Mazel

Dnes si k vám přicházím pro radu. Tak jako všude tak i tady se škatulkuje. Budiž, pokud to někdo potřebuje třeba pro lepší představu. Že ja osobně škatulky moc nemusím, protože je mi nějak každá těsná, už taky kde kdo ví. A v poslední době se mě každý pokouší vecpat do škatulky "mazel", čemuž se z principu branim. Jenže. Co je to ten mazel? Třeba mazel jsem a nevím to. Jediné co se mi pod tím slovem vybaví je dítě. Ať už na klíně u maminky, nebo objímající tatínka, nebo přitulené v postýlce k bráškovi nebo sestřičce. Takovýhle mazel fakt nejsem. Sednout si někomu na klín, už by nevstal, tatínka už nemám a co mi paměť sahá nikdy mě neobjimal, a tulit se v posteli k mému téměř padesátiletému bráškovy fakt nebudu. Přesto bych mohla být mazel, a možná by mě to mohlo i bavit, jen kdybych věděla jaké to je, být mazel.