Svatební shon

Téměř vše už bylo nachystáno. Svatba, o které si nikdo nemyslel, že by se opravdu mohla konat. Když se rodiče rozvedou, je sice možné, že za pár let se jim podaří najít vhodnější protějšek. Ale moji rodiče se vrátili znovu k sobě a rozhodli se svůj vztah opět zpečetit svatbou. Nebyla jsem jediná, komu spadla čelist, když jsem se tu novinu dozvěděla. Přátelé, příbuzní, nikdo to nechápal, ale naši si své rozhodnutí nemínili nechat vymluvit. A tak se o pár měsíců později opravdu konala jejich druhá svatba.

Ačkoliv příběh je to jako z amerického filmu, svatba taková nebyla. Obřad na radnici a poté v podstatě obyčejné české posezení na velké chalupě za městem s přáteli a příbuznými.
Ale samozřejmě, že se na pár věcí ještě zapomnělo a nikdo si na ně nevzpomněl, až když bylo těsně před hostinou. Nakonec vyšlo zařizování na mě a mého brzy švagra. Byl jediný, kdo ještě nestihl připít staronovým manželům. Řídil tedy on a já jela také, protože jsem dostala přesné instrukce a měla klíče od domu.

Nejprve jsme se stavili pro zbytek chlebíčků a zákusků. Dort už při druhé svatbě rodiče nechtěli. A také jsme museli vzít asi sto menších dárečků, které se budou každému dávat před odchodem domů. V autě tedy bylo už plno a museli jsme jet nadvakrát. Já měla ale pocit, že se musím ještě trochu upravit, aspoň pudrem, protože začalo venku pršet a zkrátka jsem si řekla, že radši svůj vzhled zkontroluju, když je tu ta možnost. Švagr zatím naloží záložní sudy piva do auta.

„Já se ještě trochu upravím, než se tam vrátíme,“ informovala jsem ho.

Kývl a já vešla do koupelny. Ve skutečnosti nebylo moc co upravovat, měla jsem jen trochu zarudlé tváře, snad z toho pití nebo jak jsme spěchali, abychom vše na poslední chvíli dovezli na chalupu. Přidala jsem trochu pudru, pro jistotu ještě zpevnila lakem na vlasy účes, aby odolal vlhku z deště a vyšla jsem z koupelny do ztemnělého domu. I když už bylo pozdě na pochyby, měla jsem pocit, že svatba se stejným člověkem znovu je hloupost. Koukala jsem ven skrz francouzské okno, jak prší a přemýšlela.

„Sudy jsou naložené v autě. Už můžeme vyrazit. Tedy pokud jsi připravená,“ uslyšela jsem za sebou hlas švagra.
„Ano, skoro připravená.“
„Jen skoro? Pořád přemýšlíš o tom, jestli ta druhá svatba není blbost?“ zeptal se vcelku trefně.
„No vlastně ano. Do toho ten déšť, už padá šero, moc se mi tam nechce vracet,“ přiznala jsem.
„Tak ještě chvíli počkáme, kde je bar? Něco ti naliju, zníš tak, že ti to nejspíš bodne,“ navrhoval mi.

Otočila jsem se a šla ke skříňce, ve které otec skladuje lahve, které dostane většinou k narozeninám a dalším příležitostem. Skoro všechny lahve byly ještě plné, jen vodka byla otevřená.

„Nebudu mu tady nic nového otvírat. Trošku vodky zvládnu. Ale nechci pít sama, můžu ti taky nalít?“ zeptala jsem se.
„No neměl bych, když budu řídit. Napil bych se, kdybychom se tu chvíli zdrželi,“ odpověděl se zvláštním tónem v hlase, kterému jsem nejdřív nevěnovala pozornost.
„Tak dejme tomu, že se tady zdržíme. Nechci pít sama,“ rozhodla jsem a nalila jsem poctivého panáka pro nás oba.
„Tak na zdraví“ –
„Hlavně ne novomanželů,“ přerušila jsem ho a zasmála se.
„Dobře, na jejich tedy ne, tak na tvoje zdraví, Terezko,“ řekl a zvednul sklenku mým směrem.
„A neříkej mi Terezko, Radimku. A na zdraví,“ oplatila jsem mu zdrobnění mého jména a připili jsme si.

Chvilku jsme mlčky stáli a koukali jeden na druhého. Měla jsem pocit, že atmosféra nějak houstne a tak jsem nám radši dolila. Sedla jsem si do křesla a dál se koukala ven z okna. Ten pohled na déšť mě uklidňoval.

