Externí pedagogická výpomoc, 2. část

* * * * * Ú t e r ý * * * * *

V úterý během celého lyžování při každé příležitosti nenápadně pozorujeme Jitku. Opět na sobě nedá nic znát a my už získáváme pocit, že to bylo jen nevinné popíchnutí. Je to vlastně uvnitř pořád asi ještě trochu holka a kdo ví, co vše se v učitelském sboru po večerech popíjí...

Na oběd si sedáme ke Karin a pozorujeme, jak dlouho je možné jíst čtyři lístky salátu. To, co jsme považovali za lidsky možné Karin opět překonává (asi tří čtvrtě hodinu). Pak se jí ptám, jestli také jim dělá večerku ta nová externí úča. Už dřív mě napadlo, že holčičí pokoje si asi vzal na odpovědnost mezi děvčaty neslavně známí němčinář. Karin na mě ale jen nechápavě koukne a řekne: "Jaká večerka, vždyť jsme na gymplu... Jo, tys myslel že jako ty co nám dělali na základce!" zvolá a zasměje se.

Kouknu na Petra a Láďu, jestli to také slyšeli a ty jen s pootevřenými ústy na mě zírají zpátky. Hned se nám všem rozsvítí a celé odpoledne si už nic víc o tom neřekneme. Ještě několik krát během lyžování zíráme na slečnu Zikovou, opětujeme její nevinný milý úsměv a přemýšlíme, co vše se ještě za ním ukrývá.

Taky je nám všem jasné, co budeme (nebudeme) mít dnes přesně v deset na sobě...

Dnes jsme karty nehráli, jen poněkud přehnaně důkladně ošetřovali lyžařské boty. Nikdo nic neříkal a jak se blížila desátá a atmosféra hustla, oči stále častěji těkali ke dveřím. Za tři minuty deset jsme vše nechali a jen nečinně koukali na podlahu a po stěnách. Láďa zamyšlen zamrzl a ani se nehnul. Čekal jsem, co se bude dít. Vzájemně jsme uhýbali pohledem a tak jsem jen koutkem oka postřehl, jak si začal rozepínat košili. Po krátké chvilce jsme jej s Petrem napodobili. S nepřítomným pohledem jsem si svlékl kalhoty a když se v pokoji objevili dva nahé zadky, taky si stáhnul boxerky a zůstal sedět na posteli. Petr si začal něco překládat ve skříni a Láďa zkoumal patu na svých nových lyžařských botách.

Když už se karty, co jsem držel, víc promíchat nedali, ozvou se na chodbě podpatky. Hned vstaneme a strnulí čekáme. Ozve se slabé zaklepání, klička se pomalu pohne dolů a dveře se nepatrně otevřou. Připadá nám to jako celá věčnost a já mám srdce hluboko v hrdle. Pak vejde dovnitř slečna Ziková. Má na sobě krátkou sukni, obepnuté triko, bílé punčochy a černé střevíce. Omluví se za zpoždění, prý byli s učitelským sborem objevovat noční život lyžařského střediska. Vše říká jakoby nic, v tónu učitelky co přijela pozdě na hodinu. Vůbec se na nás nepodívá a prochází kolem pokoje. Prohlíží si naše skříňky, kontroluje úklid na stole a upozorňuje nás na lyžařské boty, co se rozvalují po podlaze.

Jak přechází mezi našima nahými těly, opět nás informuje o speciální místnosti, která slouží právě pro úschovu lyžařského vybavení. Snaží se nás uklidnit tím, že se na noc zamyká, ale k její nespokojenosti pořád vypadáme nějak nervózně. Tak nás s úsměvem ujistí, že ona jediná má k ní klíče a tak i když to naše vybavení vypadá docela luxusně, nemusíme se ničeho obávat, protože v jejích rukou bude zcela v bezpečí. Přesvědčí nás, že nikdo jiný tam nemá přístup a jestli to my sami neprozradíme, nikdo se nemůže dozvědět, že si jej u ní schováváme.

. "Tak jestli mi zítra nedáte v průběhu dne vědět, že se o něj chcete i nadále starat raději sami, přijedu si jej večer vyzvednout..." dodá a výmluvně klesne pohledem k našim pasům. Přirozením mi projde lechtivé napětí a všichni zalapáme po dechu, který nám její slova vyrazila z plic.

