Externí pedagogická výpomoc, 3. část

* * * * * P á t e k * * * * *

V pátek bylo zatím nejlepší lyžování, před víkendem byli pořád ještě prázdné svahy a dostali jsme volnost jezdit si po svém. I tak jsme se ale po většinu času pohybovali nedaleko Jitky, která už s námi na rozdíl od předešlého týdne po celý den mírně koketovala a v hloučku lyžařů čekajících na vlek se nejednou o někoho z nás i otřela. Čerstvé vzpomínky na včerejší noc opět ožili, když jsem pozorně sledoval, jak si kotev vleku zavádí mezi pevná stehna a jak se jí ta, když nabrala potřebnou energii, zabořuje do lůna, které se jí vyrýsovali ve šponovkách, a přes stehna ní vysílá nebadané zachvění. To Jitce mírně podlomilo kolena a v momentu jak jí ta zmrzlá tyč vystřelila po lyžařské stopě nahoru svahem, vytlačilo jí z plic tiché zasténání. Uvědomil jsem si, že jí to "tam dolů" nepulsuje o nic méně než nám, jen to asi umí lépe skrývat. Naplnil mě dobrý pocit, že nejsem jen ten co přijímá, ale i ten co dává a ještě víc se začal těšit na večer...

Odpoledne zpátky na pokoji jsme se všichni důkladně osprchovali a při pravidelném kontrolování hodinek žárlivě opatřovali své latexové pozvánky do ráje, které nám byli včera doručeny. Jako obvykle jsme se před desátou všichni svlékli, atmosféra už ale byla na rozdíl od předešlých večerů rozdílná. Bez zbytečných rozpaků jsme ze sebe shazovali boxerky a ještě při světle bez okolků procházeli s plandajícími ptáky po pokoj. Zpod nevšímavých výrazů vyjadřujících lhostejnost k nahotě začal vyzařovat posledními zkušenostmi vypěstovaný zárodek pocitu suverénního "chlapáctví". Ten ovšem při odbití desáté zmizl jako pára nad hrncem a bez zeptání se v naších rozkrocích otevřela příklopka zadržující proud krve, co se už chtěl déle dostat dovnitř. Se známým na smrt vystrašeným výrazem v očích a s rukama na rychle se nafukujících přirozeních jsme bleskově naskákali do postelí. S vědomím jasně očekávaného scénáře si Láďa ještě za světla otevřel "pozvánku", nakoukl pod peřinu, nahmatal to své a natáhl jí na něj.

Za chvíli jsme z chodby slyšeli tichý zvuk podpatků, které rychle vklouzli do našeho pokoje. Všichni tři jsme všemi smysli probodávali tmu směrem do středu pokoje, ze kterého se ozvalo klepnutí vyzutých lodiček na podlahu, praskání statické elektřiny z pulovru, rozepínání pásku sukně a její sklouznutí přeš punčošky na dlážku. Ve chvilce ticha co následovalo se mi v mysli objevil obrázek bílé podprsenky, jak rozepnutá sklouzává z oblých ňader, která se osvobozená prohoupou na Jitčině hrudi. Náhle se naše ptáky rozbuší, jak svými mimosmyslovými senzory zaregistrují přítomnost obnaženého ženského lůna.

Uslyším milý zvuk holčičích chodidel na podlaze a zaskřípání Láďovy postele. Jeho peřina se jasně sesouvá k zemi a po chvilce naplní ticho Láďovo hluboké vydechnutí. Vlhké, čvachtavé zvuky postupně sílí až do hlasitějšího tlapkání Láďovy pánve o spodek Jitčiných stehen a jejího zadečku. To se zintenzivní do pravidelného rytmického "tucání", které po pár minutách najednou zařeže série hlasitých plesknutí, Láďovo živočišné zavrčení a jeho vší silou tlumený výkřik. Pak už bylo slyšet jen mlasknutí Jitčiných mokrých pysků jak z ní vyklouzl Láďův pták a udělaný plácnul o břicho.

