V Praze na Valentýna s mrchou (soutěžní)

Dnes to bude příběh spíš pro ženské publikum, ale kdo ví, dej vědět, pokud se dočteš do konce. Komentáře (klidně zvrhlé) a lajky potěší, dělá mi to dobře... :)


Vždycky jsem se považoval za romantickou duši, ale Den sv. Valentýna jsem nikdy moc neprožíval, bral jsem to spíše jako výplod konzumního světa se záplavou srdíčkového kýče. Ostatně mám to tak dodnes. Je ale pravda, že jeden den s valentýnskou příchutí jen tak z hlavy nevymažu.
Bylo to před pár lety přesně 14.2., kdy jsem měl nějaké vyřizování v centru Prahy. Bylo pochmurné počasí, vzduchem poletovalo cosi mezi deštěm a sněhem a lidé se úkrývali do podchodů metra. V jednom takovém podchodu v centru jsem se střetl s Marikou.
S Marikou, dávnou kamarádkou z dětství, kterou jsem již nějaký rok neviděl. Oba jsme pobývali v Praze, věděli jsme o sobě, ale od jistých dob jsme spolu neudržovali kontakt.
Marika byla tak 177cm vysoká bruneta, dlouhé nohy, dvojky prsa, kaštanové oči. Na první pohled působila chladně, až možná odtažitě, pěkná ale tuctová bruneta, kterých projde po Václaváků denně stovka. Jenže na ty další pohledy toho měla v sobě více, divoký temperament a sex-appeal pekelných rozměrů, kterým si ne jednoho muže omotala kolem prstu.
Naše rodiny se přátelily, byli jsme podobně staří a já byl kdysi pro Mariku její dětská láska. V bouřlivém dospívání jsme se přátelili i intimněji, líbačky, osahávačky na alko mejdanech, ale nikdy z toho nemohlo být více, protože Marika byla prostě mrcha. Vždy to byla cílevědomá holka, která si šla za svým, a to i přes mrtvoly blízkých lidí kolem sebe. Měl jsem odjakživa v sobě kontrolku, že téhle holce mé srdce patřit nebude. Jak už to bývá, chtíči neporučíš a tahle kontrolka se na ostatní části mého těla naštěstí nevztahovala.
Jednou jsem podlehl vábení reprodukce a zažil s Marikou jeden nejsmyslnější a nejvášnivější sex mého života. Ačkoliv ona chtěla, aby z toho bylo něco víc, prchl jsem, odmlčel se a patrně jí zlomil srdce. Tehdy jsem chtěl spát jen s holkama, co miluji a do Mariky, ač mi lhostejná tehdy určitě nebyla, jsem se zamilovat vlastně možná trochu bál. Nějaký čas jsem si to vyčítal, ale jak už jsem zmínil, Marika nebyla hodná holka, nebála se svádět chlapce svých kamarádek jen z dobrého rozmaru a měla nutkavou potřebu se všemi soutěžit a získávat nad každým převahu. Možná proto měla pro mě takovou slabost, že já jsem nepodlehl. Teda pokud jde jen o to srdce.
Ačkoliv mi mnoho věcí mohla vyčítat, dala se se mnou na schodech do řeči, byla milá a vlastně to vypadalo, že se se mnou ráda vidí. Prostě jako když se potkají po letech dva kdysi blízcí přátelé, kteří se dlouho neviděli a žádné epizody s prcáním a zlomeným srdcem se jim nikdy nestaly. Bylo hnusně, venku lítal ten mokrý kekel s bílými vločkami a Marika navrhla, že pokud mám čas, tak můžeme skočit do nedaleké vinárny. „Ta samá vinárna, odkud mě před lety dotáhla k sobě do bytu..," prolítlo mi hlavou. Nikam jsem už v ten den nechvátal, tak jsem jí to odkýval. „Inu proč ne, když už jsme se potkali, možná příležitost očistit a zahladit staré rány."

