Anděl

Neznám začátky Amatérů, ale za těch pár měsíců co tu jsem vidím, že blogy už nejsou více méně jen erotického rázu.

Cosi se tu změnilo. Není to jen o sexu, šuku, nahotě,.... ale i o lidech. To cosi, je důvěra mezi lidmi.

Už se nebojíme dát na sklo své emoce, své pocity a své životní důvěrnosti. Každý jinou formou psaní – někdo otevřeně, jiný pomocí vyprávění o třetí osobě, další krátkým sdělení,..... Je mnoho způsobů, ale za tím, je něco víc. Je tu v lidech důvěra k druhým, ke sdílení pocitů, k otevřenému psaní.

Je s podivem, že něco takového zažívá erotický server. A je možná dobře, že k tomu dochází právě tady. Ono ukázat svá „slabá“ místa, stojí hodně sil a pokud už tu člověk něco takového ze sebe vypíše, tak je to velmi těžké rozhodnutí, ale zároveň i úleva. Víme, že kdo jde jen za erotikou, tak se takovými blogy nebude „zdržovat“ a ten kdo o nás něco ví, tak si blog přečte. A třeba i zareaguje – povzbudí, potěší milým slovem, pochválí, ukáže nám usměv,.... prostě reakce, kterou cíleně neočekáváme (přišli jsme se „jen“ vypsat), ale která nás povzbudí, zahřeje, oživí... I my se umíme radovat z maličkostí, je těch je nějak pomálu. Většina z nás má své běsy, kostlivce, svá životní tajemství, a jiné tajnosti... Ale tady se projevuje víra, přátelství, jistota, že jsou tu lidé, kteří mají srdce. Jsou to lidé známí i neznámí, lidé, se kterými se známe osobně, přes net, nebo si s nimi píšeme poprvé. Ale je tam něco, co cítíme stejně. V čem si rozumíme, co známe jak my, tak oni. Dáváme tu nahlédnou do svých tajemných „komnat“, ukazujeme temné části svých životů, své pandořiny skříňky.

Ne každý z nás má vedle sebe něžného anděla, který nás zahalí svými křídly a my se můžeme cítit v bezpečí. Ne každý z nás má to štěstí, že potká takovou osobu. Ne každý ještě dokáže důvěřovat sám sobě. Je to s námi těžké, ale ještě žijeme a máme tu touhu někde uvnitř sebe. Touhu po šťastných dnech, po pohlazení, odpočinku duše. Máme žízeň po životě.

Jsme uvnitř na kousky a postupně se snažíme najít všechny střípky svého já a alespoň neuměle sami sebe poslepovat, když tu není nikdo jiný, kdo by to udělal s citem a s téměř neviditelnými „jizvami“.

Přeji všem, ať najdou svého anděla s křídly a žijí... Pro někoho to není moc, ale my, kdo si něco prožíváme víme, že je to důležité.

Mít někoho, kdo nás naučí říct si - „Věřím v sebe“.

Jak pravdivý text - https://www.youtube.com/watch?v=v-PTHuUwqSs