se dalo polemizovat.

Autor: dollface, 2015