Před dveřmi se otočí, očima ještě jednou prolétne po pokoji a dále vysvětluje, kde se bude zítra lyžovat a co si máme připravit na cestu. Pak přejde pohledem po naších tvářích, jestli je nám to všem jasné a na chvíli se zadívá Láďovi do očí. Když ten začne před jejím upřený zrakem "roztávat", slečna bez zábran spustí oči dolů a ponechá je ležet na jeho visícím údu. Nám třem se ještě víc rozbuší srdce. Každá sekunda se prodlouží v celou věčnost, ale její oči od něj pořád nehodlají odejít. Oba s Petrem cítíme, jak se Láďovo tělo začíná chvět a já si všimnu, jak nehty zabořuje do dlaní rukou, které podél pasu svírá v pěsti.

Jeho snaha je ovšem marná. Slečna Ziková neplánuje ustoupit a tak k ní najednou proti jeho vůli začne pomalu stoupat rostoucí růžový penis. Pohledem si k sobě přitahuje nafukující se žalud, ze kterého se dozadu stahuje předkožka, co jej už svojí velikostí nestačí obepínat. Když už se tyčí v celé své velikosti a ukazuje přímo na slečnu, ta bez nepohnutého výrazu tváře zhasne světlo a prohodí

- "Večerka znamená, že má být v deset zhasnuto a vy už máte ležet v posteli. Tak ať vás zítra nemusím napomínat..." Zakončí.

Následně vyjde ven a zavře za sebou dveře. My zůstáváme ve tmě ještě chvíli v šoku stát. Pak uslyším šoustat kalhoty, nahmatám ty své a dávám je rychle na sebe. Petr zapíná světlo a oba zahlédneme Láďu, jak při ne moc úspěšném zakrývání "stanu" co se mu udělal v teplácích vybíhá z pokoje a za okamih se zavírá na toaletách. To náhle uvolní atmosféru a Petr se mě s nepovedenou snahou odvést pozornost zeptá, jestli ty boty do rána uschnou. Ten večer už o tom, co se právě stalo, nemluvíme (především Láďa na to moc nevypadá). Chodíme vedle sebe jako duchové a když zhasneme, je nám jasné, že nikdo ještě dlouho spát nebude.

* * * * * S t ř e d a * * * * *

Ve středu jde lyžování jako obvykle, instruktoři nám vysvětlují pokročilejší techniky jízdy v těžších sněhových podmínkách a my jen zpovzdáli koutkem oka pozorujeme slečnu Zikovou. Chová se stejně jako v jiné dny a určitě si všímá, že jí celý den nikdo z nás neoslovuje. Když se po příchodu na chatu všichni rozcházíme a ztrácíme na pokojích, začíná to, co včera naznačovala, vypadat jako neodvratné. Nikdo z nás netuší přesně, co se má stát, ale všichni nějak cítíme, že se nám za pár hodin otevře nová, dodnes před námi zatajovaná oblast.

Před desátou všichni uleháme do postelí a pod peřinou se svlíkáme. Přesně v deset zhasínáme světlo a už jen čekáme, takhle vzorní jsme ještě nebyli. Uběhne pět minut, deset minut, ale pořád nepřichází. Když už začínáme přemýšlet, jestli jsme nebyli příliš naivní když jsme očekávali, že by se mohlo stát něco víc, bez varování zvukem podpatků ke mě najednou ode dveří zavane chladný vánek. Dveře následně tiše zaklepnou a pokoj zaplní vůně dámského šamponu. Následuje napjaté ticho a v dokonalé tmě jen čekáme, co se bude dít. Najednou slyším zašustění Láďovy peřiny, následované jeho tichým vzdechem.

Několik minut netuším, co se u něj odehrávat. Pták mi ovšem najednou ztvrdne a já si uvědomím, že omnoho bystřeji než můj mozek pochopil, co tam probíhá. To, co mé přirození vytušilo jen intuitivně, se zanedlouho zhmotní do sílících vzdechů a takového zvláštního tlapkání. Láďova postel najednou zaskřípe, Láďa zachrčí a tlumeně v sobě zadrží živočišní výkřik. Když se atmosféra v pokoji opět uklidní, uslyším sání prstů a zvláštní mlaskání, jako kdyby někdo jedl pudink. Pak opět následuje delší ticho, až najednou zaskřípe Petrova postel. V podstatě vše se opakuje, jen se to teď děje blíž ke mě a tak postřehnu i neznatelnější zvuky. Jasně slyším tlapkání ruky o varlata, klouzání předkožky přes plný žalud a hlasitější Petrovo zasténání. Další tichou prodlevu opět přerušuje zvuk sání prstů, který se teď už jasně ozývá z úst slečny Zikové.