V malé vinárně v centru Prahy se už připravovali na zamilovanou nálož, vevnitř panovalo intimní osvětlení, hořely svíce a již se sem stahovaly zamilované párečky a párky. Objednali jsme si víno, něco malého na zub, klábosili, vzpomínali, pomlouvali její bývalé kamarádky, dávné přítele a přítelkyně, ale o tom, jak to máme dnes, jsme se slovy nezmínili.
Seděli jsme v rohu u malého stolku pro dva, kde, i kdybychom nechtěli, jsme měli k sobě blízko. Marika měla na sobě bílou halenku s decentním výstřihem a černou sukni s černými pletenými punčocháči. Koketovala a flirtovala se mnou a když se zvedla, že jde na toaletu, začal mě hypnotizovat její překrásný pevný zadek v upnuté sukénce. Došlo mi, že mě zase má. Stačí zamrkat a já budu její poslušný psík, roztoužil jsem se, krev byla na půl cesty z hlavy, do které se na uvolněné místo valilo alkoholové opojení. Vzpomínal jsem a přehrával si tu noc kdysi před léty. Vrátila se, koleny jsme byli namačkaní na sebe. Za ty roky jsem měl už srdíčko pěkně zdevastované, romantická a zásadová duše byla pryč a já zjistil, že prcat se dá i bez lásky. Zvláště, když vše vezme do svých otěží chtíč a mužská nadrženost. Chtěl jsem ji zas po letech ochutnat. Po každém hltu vína, čím dál víc.
Začal jsem nemotorně vysvětlovat, že to asi nebyla náhoda, že dnes na Valentýna jsme se potkali v centru uprostřed velké Prahy.
„Navíc tuhle jsem na tebe dost intenzivně myslel...,"povídám.
„Nepovídej, ty brebto. Proč zrovna na mě?" odpověděla ona.
„Bylo to k večeru,... v posteli..., pod peřinou..., když už si říkáme vše.." vyhrkl jsem suverénně na ni. Kolem bylo už dost hluku všemožných zamilovaných hrdliček a nejblíže k nám byl párek zamilovaných kluků, před kterými jsem ztrácel zábrany.
Usmála se, pronesla klidným hlasem: „A na co konkrétně si myslel pod tou peřinou?" a rukou mi pomalu přejela po stehně od kolene až k nebezpečně blízko k tříslům.
Napil jsem se vína, kolenem se natěsno dotýkal toho jejího, ruku položil na stůl na tu její, zatímco v poklopci začalo být docela živo.
„Vzpomínal jsem na tu noc tenkrát v létě na bytě tvýho bráchy, jak jsme promilovali celou noc. Často a rád na tu noc myslím..."
„Tak na to si už asi nevzpomínám...," prohodila lacině a upřeně se na mě podívala těma mrduchtivýma očima.
„Jó tak nevzpomínáš, tak já se ti připomenu, holčičko...," projelo mi hlavou. Trošku mi přetrhla nit, ale když mi kolenem zajala více do stehna a do rozkroku, začal jsem se blíže připomínat, ač bylo oběma jasné, že si to moc dobře pamatujeme.
„To bylo tenkrát, jak jsem u tebe přespával, vraceli jsme se z večeře a po líbačce ve výtahu jsme vklouzli do bytu tvého bráchy, zmizela si ve sprše a já neměl trpělivost čekat.. Přišel jsem tam za tebou, myl jsem ti vlasy, záda, prsa, zadeček,..."
„Vážně? Možná si něco vybavuji...," odvětila.
„A pak si mě zavlekla do pokoje svého staršího bratra...,"pokračoval jsem, „měl úžasnou postel a já snad jako první jsem ti lízal zadeček a kundičku, ty jsi sténala slastí a křičela, která děvka mě tohle naučila, pamatuješ?"
„Možná trochu, ale kdo ví, s kterou si tohle zažil," odvětila klidným hlasem.
„Jo, prcali jsem celou noc a ty jsi odmítala kouřit mého ptáka!" pravil jsem nekompromisně.
„Jo, tak to jsem asi byla já..." vystoupila z vážné role a začala se smát.
„Furt nekouříš?“ začal jsem se také smát a nemohl jsem si nepovšimnout, že i zamilovaný klučičí párek vedle u stolu se asi zaposlouchal do naší intimní konverzace.
„Ne!" vykřikla.
„Nikdy?"
„Tak nějaký kompromis jsem párkrát udělala, ale ne, prostě to nemám ráda."
„To je velká škoda, to já to miluju... být kouřenej..." upřesnil jsem.
„Ne prostě ne, párkrát jsem byla donucena, protože mě nechtěl lízat, si mě tenkrát totiž ukázal odpornou věc, co se mi začala hrozně líbit. Jo, tu noc si taky ráda připomenu, byli jsme mladí a vážně proprcali celou noc, neskutečný, když na to vzpomenu..."
Vzal jsem si slovo: „Nebýt dnes Valentýna, tak bych to nějak přešel, ale možná by stálo za to trochu zavzpomínat na staré časy, ani nevíš, co se mi v hlavě honí teď za scénáře, jak naložit se zbytkem večera..."

