Jarda, řidič kamionu, se vracel domů po týdnu na cestách. Když projížděl městem, jeho oči se zastavily na výloze místní galerie. Na jejím pozadí visel obraz, který ho okamžitě zaujal. Byl to portrét ženy, ale ne jen tak ledajaké ženy – v jejích očích byla síla a…
Věděla jsem to hned, jak ho Daniela poprvé přivedla domů. David. Přesně ten typ, kterému žena buď propadne — nebo ho chce zničit. A já jsem nebyla výjimka. Nešlo o sesterskou žárlivost. Nešlo o to, že by jí záviděla. Daniela měla vždycky všechno podle pravidel. Já?…
Pokračování povídky v PLAMENECH A BEZ ZÁBRAN. Dřevo, víno a žádné zábrany 📃📃📃 (3. část – kde se láme led a mizí pravidla) Bylo to Linda, kdo navrhla, že si zaslouží víkend jen pro sebe. Dana souhlasila okamžitě. „Míšo, jedeš taky. Bez debat,“ řekla mu už ve středu,…
--- 📃 V plamenech a bez zábran aneb podpálena jedním pohledem Bylo sychravé nedělní odpoledne. Všude venku ticho, jen vítr hrál na plechové okapy starých domků. Míša seděl doma v teplákách, listoval telefonem a přemýšlel, jestli si udělá kafe, nebo…
Rád bych se podělil o svou úplně první zkušenost s dominanty, kteří umí a ví co dělají v podobě BDSM😈. Bylo pondělí 9.6.2025 kdy jsem se svým přítelem vyrazil vlakem do Prahy, abychom zažili první výprask a plno dalších věcí co nabízí právě tihle dva borci z Prahy. Ty…
Tato povídka vznikla podle zápisků pana Jiřího. Píše se rok 2022. Zdají se vám dny v korporátu šedé a nudné? V jednom jsem už přes dekádu. Už při pohovoru jsme se shodli na tom, že se chci někam zašít. Vést lidi, to mi vždyčky šlo. Jsem Jirka, dost extrovert, a i v…
Zastavila jsem na opuštěném parkovišti. Vzduch byl teplý, ale uvnitř auta bylo ještě horko – a to nejen kvůli počasí. Cítila jsem, jak mi buší srdce, jak se mi napíná kůže pod šaty. Jeho pohled na mě sklouzl jako neviditelná ruka, která mě hladila dřív, než mě vůbec…
Po celém týdnu práce na cestách jsem konečně dorazil k nim domů. Už na chodbě jsem cítil ten klid, který mě tady vždycky obklopil – a taky tu jemnou očekávací energii, kterou jsem v ní viděl už v okamžiku, kdy otevřela dveře. Její malý se rozběhl ke mně, jako by mě…
Kdysi dávno se narodila princezna. Dostala jméno Ruženka, i když květiny ji vůbec nezajímaly. Odmala spíš stahovala služkám korzety a ptala se, co je to „bičík“ v knihovně tátova tajného pokoje. Ale pak se stalo to, co všichni víme – píchla se o vřeteno (ne náhodou) a…