Na rozdíl od minulých dní ovšem žádná "přestávka" nenásledovala a překvapilo mě okamžité cupkání Jitčiných chodidel k Petrově posteli. Ten zanedlouho hluboce a odevzdaně vydechl a po chvilce se tmou opět rozeznělo to známé čvachtání, tlapkání, plácání a žblunkání, ovšem teď byli zblízka znatelné i jeho jemnější odstíny. Poprvé jsem zachytil, jak Jitka tlumeně zhluboka vzdychá a z nitra plic jí pronikalo téměř neslyšitelné vzrušené "kňučení", se kterým si na Petrově ptáku spokojeně předla. Slyším, jak šustí jeho ohanbí, když se přes něj třou Jitčiny pysky, jak z ní vyráží dlouhý výdech, když si na Petra nasedne ještě o něco hlouběji, jak oba současně sténají, když na něm pomalu nadskakuje a jak plácají Petrovy koule o její zadeček, když se mírně nadzvedne, aby i on mohl zespodu přirážet. Na Petra to už začínalo být mnoho a když bylo znát, že nad sebou pomalu ztrácí kontrolu, rychle jsem si natáhl latex. Když Petr najednou explodoval, Jitka jej ještě několika ráznými pohyby pánve "dokončila", vytlačila z něj zbytky šťávy a pomalu z něj sesedla.

Najednou instinktivně ucítím, jak mě tmou probodnou její oči, které Jitka, ovládaná probuzenou, ale neuspokojenou sexuální touhou, obrací k novému cíli. Cítím, jak pořád žíznivá přistupuje k mé posteli a husí kůží na krku mi najednou ovane její teplý dech.

Zašeptá mi do ucha: "Tví kamarádi moc hezky rozjeli týmový závod..." a přejde mi vlhkým konečkem jazyka přes lalůček. "Ale vypadají už docela vysíleně a tak ti předávají štafetový kolík." Vzala mé ruce a položila si je na bedra.

- "Pevně jej uchop ať ti nevyklouzne, byla by veliká smůla být diskvalifikován v cílové rovince..." poradí mi.

Shodila dolů peřinu, klekla si nade mě a pomalu za zády nahmatala můj ztopořený úd. Nasměrovala si jeho vršek pod sobě, přehoupla lůnem nad něj a otřela se vlhkými pysky o tvrdý žalud. Krouživým pohybem boků si je ním nechala mírně rozevřít a když jsem jeho konečkem ucítil prvních pár centimetrů jejího nitra, začala se po něm pomalu sesouvat dolů. Když mě takhle celého přehltla a její mokré pysky polechtali mé ohanbí, pták se mi v ní ještě víc napnul a rozevřel vlhké vnitřní stěny jejího lůna. Ještě jednou se na něj celou svojí váhou posadila a když se už cítila být naplněna dostatečně hluboko, začala smyslně kroužit pánví po mé stydké kosti.

Vždy, když se vyšpulila dozadu a přimáčkla o ní svým klitorisem, ještě víc to nabudilo její vzrušení a zrychlila své pohyby. Naopak když vysunula Venušin pahorek nahoru, přejela dopředu celou délkou mokrých pysků po kořenu mého přirození a ještě hlouběji se na něj nabodla, v předorgasmickém záchvěvu začala ztrácet nad svým tělem moc. Jak můj žalud svým vrcholkem rozevřel křeček hluboko v její vagince, Jitka se v pánvi celá roztřásla, z hrdla jí vylétl zoufalý sten a svým tělem, co nechala padnout, zůstala vyset na mém kůlu.

Když prvotní "předkoitální" záchvěvy odezněli, Jitka se vzpamatovala, posbírala zbytek sil a začala rytmicky klouzat po mé šachtě. Když se mi opřela vystřenými rukama o hruď, já posbíral odvahu a poprvé přešel dlaněmi po jejích stehnech. Nad vrcholkem punčošek jsem po jejích vnitřku prsty pokračoval po jemné kůži, která se ztrácela v záhybech jejího lůna. Nahmatal a pohladil jsem její perlu a pak se pohrál s lupénky její růže, které obepínaly sosáček jednoho ptáčka, co se hluboko do ní zapíchl.

