Nekonečné hodiny bloumám v mrazivé noci. Sníh se třpytí jako hvězdy v lesním jezírku o Svatojánské noci. Na vousech se mi tvoří led. Noc je jasná a měsíc svítí jakoby to mělo být naposledy. V rukou mám od polibků mrazu, sotva cit. Sníh mi pořád padá do tváře. V sevření…

přítmí... ambientní hudba... velký futon... mihotavé světlo svíček... vůně ovoce, hřebíčku a karamelu... V šeru se rýsuje silueta tvého štíhlého těla. Ležíš na zádech. Uvolněná. Klidná. Nahá. Jen přes oči máš zavázaný červený hedvábný šátek. Sedím v křesle pár…