Oslněn poprsím, avšak vím, koukat se nesmím. Oslněn dočista, její tělo, její každá křivka, její černé tílko je pro mne jako očista. Přemýšlím nad ní a uvědomuju si, jsem pohlcen, nepomůže ani čista. V duchu se jen ptám, smím? Odpověď ale sám znám a tuším. Ten pohled a ty oči, nedokážu rozumně myslet , když se u mne otočí. To pozadí a to poprsí, ze všech stran a nikdy mne to neomrzí.…

Sedím a usínám, mžourám, kolem co kde létá, koukám. Stavím a pospíchám , čas utíká, já nestíhám. Civím a občas si všímám, ona prochází já uvnitř sýpám. Ten pohled zbožňuju, od země, až nahoru. V hlavě ho buduju, své tělo zklidňuju. Radši pokračovat nebudu...