Za chvíli budu na konci cesty... Nebo snad na začátku? Ono záleží na tom, jak se na to člověk podívá... Mám za sebou asi tříhodinovou cestu rychlíkem, která mi ale uběhla překvapivě rychle a než jsem vypil druhou kávu, vítalo mě pražské hlavní nádraží, jak už jsem se…
Zní to jako fráze, ale já se o tom přesvědčil a nevinný dotaz z doby před půl rokem vyústil minulý týden v okamžiky spalující vášně, překvapujících pocitů takové síly, že by to snad utlačilo i lokomotivu... Takže se vraťme... Je to asi šest měsíců a já jsem byl právě…
Tak nádherně svůdnou bytost jsem ještě snad neviděl... Už když se podělila o obrázky, které mapovaly její křivky jako něco, co snad ani nemůže pocházet z tohoto světa, věděl jsem, že se s ní musím potkat... Raději dřív, než později, ale všechno má svůj čas... Obraz…
Její tělo je jako stvořené pro druhou kůži... Nylon, co se leskne ve Slunci i v přítmí svíček... Spandex a lycra neznamenají bez jejích sošných nohou nic než název pro materiál, který sám bez ní je jako prázdná lahev od lahodného vína, které se ale nedochovalo a…
Pozvala mě dál a já vstoupil do přítmí pokoje, kde už jsem několikrát byl... Přišel jsem si ale dnes jen popovídat, což jsem už do telefonu zdůraznil... Šla mi pro vodu, já se díval na fotky z vystoupení a vnímal vůni jejího bytu a sexy atmosféru... Trochu jí to trvá s…