Pak přijde to nejhorší ticho, jaké jsem kdy zažil. Ztopořený úd mi pod peřinou pulsuje jako divý a mě napadne, jestli teď neuslyším jen zabouchnutí dveří a nic víc následovat nebude... Noční můra se ovšem naštěstí nenaplní a jedna strana mé postele najednou poklesne. Po chvilce pocítím, jak mi peřina pomalu sklouzává přes břicho a nafouklý žalud penisu, který ihned špičkou vystřeluje do tmy pokoje. Při uchu uslyším tiché zašeptání

- "Proč máš tu hrubou peřinu, vždyť je tu vytopeno. Neboli, jak říkají Slováci, vykouřeno?" A ucítím dva prsty, jak mi pomalu stoupají po vnitřku stehna a prochází po jemné kůži mých varlat.

Po další krátké procházce mým "lesíkem" ze zastaví pod tajemním menhirem. Prsty jej naspodu obepnou kolem obvodu co vyrůstá ze země a začnou po něm šplhat nahoru, až spolu s dlaní obejmou celou spodní polovinu jeho výšky. Jen intuicí ve tmě vycítím, jak se slečna Ziková naklání k té skále, kterou si pevně uchytila a na svém žaludu najednou poprvé v životě pocítím dotek vlhkých ženských rtů. Puls se mi zrychlí, když je po celém obvodu žaludu pocítím klesat níž a níž, až se ten najednou ztratí uvnitř vlhkých úst. Na konečku penisu mě zalechtá dotek jejího jazyku, který společně se rty klesajícími podél obvodu údu sklouzává po mé uzdičce a zespodu obaluje větší a větší povrch mého ztvrdnutého přirození. Jak její rty nepřestávají sestupovat níž, najednou se leknu když nezastavují tam, kde jsem to očekával. Prsty ruky, která mi obepíná spodek "šachty", se ale začnou rozevírat a to, co před chvíli drželi, taky odevzdávají nenasytným rtům.

Najednou se mi tvrdý žalud ocitne v jejím vlhkém, staženém hrdle a to začne sát všechno vzrušení a sexuální napětí, co se v něm za ty tři dny hromadili. Proměňuji se v čokoládový desert a odevzdán se nechávám sníst celkem až do konce. Jestli jsem byl někdy celou svojí duší plně odevzdán učitelském sboru, pak to bylo teď. A jak mi najednou celé tělo strnulo v nekontrolovatelném svalovém křeči, nechal jsem ty ústa, co se cestou domů snad kvůli té tmě ztratili v mém lůně, vysát celý jeho obsah. Známý zvuk sání prstů už nenásledoval a já si uvědomil, že představoval jen ochutnávku před hlavním chodem, kterým jsem teď byl já.

Sání a vylizování posledních zbytků "pudinku" nepřestávalo, ani když Jitčiny rty jemně sklouzávali z mého penisu zpátky nahoru. Pořád ještě docela nafouklý jej nechali plácnout o stehno. Ruka naposled pohlazením obejmula váček s mými kouličkami, jako kdyby chtěla zjistit, jestli se nezmenšil. Stejnou stezkou po vnitřku stehna, jakou přišla, tajemná ruka i odkráčela pryč a strana postele se opět nadzvedla. Vánek, co proudil skulinkou pootevřených dveří odvál noční bytost opět pryč a já získal pocit, že se už nenacházím na této posteli celý, jako před jejím příchodem.

Po zaklepnutí dveří bylo asi půl hodiny ticho. Všichni tři jsme byli jako jedno tělo, kterému právě někdo ukradl kousek z jeho panictví. Byla z nás vysáta všechna nahromaděná sexuální energie a naše duše si na chvíli řekli, že se na těla vybodnou a prolétnou se venku. A tak jsme tam jen nehybně leželi jako hadry a myslí se pomalu nořili do noci. Až najednou jsem sebou za ranního svítání zaškubl, zvedl hlavu a uzřel ty tři vyčerpaná polomrtvá těla, porozhazována po pokoji, se scvrklými vysátými kousky masa ležícími mezi stehny. Jako jediný při smyslech a síle jsem před světem přikryl vše, co nebylo nutné vidět a šel zkontrolovat svojí lyžařskou výstroj.