„Neměli bychom si tady rozsvítit?“ zeptal se Radim.
„Ne, prosím, ta tma mi víc sedí k tomu počasí a náladě.“
„Jak myslíš, ale přeci tady neprosedíš celou oslavu, nebo jo?“
„Abych řekla pravdu, nezní to nejhůř. Navíc jsi tady se mnou ty,“ odvětila jsem a trochu se zamyslela nad tím, co jsem to právě řekla. Nebylo to úplně nejvhodnější, asi to bude tou vodkou, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodla otestovat jeho reakce.
„Takže ty pořád nemáš přítelkyni? Jak je to možné,“ začala jsem se ptát zostra.
„Víš, jak to chodí, ta správná se těžko hledá a mě moc nebaví chodit po barech a zkoušet tam balit holky,“ odpověděl mi vcelku upřímně.
„No, ale ty jsi přeci fajn chlap, vysoký, milý, hodný, sexy,“ testovala jsem dál půdu.
„Když myslíš, ale nejsou to moc osobní otázky? A hlavně nevím, jestli by mi měla bratrova snoubenka říkat, že jsem sexy.“
„To máš asi pravdu, omlouvám se,“ hrála jsem stud. Ale najednou už jsem nechtěla jen zkoušet jeho reakce, chtěla jsem jeho. To šero, ten déšť, to že jsme v celém domě sami, nějak to v tu chvíli dávalo smysl.
„Co na mě tak koukáš? Nad čím přemýšlíš, Terezo?“ ptal se Radim.
„No, nad něčím, nad čím bych asi neměla,“ přiznala jsem.
Přistoupil ke mně blíž, díval se mi do očí a jemně mě rukou pohladil po tváři.
„Brácha má štěstí, že tě má, jsi skvělá ženská.“
Že by to napětí taky cítil? Pomyslela jsem si. Ale neměla bych. Jak bych se mohla pak Tomášovi podívat do očí?
„Co se ti honí hlavou?“ zeptal se mě napřímo.
„Něco, co úplně nechci, ale prostě se toho nemůžu zbavit,“ odpověděla jsem, napila se a chytila ho za ruku.
Radim se taky napil, pohladil mě po tváři a pak mě políbil.

Bylo to nečekané, ale příjemné. Hlavou mi proběhlo, že bych neměla, ale jen na chvilku. Radim mě líbal, přitom mě hladil po stehně a lehce mi zajížděl rukou pod šaty. Vstala jsem z křesla, stáhla si kalhotky a hodila je vedle sebe na zem. Bylo na něm vidět, že to tak úplně nečekal. I já ze sebe byla trochu překvapená. Sundal si sako a začal si rozepínat pásek a kalhoty.
„Jsi si tím jistá?“ zeptal se najednou.
„Ne, ale teď nechci přemýšlet, prostě nepřemýšlejme a udělejme to,“ řekla jsem bez rozmyslu.
Klekla jsem si před něj a koukala mu do očí, zatímco jsem mu vytahovala z trenek penis. Byl už trochu zvětšený a já si ho strčila do pusy. Vydechl a chytil se jednou rukou o křeslo vedle něj. Vzhlédla jsem nahoru a viděla, že má zavřené oči. Lízala jsem jeho péro, které se mi už v plné erekci sotva vešlo do pusy.

Vstala jsem, předklonila jsem se, vyhrnula si šaty a opřela se o křeslo. V tu ránu byl u mě a pohladil mě přes kundu rukou. Vzápětí mnou projela vlna vzrušení, až se mi na chvíli podlomily nohy. Chviličku mě rukou masíroval kundu, která už byla mokrá a toužila po tom velkém péru, které by ji naplnilo. Jen co jsem na to pomyslela, ucítila jsem ho v sobě. Celého. Bez varování. Vzdychla jsem a užívala si tu plnost, zatím se nehýbal, zvykali jsme si na sebe. Bylo to krásné, ale chtěla jsem pořádně vojet.
„Šukej mě jako děvku,“ vyhrkla jsem vzrušená na maximum.

Neváhal dlouho a píchal mě zezadu v tom tmavém domě za zvuků deště. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je ve mně celý, ale šukal mě až nadoraz a já křičela blahem. Líbal mě u toho na krku, na uších a mě to začínalo přivádět téměř k šílenství. Věděla jsem, že už se blížím k orgasmu. Nedokázala jsem myslet vůbec na nic. Jen jsem vnímala, jak jsem plná jeho péra. Chytil mě silněji pod krkem a v tu chvíli se mi kunda sevřela. Oba jsme si ten krátký okamžik užívali, oba na vrcholu vzrušení. Vytáhl péro ven a já mohutně stříkala na podlahu při mučivě silném orgasmu. Strčil ho do mě znovu, chvíli přirážel, znovu ho vytáhl a já zase stříkala. Posunul mě v křesle, aby se obličejem dostal k mojí kundě a olizoval mi jí. Měla jsem ale pocit, že už o moc víc nezvládnu a tak jsem se otočila čelem k němu a roztáhla nohy.
„Pojď, dodělej se o mě. Já už krásné orgasmy měla,“ vybídla jsem ho.
Přistoupil ke mně a zasunul mi péro do mokré kundy. Přirážel a díval se mi do očí.
„Můžu tě zase trochu chytit pod krkem?“ zeptal se.
„Určitě jo,“ odpověděla jsem rychle.
Chytil mě pod krkem, ani mi neubíral žádný vzduch, šlo jen o ten pocit, že má navrch. Šukal mě jako o život a mě se opět svírala kunda. Tentokrát už mě ale nepřestával píchat a přirážel dál a dál.
„Jo, jo, už budu,“ vykřikl.
„Jo, vystříkej mi tu nadrženou kundu!“ a jen co jsem to řekla, plnil mě spermatem.
Když skončil, sedl si do křesla naproti mně a oba jsme odpočívali.

