Orgáč!!!

Šahriár měl svý zlatý džíny spuštěný vokolo kotníků, zároveň se saténovejma slipama stejný barvy s kerejma kontrastovaly jeho černý ponožky a vopálený nohy. Zpod džínů trčely eště špičky vyšívanejch trepek, kerý se svejma tmavěšedejma protiskluzovejma špuntama na podrážkách bořily hluboko do vorientálních vzorů na perskym débichu, kerej byl nataženej pod trůnem a všade vokolo a umožňovaly mu se tak betálně zapřit a proniknout hloubš do Šeherezády, kerá měla tou dobou voblečenou akorát černou hedvábnou roušku, spuštěnou přes spodní polovinu vobličeje a kerá se nadýmala pod jejím dechem, jak vopona před Šekspírovským dramatem, aby se vzápětí prudce vrátila zpět v rytmu Šahriárovejch přírazů a dala vyniknout jejímu jemnýmu, mírně vorlímu nosu a plnejm rtům. Její kukadla nad rouškou vrhala blesky na všecky strany, zatímco se vopírala vo sametem potaženou područku na trůně a umožňovala tak Šahriárovi, aby využíval jejího hlubokýho předklonu a taky teho, jak byla pevně rozkročena a s vladařským klidem se do ní nořil v místech mezi půlkama, pod járkem kerej se začínal lesknout jejím potem, aby vzápětí zvýšil rytmus a jak jezdec na końu začal bušit tělem na zadek, až se pleskání rozlejhalo po celý trůní síni.

     Šeherezáda začla pociťovat v podbřišku

šimrání a rozkročila se eště víc, což Šahriár přijal s pochvalným zamručením a přidal na razanci. Šeherezádiny kozy narážely eště prudčejc pod područku, do kerý zarývala svý prsty, až se při nejmohutnějších přírazech propasírovávaly až na sedák na trůně, kerej byl z nejjemnějšího zlatýho sametu.

 Šahriár, ač byl normálně děsně háklivej na to, aby se mu někdo klačil na trůn, však byl v tomtok případě ohodně

tolerantnější a dokonce zalíbeně pokukoval, kam až kozeny proniknou a připadalo mu, jako by se mu vo ně prodlužoval penis a jeho vláda tak zvostávala zachována. Vzdechy, kerý tenký hedvábí roušky nemohly utlumit a kerý vyrážely z Šehina hrdla pořád hlasitějc, povzbuzovaly Šahriára k prudčím a prudčím přírazům, páč poznal, že už to nebude dlouze trvat a dosáhne svýho. Po dalším hlasitym vzdechu se však Šeherezáda, aniž změnila pozicu, na něj vobrátila s dotazem: „Ty, Šahrijáru, tadyk v těch novinách, co tu sou roztažený na trůně, pišou, že v tý evropský zemi z kerý dovážíme Štramberský uši, budou mít mimořádný volby a esli prej to vyhraje ten japonec, tak se budou menovat Česko – Šogunsko???“

 Protože ju ale ve stejnou chvilu zaujal až

překvapivě velkej klid za jejím pozadím, tak jen tak trochu povotočila hlavu dozadu, s typicky ženskou votázkou, kerou pro jistotu zakončila hodně dlouhým, hlasitým a drásavým, orgastickým vzdechem: „Šahrijáru, už???“