* * * * * Č t v r t e k * * * * *

Ve čtvrtek na svahu jsme po celý den nedokázali odvést pozornost od té noční víly, co nám včera předvedla, jaké to je "tancovat" společně s někým dalším (doteď jsme jen každý sám "heavymetalově" házeli hlavami). Jitka se ovšem celé dopoledne na nás téměř ani nekoukne a jen se baví s kolegyní nebo dívá do údolí. V poledne se ale s ní na vrcholku svahu najednou ocitneme sami. Čekáme, jestli promluví, ale Jitka si jen napravuje rukavice a hrabe v brašně. Když vybere čokoládovou tyčinku, je nám jasné že dělá vše proto, aby jsme se nemuseli o včerejšku bavit. Jaké je naše překvapení, když najednou vymění nezúčastněný učitelský výraz za upřený pohled mladé ženy a začne tu tyčinku pomalu sát mezi rty. Ještě asi nikdo nikdy s tak vypulenýma očima pět minut nezíral, jak někdo jiný žere na svahu svačinu. Kdyby nás viděl vlekař, asi by nám hned odebral permanentky, předtím než ti blázni někoho na svahu ohrozí.

Po dojedení Jitka s ohrnutým nosem koukla na prázdný obal a prohodila: "Ty včerejší byli lepší a ani jsem po nich nezůstala žíznivá jak po této..." A pak pokračovala: "Dnes jim necháme den na regeneraci a doplnění šťávy a koukneme se, jak žízniví jste vy. Jestli jste šestnáct let nepili, musíte mít pořádní suchoty." Vstala o pobrala se ke svým lyžím.

- "Jo a budeme se tvářit, že jste dámu nehostili poprvé v životě, vždyť je vám už šestnáct, kluci!" Dodala. "Co se to s tou mládeží dnes děje..." zamrmlala když opouštěla ti tři "chlapáky", co ještě včera rychle prokoukla. Nasadila si rukavice, zapřela o hůlky a spustila dolů svahem.

Opět jsme zůstali zmraženi stát, až dokdy nám nepadl zrak na tvrdé válce co nám zepředu napínali lyžařské šponovky. Zahanbeně nám v momentu do inkriminovaných prostor klesli bundy, brašny, čepice a vše co bylo hned po ruce a řeč přešla na množství bílého sněhu co včera večer napadl. Po okamžitém uvědomění si dvojsmyslu nám to ovšem v té společné snaze ještě víc přitížilo.

- "Tak ještě že tu nejsou toalety..." popíchl jsem Láďu.

- "Nesnažte se, kluci, vše je vidět!" zvolala se smíchem Karin, když na lyžích přelétala kolem a my si rychle uvědomili, že držet si strnule ruce v rozkroku je jak napíchnout nad hlavu transparent "Mám erekci!" a rychle se spustili z kopce.

Když jsme se vrátili na pokoj, čekalo nás na polštářích malé překvapení. Každý jsme si tam našli dva kondomy. Na jednom z nich byl přilepený lísteček: "Tréninkový pro 16-letého panice;-)" a na druhém "Tenhle odložit na zítra". Opět jsme se začervenali, ale při pomyšlení na to, co nadejde, znovu ztratili duševní rovnováhu a rychle ukryly dárky do skříňky. Bylo to v poslední chvíli, jelikož v momentu rozrazila dveře Karin, nakoukla dovnitř a zklamaně řekla

- "Tak načapat vás jde jen na lyžařském svahu, co? Máte to kluci v hlavách vše promíchané!" mrkla a odešla.

Karin si neuvědomila, že v konkurenci 29-létě sexuální bohyně, která se rozhodla otevřít nám ty nejtajemnější a nejposvátnější oblasti adolescentního bytí, byli její pokusy o lechtivé hrátky jen voláním do temnot. Lyžařské vybavení jsme jen rychle vyhodili z brašen, zadaný tréninkový úkol nám připadal důležitější. A jo, vtípek o příliš malé velikosti (alespoň o dvě čísla) se opakoval až příliš často.