„To mi pověz, jak by sis představoval zbytek večera, kocourku?" a tentokrát mi ruku na stole chytla ona, přisedla ještě těsněji ke mně a levou rukou se utábořila na mém stehně.
„Vezmeme si víno na cestu, půjdeme bloudit temnými uličkami potemnělé Prahy a zamíříme do jednoho hotýlku, kdyby sis mě teda nechtěla vzít domů, že tam nemáš uklizeno..."
„ Ano, ano, mám tam hrozný nepořádek, všude rozházený spoďáry a tak. Ok, hotýlek zní fajn a dál?"
„Vklouzneme dovnitř pokoje, začneme se líbat, opřu si tě o stěnu, budu ti prsty projíždět ty tvoje nádherný dlouhý vlasy a ty si začneš rozepínat blůzku, rukou ti zajedu mezi nohy, přejedu ti přes kalhotky, prohmátnu ti vlhkou buchtičku, chci cítit, jak je teplá vlhká, jak voní...," šeptal jsem jí u stolu do ucha, aby náš hovor neodposlouchávali kluci od vedlejšího stolu a ruku jsem zaparkoval na vnitřní straně jejích punčocháčů. Bylo vidět, že i jí se mění tep, připila si vína a přes rty procedila: „To zní fajn, pokračuj..."
„Rozepnu ti podprsenku a začnu ti mačkat a cumlat ty tvoje překrásný kůzlátka, pak si tě otočím čelem ke zdi a stáhnu z tebe punčocháče i se sukýnkou. Co máš na sobě za kalhotky?" zeptal jsem se.
„Černý krajkovaný brazilky, ty by se ti moc líbili. Takže bychom se vysvlékli a šli se vysprchovat?"
„Může být, zalezli bychom do koupelny, pustili horkou sprchu, já ti namydlil vlasy, záda, přitisknul se k tobě a sprchovou hlavicí ti pouštěl proud vody do klína..."
V tu chvíli mi zadržela ruku, kterou jsem se dál dobýval pod její sukni: „Zadrž broučku, tady ne."
„Nosíš tam furt proužek?" vracel jsem konverzaci zpátky do nepatřičných míst.
„No to se musíš dozvědět sám, to je holčičí tajemství. A co dál, nebudeme přece plýtvat vodou..." vybídla mě k pokračování.
„Vyvedeš mě z koupelny, povalíš mě do postele, začneme se líbat, kousat, budeš mi hladit prsa, líbat bříško, až skončíš u mého ocasu..."
„Ale né, vím kam míříš,“ usmála se, „vezmu ho do ruky a olíznu ti koule, možná ptáka u kořene, ale pak si ho zavedu do kundičky, tam patří..."
Pokračoval jsem již bez zábran a s veškerou touhou: „Jo, chci, aby ses povozila, hladil bych ti kozy a strkal prsty do pusy."
„Hm, chci tvoje péro cítit v sobě, ale i tvůj jazyk, potřebuji, abys mi ji pořádně vylízal..." plynule navázala a já byl v sedmém nebi.
„Ano, hrozně rád, lehla by sis a já ti strčil jazyk do klína, lízal tě, líbal se s tvou mušličkou a ty bys sténala blahem, pak bych si tě otočil, vystrčila bys zadeček a já si tě vzal zezadu jak fenu!"
„Zadrž, já nechci šoustat jako psi!" řekla mi již trochu opilým tónem, „uaá, ale moc hezký, začíná tu být ale už docela horko, co? Půjdeme?"
Sebral jsem rychle veškeré své saky-paky a s hučící kládou v rozkroku zaplatil útratu, zatímco Marika obstarala petku vína na cestu.
„Tak kam se vydáme?" zeptal jsem se venku. Na ulici sněžilo, svítily pouliční lampy.
„Pojď, půjdeme po nábřeží kolem Vltavy, mám tuhle cestu ráda.“
Matně si vzpomínám, že kdysi jsme se spolu taky tak procházeli večerní a romantickou Prahou, tenkrát s bohemkou, dnes s bílým v petce.
Na lavičce s výhledem na Hradčany jsme udělali přestávku, napili se vína a začali se líbat z prve s předáváním doušků vína. Dobýval jsem se jí pod kabát, abych omakal její krásná kůzlátka, ale byla zima a ač jsem se snažil, jak jezinky od Smolíčka, víc mi nedovolila.

„Pojďme, svezeme se metrem, vím o jednom hotýlku nedaleko, kde se můžeme ukrýt před zimou," zkusil jsem večer nasměrovat k cíli.
„Ještě počkej, dopijeme, chci si ještě užít ten výlet a tu valentýnskou atmosféru," políbila mě a prohrábla poklopec. Myslel jsem, že exploduju a nejraději bych ji osouložil hned na té lavičce. Nevím jak, ale litrovka vína v nás zmizela ani nevím jak, zvedla se, chytla mě za ruku: „Tak pojď."
Mířili jsme si to k podchodu metra, do stanice přijížděli zrovna naráz dvě soupravy a já se snažil rychle zorientovat, abychom nastoupili do té správné.
„Miláčku, bylo to krásný, ale já musím dnes odjet jiným směrem, mám vážnou známost a nechci to tentokrát posrat, nezlob se a děkuji za krásného Valentýna!" vykřikla a zmizela za zavírajícími se dveřmi v již odjíždějící soupravě metra. Já zůstal stát opařen, nadrženej a nechal si ujet i spoj mířící na opačnou stranu.

Loudal jsem se pak sám domů zasněženou a romantickou Prahou, rozcházel nadrženost v kalhotách a přemýšlel o tom, že mi to vše vlastně patří.
V ten večer/noc mi přišla od Mariky poslední SMS zpráva:

"Taky na tebe myslím pod peřinou...Tak třeba zas někdy na Valentýna, broučku."

„Mariko, ty jsi vážně mrcha!“ pomyslel jsem si a v onu chvíli jsem nevěděl, zda mi náhodou nezlomila srdce.