Topoly

Vždy z topolů když létá Lehké bílé chmýří Nastává čas Kdy má paměť hýří Celou řadou vzpomínek Tak vzpomněl jsem si také Na dávnou kamarádku jednu A hlavně na to Jaký jí v očích zářil plamínek Když pouštěli jsme spolu draky A smáli jsme se jiným Nad rozpaky Že povedla se nám Některá z našich blbinek Já potkal jsem ji včera v metru Sotva Ahoj pověděla Snad starosti nějaké že měla Možná, že už zapomněla Zkrátka běžela hned dále Mně líto to však přišlo náhle Zvláště když všiml jsem si pak Z topolů že zase létá Lehké bílé chmýří