Jak pomalu přichází večerka přemýšlím, jak to Jitka myslela s tím, že je zvědavá jestli jsme taky tak žíznivý. Napadlo mi, jestli nás nechá se jí taky dotýkat a hlavou mi proletěla představa jejich obnažených plných ňader. To, že by mi, pro nás pořád vlastně ještě učitelka, poskytla přístup k jejím intimnějším částem, nepřestávalo být ani po včerejšku pro mojí fantasii tabu. A to navzdory latexovým pozvánkám, které nám dnes rozeslala.

Jelikož se o svlékání nic neřeklo a taky jsme nevěděli co přesně má Jitka v plánu, neriskovali jsme trapas a zůstali jí čekat v pyžamech. Když jsme před desátou leželi přikryti v postelích, naši ptáci už byli ke všem naším pochybnostem, nejasnostem a civilizačním ohledům lhostejní a krev jim zevnitř bušila na stěny kapilár jak zdivočelá. Čas jsme už nekontrolovali a tak jsme nevěděli, v kolik přesně se pootevřeli dveře a vánek dovnitř opět zavál vůni jejího šamponu. Když se dveře zavřeli, nenásledovalo zaskřípaní postele ani zašustění peřiny, ale nastalo jen dlouhé ticho.

Najednou jsem slyšel takové praskání statické elektřiny, jako když se tře pulovr přes dlouhé vlasy. Po té ve tmě uslyším cinknout o podlahu sponu pásku. Po další chvilce a zvucích klouzání nějaké jemnější látky po kůží, mi už tušená přítomnost svlečené ženy nahrne do údu další dávku krve. Pak uslyším opatrné cupkáni chodidel na dlážce a tiché Petrovo zamumlání. Tajemné chodidla se následně jasně přibližují k mé posteli a když zastaví, ucítím po chvilce na tváři dotek háčkované látky, z jaké se dělají tradiční ubrousky nebo záclonky. Přemýšlím, proč mi chce Jitka zavázat oči když je i tak úplná tma. Najednou si ale uvědomím, že ten tenké proužek by na to nestačil. Když zvednu ruku k tváři, nahmatám na ní malinkaté dámské kalhotky, které ani svojí plochou a ani materiálem nemohou celkem zakrýt i to málo, co tam žena má.

Když ty chodidla odcupkají pryč, slyším od Láďovy postele její známé zaskřípání, následované zašustěním peřiny. Pak ale nenásleduje žádné Láďovo sténání a tlapkání, ale jen naprosté ticho. Po chvilce uslyším nebadané cucání a sání něčeho mokrého a přemýšlím, jestli Láďa právě neprožívá to, co jsem včera zažil já. Pokoj ovšem začnou naplňovat zpočátku zcela nebadané zvuky hlubokého dýchání. Od Láďova včerejšího psího lapání po dechu se ale liší nejen delší frekvencí a smyslnějším tónem, ale i tím jak probodávají můj tvrdý penis a pravidelnými výboji přes něj elektrizují celé mé tělo. To se ještě pár minut stupňuje jak Jitčiny vzdechy postupně zesilují, až se najednou přelijí do hlubokého nekonečného výdechu. Ten byl svojí erotickou intenzitou téměř hmatatelný a na svém ptáku jsem pocítil jeho až fyzický dotek, který neměl daleko od toho, aby mi jej opět vyprázdnil.

Ještě chvíli je slyšet tiché mlaskání, zakončené zaskřípáním postele. Následné chvilkové ticho přeruší cupkání chodidel, zašustění Petrovy peřiny a zaskřípání jeho postele. Vše se opět opakuje, teď už ale jasně rozeznávám zvuky Petrových rtů sajících mokré Jitčiny pysky a prohlubování jejího dýchání, jak jí mlaská jazykem kolem mokré dírky, ze které slyšitelně saje tekutou šťávu. Po nějaké době tlumené orgasmické zasténání opět svojí intenzitou probodne můj úd a teď už po něm ucítím stékat tenký proud preejakulátu. Pak ještě následuje o něco delší cucání, při kterém Jitka poprvé chvíli oddechuje a nabírá síly k závěrečnému pokračování.