Když jsem ucítil stékat po její květince první kapičky, pevně jsem Jitce obepnul boky, zahloubil palce po stranách jejího pahorku, zbylé prsty zabodl do boků jejího zadečku a začal si její pánví přejíždět přes rozkrok. Jitka se vzpřímila v páteří, zapřela vzadu o má stehna, mírně prohnula v zádech, ještě o kousek hlouběji nabodla na můj úd a začala na něm divoce jezdit. Snažil jsem se v sobě zadržovat všechnu energii co ze mě chtěla ven a nepřestával si její pánev co nejrychleji přes sebe rukama přehupovat.

Najednou mi vnitřkem svých stehen sevřela boky a trupem vystřelila nahoru. Svojí náhle staženou kundičkou mi uvnitř přiškrtila ztopořený penis a začala na něm nekontrolovatelně vibrovat. Z plic jí vyletěl živočišný sten a když se mi nehty zabořila do stehen, celé ohanbí, boky a zadek mi najednou polil silný proud tekutiny, který vytřískl z jejího lůna. Když ještě na mě sebou několik-krát zaškubala, ztratil jsem i nad sebou kontrolu, křečovitě vystřel nohy a vystřelil do ní i svojí "vášeň", která ovšem svojí dramatickou pouť rychle ukončila na neprůstřelných latexových stěnách mého ponča.

Jitka ihned pochopila a jako náhradu mi chytila tvář mezi své dlaně, naklonila se nade mě a ještě pořád s chvějící se pochvičkou kolem mého zabořeném údu se mi přisála rty na bezmocná ústa. Bez čekání mi je propíchla jazykem, současně s tím se ještě jednou celou jeho délkou hluboce nabodla na můj penis a dala mi ten "nejorgasmičtější" polibek, jaký je možné muži dát. Mým tělem přešlo další vyvrcholení a aniž bych si uvědomil, že jsem právě prožil první mužský multiorgasmus v dějinách, nechal ze sebe Jitku sklouznout dolů. Naposled mě políbila, uvázala si kolem sebe můj ručník a jen v něm vyšla do tmavé chodby. Při svítání jsme všechny Jitčiny šaty našli na podlaze, kde je nechala. Pocítili jsme, že už před námi odložila všechno, čím žena ukrývá své intimní nitro a už provždy pro nás zůstává nahá...

* * * * * S o b o t a * * * * *

Dnes jsme měli poslední den soustředění na svahu a konečně byla pořádná legrace. Profáci nás už nechali jezdit jak se nám zachtělo a myslím, že po poledni byli i mírně podnapilí. Navzdory tomu, že byla sobota, svahy ještě nebyli plné. Vášeň z lyžování nás natolik pohltila, že jsme celkem zapomněli na ostatní vášně. Možná byl den tak skvělý právě proto, že byli poprvé v životě naplněny a nechali si jej nás konečně v pokoji užívat. Jeden ústřední adolescentní cíl byl odfajfknout.

Jitka si také hleděla svého a jen několik-krát jsme jí viděli prohánět se po vedlejších andělských svazích. Nasněžilo tolik, že konečně mohla vybrat i ten druhý tajemný pár lyží do hlubokého "prašáku", co před všemi ukrývala. Pořád jsme ještě čekali, jestli nás osloví a celá naše sexuální iniciace bude mít nějaké poslední vyústění. Jako 16-letým neznalcům nám ovšem nenapadalo nic "pokročilejšího" než to, co se odehrálo včera. Mé přirození v šponovkách ještě pořád cítilo nitro Jitčina lůna a já se z ní pořád cítil omámen.

