Zakázané ovoce...

Koukám, že mě v té anketě chcete všichni vidět hlavně v harnessu... Škoda, šaty mohly být zajímavé. ;) Tak vám k tomu rovnou povím jednu vzpomínku na ples...

Plesy jsem vždycky nesnášela. Ten nucený úsměv a nekonečné konverzace o ničem. Ale jako společenský tvor jsem tam občas musela vyrazit. Stála jsem u baru v dlouhých, upnutých modrých šatech, které obepínaly mé tělo a snažila se nenápadně proplouvat davem.

Pak jsem ho uviděla. Čtyři roky. Čtyři roky uběhly a on tam stál ... pořád stejně sebevědomý, s tím pohledem predátora, který mi tenkrát nedával spát. Když se naše oči střetly, ztuhl. Věděla jsem, že ze mě nemůže spustit oči. Bylo mi jedno, že je tam se svou ženou. Vlastně mě to jen víc dráždilo.

Příklusal za mnou, jako by to bylo včera. „Dlouho jsme se neviděli... Jak rodina?“ Ty jeho klasické žvásty, kterými se snažil maskovat to, co jsme oba cítili.
Jeho ruka mi letmo sjela po paži, pak se na vteřinu zastavila na mých zádech. Byl to kontakt, který pálil přes látku šatů.
Tenkrát jsem měla pravidlo: zadaní ne. Jenže s ním pravidla nikdy neplatila. Byla to chemie, která nás vždycky donutila zahodit morálku.

Hlídal si mě celý večer. Pokaždé, když jsem si šla pro drink, objevil se tam taky ... vždycky s pohledem na manželce, aby věděl, jak moc si může dovolit riskovat. Vraceli jsme se do našich vzpomínek, ke společným nocím, které jsme kdysi sdíleli, než si ji musel vzít.

Pak mi zašeptal. Hlasem, který mi podlomil kolena: „Dal bych si tě hned.“

Projelo to mnou jako elektrický proud. Věděla jsem, že je to šílenství, cesta do pekel, ale moje tělo už bylo rozhodnuté. Po pár tancích s kamarády jsem se omluvila na čerstvý vzduch.
Vyšla jsem ven do parčíku za budovou. Sotva jsem udělala pár kroků, někdo mě čapnul za boky a přirazil mě ke stromu.
Byl to on. „Nemůžu tě mít takhle blízko a nešílet z tebe, sakra,“ zavrčel a okamžitě se na mě přisál.

Nebyl čas na žádné předehry. Ruka mu sjela pod moje modré šaty. Byl expert na to, jak mě vytočit do obrátek, hned vrazil prsty do mé mokré kundičky. „Jsi tak zatraceně nadržená, co?“ šeptal mi do ucha a drsně mi přitlačil ruku na pusu, protože věděl a znal mě, že mám problém udržet hubu. Tekla jsem po stehnech, cítila jsem se jako úplně vyřízená děvka, co chce jenom jeho šukat.

Zatáhl mě za sochu, kde nás nikdo nemohl vidět. Vyhrnul mi šaty, kalhotky letěly někam do trávy. Posadil mě na betonovou desku, roztáhl mi nohy a vrazil ho do mě. Bylo to tvrdé, bez jediného ohledu na to, že si sedřu zadek o ten podělaný beton.
„Potřebuju tě,“ prohlásil a mrdal mě tak zuřivě až jsem se zakousla do jeho ramene.
Cítila jsem každý jeho příraz v zádech, v břiše, v celém těle. V tu chvíli mi to bylo jedno. Společný orgasmus nás oba srazil na kolena.

Když jsme skončili, utřela jsem si své vlastní šťávy do kalhotek a narvala mu je do kapsy saka. Ani nemrkl. Věděl, co to znamená.

Cestou zpátky jsem šla první. Zamířila jsem přímo na záchody, abych se dala do kupy, vyhladila si šaty a zamaskovala ten rozcuchaný výraz. Když jsem se vrátila ke stolu, objevil se tam až za půl hodiny. Musel to rozdýchat, nebo možná jen kontroloval, jestli v kapse nemačká můj „dárek“.

Sedl si ke své ženě, která na něj koukala s takovou kyselou tlamou, že by se z toho dalo vařit kafe. Asi jí došlo, že její manžel zmizel přes hodinu „na vzduch“, a zrovna nadšená nebyla.

Seděla jsem tam, pozorovala je a v duchu se usmívala. On se na mě občas podíval, očima mi naznačil, že ví, co má v kapse, a já věděla, že tohle je konec. Žádné volání, žádné zprávy. Prostě jenom jedna noc, kdy jsme byli zase spolu.