Ticho se podobně jako včera prodlužuje a mě napadne, jestli se ta jeho nekonečná délka neodehrává jen v mé hlavě. V té tmě mám všechny smysly jako na jehlách a napjatě čekám ztopořený na vysvobození. Ticho se prodlužuje, pták mi pulsuje, až najednou mi bez předchozího varování zvuků chodidel přistane na rtech malý kožní výčnělek. Překvapen rozevírám ústa a konečkem jazyka nahmatám jeho ztvrdlý vršek. Jak mi ten začne hravě klouzat mezi rty, začnu nad sebou ztrácet kontrolu a nezdvořile jej spolu s celým jeho dvorcem do sebe vsaju. Navzdory varování "Don't touch!", které mi do paměti vtiskli americké kriminálky, ve kterých museli detektivové nevyhnutelně alespoň jednou v rámci vyšetřování navštívit striptýzový bar, jsem rukou uchopil to dokonalé plné ňadro co nade mnou vyselo a ještě víc z něj začal sát vzrušení, kterým překypovalo.

Jak poprvé z bezprostřední blízkosti uslyším Jitčiny vzrušivé steny, vyklouzne její ňadro z mé pusy, přejde přes nos a mé čelo a ponad hlavou vzlétne do dáli. Vlhkými rty projíždím přes její ploché bříško a pupeční jamku, až nimi najednou přistanu na "zvacím koberečku" utkaného z tenkého pásku jejích jemných, zastřižených chloupků. Za zvuku blesků fotoaparátů po něm pak ceremoniálně projde koneček mého jazyka až ke vchodu do haly, ve které se má konat dnešní večírek, a splyne před ním do páru s vlhkou oblou perlou.

Rozevřel jsem prsty kůžičku kolem ní, aby ve své kráse vystoupila výš a jemně ji olízl. Ale Jitka sebou škubla a pošeptala mi do ucha

- "O něj se už postarali tví kamarádi, proč se nepodíváš dovnitř, jestli tam taky něco nenajdeš?" a přešla mi mokrou kundičkou přes tvář. Když jsem narazil rty na její poštěváček, rozevřela prsty své stydké pysky a do vchodu její dírky mi vklouzl koneček jazyka. Zabodl jsem jej co nejhlouběji jak to šlo a nechal si její vaginou projíždět přes našpulené rty. Ta s prohlubujícími se vzdechy pomalu zrychlovala své klouzavé pohyby a svým kroužením mi po tváři roztírala sladkou šťávu, kterou za pravidelného sténání a mírného stahováni dírky kolem mého jazyku ze sebe nechávala prosáknout. Jak se mi ta po kapkách pomalu hromadila v ústech, začal jsem jí polykat a ještě intenzivněji jí z její broskvičky sát ven.

Jitka najednou chytila můj prst, vzala si jej do pusy a jemně jej navlhčila. Pak si jej potáhla za záda, nasměrovala k vyšpulenému zadečku a po mém poněkud pomalejším pochopení si jej už i s mou asistencí nechala vklouznout i do své druhé dírky. Mé snahy o opatrnost v prekérní situaci zařízla chmatnutím mého zápěstí a jeho vražením mezi své půlky. V momentu, kdy se mi můj prst až ke kořenu ztratil v jejím zadečku, se najednou prohnula v pasu, opřela za zády o má stehna, ještě o něco hlouběji pochvou zabodla na můj jazyk a zcela divoce začala jezdit po mé tváři.

Když jsem si uvědomil, že mi jí v podstatě omrdává, stáhla svá stehna kolem mých uší a po několika nekontrolovatelných zaškubnutí mi tvář chycenou v jejím svěráku polil proud tekutiny, co se spustil z hloubky Jitčiny vaginky. Spolu s ní explodoval i můj pták a postříkal jí záda po celé jejich výšce. Její ruka si je jedním pohybem vytřela a hned se prsty ztratila v jejích ústech. Když ze mě pomalu sklouzla, ucítil jsem její jazyk na svém hrdle, své bradě, čelisti, nosu a rtech, ze kterých něžně, ovšem důkladně vysála vše, čím mě v momentu extáze obdařila.

Opět s příjemným pocitem, že jsem dostal "dárek" navíc, nás Jitka pomalu opustila. Sukně a pulovr tiše sklouzli na její nahou kůži a znovu se ztratila v chladném vánku co profoukl pootevřenými dveřmi. Její sexuální extáze se ještě celou noc hmatatelně vznášela v pokoji a my jsme se ní unešení pomalu propadali do spánku. Když jsem se ráno vzbudil, pořád na mě leželo její intenzivní vzrušení, i spolu s háčkovanými kalhotkami, které se ani netvářili, že by toho chtěli nějak moc zakrývat...