Kavárna voněla praženou kávou, deštěm a parfémem, který bych poznal i poslepu. Yves Rocher So Elixir Purple. Ta vůně zasáhla mé smysly dřív, než jsem ji stačil vůbec zaregistrovat pohledem. A pak se objevila. Seděla u okna, prstem přejížděla po okraji šálku a dívala se…

V temných, ozvěnami naplněných síních Zapomenuté katedrály, kde se střetávaly stíny pekel a světlo nebes, stála Lilithar, která byla princezna démonů. Její rudá kůže žhnula jako roztavená láva. Rohy se jí kroutily nad černými vlasy, oči hořely zlatým plamenem vzteku a…

Měla 36 let, byla sama a už dlouho se nikdo pořádně nedotkl jejího těla. Jmenovala se Eva a ten večer seděla ve svém velkém koženém křesle v obýváku jen v tenkém hedvábném županu, který měla rozevřený. Před ní na gauči ležel on – 21letý Zajíček, její „mladý zajíček“,…

Koukám, že mě v té anketě chcete všichni vidět hlavně v harnessu... Škoda, šaty mohly být zajímavé. ;) Tak vám k tomu rovnou povím jednu vzpomínku na ples... Plesy jsem vždycky nesnášela. Ten nucený úsměv a nekonečné konverzace o ničem. Ale jako společenský tvor jsem…

Mezi regály sahajícími až ke stropu, kde odpočívaly tisíce plyšáků, autíček na dálkové ovládání a polotovarů, se vzduch zdál teplejší než v hlučné hale. Vůně nového textilu, kartonu a horkého polypropylenu zde tvořila těžkou, intimní kulisu. Anna se opřela o stoh…

Hluk lisovacích strojů rytmicky duněl halou a do vzduchu se uvolňovala charakteristická vůně zahřátého plastu. Pro většinu lidí to bylo úmorné prostředí, ale pro Annu a Tomáše představovala továrna na hračky celý jejich svět. Anna pracovala na konci linky u kompletace…

Jak vypadá sex mezi manželi po 25 letech? Tak čtěte pozorně a učte se zvrácené romantice. Lehl jsem si ve vedlejší místnosti nahý na zem. Svázala mě pouty, tak, že jsem měl nohy spojene s rukama za hlavou. Hned jsem dostal bambusovou tyčkou přes každou půlku zadku pět…

Tak na přání zkusím napsat pokračování k předchozí povídce Sparing. Jak jsme se večer domluvili, tak se také stalo. Opět ve stejný čas jsem přišel do fitka, rozhlédl jsem se, ale nikdo nikde. Vešel jsem do šaten a tam byl akorát jiný borec, kterého jsem tam občas…

Zastavili jsme u lesa. Ne proto, že bychom to měli v plánu. Ne proto, že by někdo z nás řekl: tady. Spíš proto, že už cesta nemá pokračovat dál. Bylo to u zámku. Takové to místo, kde se lidé procházejí s mapou v ruce, s dětmi, se psy, s košíky na houby, s víkendovou…

"Hele, Honzo, není to divný, že se podobný věci přihazujou zrovna někomu jako ty?", nakrčila skepticky svůj nosík Kiki. "Jak to myslíš, někomu jako já?", naježil se kudrnatý malíř, jeden z uměleckých duchů kulturního centra Továrna, pěkný chlap a vyhlášený holkař. Kiki…