Po návratu na pokoj jsme rychle zkontrolovali postele a stoly, ale nenašli žádný odkaz, žádnou další "pozvánku" ani nic jiného, co by naznačovalo novou večerní lekci. A tak jsme se přichystali na rozlučkový večírek. Ten byl překvapivě celkem zábavný, dokonce učitelé zavřeli oko před jedním-dvěma půllitry co si tajemně našli cestu do naších rukou. Jitku jsme ale po celý večer nepotkali... Jelikož byli naše nejsilnější touhy včera zcela uspokojeny a navíc nás dnešní lyžování celkem zničilo, nasměrovali jsme si to docela brzy všichni tři na pokoj. Na už "opravdu-opravdu-skutečně-přísahám poslední tanec" s podnapilou Karin oděné do dvou poloprůsvitných kousíčků látky o velikosti kapesníku už nikdo z nás neměl náladu a pomalu jsme prošli chodbou k našemu pokoji. Nečekaně jsme narazili na zamčené dveře.

- "Tys zamykal?" zeptal jsem se Petra.

- "Já ne, možná Láďa..." Obrátí se ten k němu.

- "My jsme měli od těch dveří nějaký klíč?" zahlásil ten ovšem nechápavě.

Chvíli se na sebe díváme, když si nad kličkou všimneme tužkou nakreslenou šipku ukazující nahoru. Zvedneme hlavy a přes dřevěný obklad vidíme vykukovat koneček klíče. Překvapeně jej vezmu, odemknu dveře a vejdeme dovnitř. Na druhé straně tlumeně osvětleného pokoje najednou uvidíme vedle sebe přisunuty tři postele a přes ně ležet naši po celý večer ztracenou lyžařskou instruktorku, oděnou jen v páru bílých punčošek. Poprvé za světla vidíme její nahé tělo. Rozpuštěné vlasy jí přes ramena padají po krásných plných ňadrech a zpomezi jejích zvlněných pramínků vystupuje dvojice malých hnědých výběžků.

Poprvé si uvědomuji, jakou výjimečnou nádheru jsem mohl hladit prsty a laskat ústy a pocítím magnetickou sílu, kterou si mě opět k sobě přitahují. Zaujmou mě její dlouhé nohy v bílých punčoškách a očima zkoumám jejich detaily. Malá chodidla, co ve tmě tak mile cupkali, aby dovedli svou paní k nové rozkoši. Úzká lýtka a kolena, vypadající tak křehce a přitom tak jistě ovládající lyže i při ďábelské rychlosti. Hladkou růžovou kůži jejích stehen, co vystupuje zpod krajkovaného okraje punčošek a ztrácí se v záhybu malého trojúhelníčku. Hebký zastřižený pásek hnědých chloupků, který jej geometricky protíná. Když zahlédnu malý tvrdý pahorek, na který ta stezka upředena z chloupků vystupuje, opět se mi připomene citlivá stopa v podbřišku, kterou mi ním vyhloubila při včerejším odvázaném ježdění.

Po celou tu dobu se nic neděje a Jitka nechává naše oči zajít do každé skulinky jejího těla a pozorně si prohlédnout každý kousíček její pokožky. Očima hltáme vše to, co jsme už v minulých dnech cítili mezi prsty a co už ochutnali naše rty. Když si zrakem doplníme všechny ostatní vněmy do kompletní představy Jitčiny erotické bytosti, stojíme tam pořád jako opaření. Jitka naopak jen zcela uvolněně leží a pořád se na nás odevzdaně dívá. Uvědomíme si, že se nedává jen naším očím, ale že si jí máme vzít i vším ostatním...

Čekáme na nějaký signál, ale žádný nepřichází. Pohledem prolétneme po postelích, stolech a celém pokoji, ale nenacházíme žádné znamení co dělat, v nějakém předmětu implicitně obsaženou "instrukci" jak dál. Co je na tom všem nejpodivnější je ovšem Jitčin upřený, ale zcela uvolněný a pasivní pohled do našich očí. A pak nám to došlo! Navzdory všemu nevšednímu, co se zatím odehrálo při dnešní večerce, to nejobyčejnější spočívá právě v tom jejím "očekávajícím" pohledu. Prozatím jsme my byli vždy těmi čekajícími na to, co se bude dít a pak jsme se jen připojili k tomu, co zamýšlela Jitka. Dnes se měli role obrátit a proto se zvědavý pohled upřel na nás. Jo, přesně tak, studijní lekce už máme za sebou a dnes, v poslední večer, nadešel čas naší závěrečné zkoušky.