„Jsi fakt dobrej a máš skvělý péro,“ řekla jsem po chvíli.
„No, dík. Ty jsi taky skvělá. Už chápu, proč si tě brácha chce vzít,“ odpověděl a usmál se.
„To moc k smíchu není, právě jsem ho podvedla. Nikdy dřív jsem nikoho nepodvedla.“
„Všechno jednou poprvý. Ale teď už to zpátky nevrátíš a navíc to tys mě začala svádět.“
„Máš pravdu,“ přiznala jsem, pohladila jsem se po kundě, ze které začínalo vytékat sperma, a olízla si prsty. Lehce mě to vzrušilo.
„Můžu ti něco navrhnout?“ zeptal se najednou.
„Zkus to.“
„Víš, když jsem tě držel pod krkem, líbilo se ti to…“
„Ano, líbilo. Kam tím míříš?“ nechápala jsem.
„No, a když se teď cítíš provinile, co kdybych tě za tu nevěru potrestal?“ navrhoval mi.
„Cože? No já nevím. To by se mi asi nelíbilo.“
„To se ti nemá líbit. Je to trest.“
Nebyla jsem si jistá, ale zároveň mě to trochu lákalo.
„Dobře, souhlasím.“
„Skvěle. Nebudu tě trápit dlouho, protože to bylo perfektní šukání. Vezmu si tady svůj pásek a desetkrát tě s ním švihnu přes zadek. Souhlasíš?“ ptal se s nadějí v hlase.
„Deset není tak moc. Dobře.“
„Možná to pro tebe bude jednodušší, když budeš počítat ty rány nahlas,“ navrhoval mi a já souhlasila.
Opřel mě z boku o křeslo a vyhrnul opět šaty. Cítila jsem, jak mi po nohách pomalu teče sperma.
„Připravená?“
„Ano.“

A byla tu první rána. Jen to trochu štíplo, to určitě vydržím. Čekám na další, ale nic se neděje. Otočím se na něj a on se jen usměje a řekne: „Zapomněla jsi počítat, tak čekám.“
„Aha, pardon. Jedna.“
Pokračuje rychleji a silněji.
„Dvě. Tři.“
Už nabývám dojmu, že je to opravdu trest.
„Čtyři. Pět. Šest,“ počítám dál a zadek už mě pálí. Ale už jen čtyři další. To zvládnu říkám si.
„Ještě trochu přitlačím, zvládneš to?“ ptá se trochu nejistě.
„Snad ano, když to bude rychlé.“
„Dobrá, když chceš rychle, tak rychle,“ odpovídá s úsměvem.
A pásek sviští vzduchem, jedna rána za druhou.
„Sedm. Au. Osm. Devět. Au. Deset. Ááá,“ křičím nakonec. Ty poslední čtyři vážně dost bolely.
„Ty se v tom nějak vyžíváš, ne?“ ptám se po skončení a hladím si rozehřátý zadek.
„Tak trochu. Ale veřejně se tím nechlubím,“ přiznal.

„Všichni se budou ptát, kde jsme se tak zdrželi,“ nadhodila jsem.
„To asi jo, nebo už na to budou moc opilí a nebudou mít pojem o čase,“ odpověděl klidně.
„Myslíš, že i Tomáš?“
„Ten už taky nebude úplně střízlivý, na rozdíl od nás dvou. My jsme ten alkohol určitě vypotili,“ řekl a usmál se.
„Fajn, tak já utřu tu zem a pojedeme.“
„Možná by sis taky měla utřít to sperma z nohou. Mohlo by to být nápadné.“
„To jsem samozřejmě měla taky v plánu,“ odvětila jsem suše.

Uklidila jsem všechno, co bylo potřeba, oba jsme se upravili a sedli do auta. Mísilo se ve mně vícero pocitů. Cenu za snoubenku roku bych určitě nevyhrála. Ale nesmí se to opakovat, to Tomášovi nemůžu udělat. Bylo to jen jednou a on se to nedozví. S jeho bratrem, na co jsem myslela… Ale je pravda, že s Tomášem tak vášnivý sex nemáme. Je dobrý, ale ne tak nespoutaný.
Z myšlenek mě vytrhnul Radim: „Tak jdeš? Jsme tady. Tvař se normálně a všechno bude fajn.“
Fajn, pomyslela jsem si. Tak tím si nejsem zcela jistá.