Ráno bolo ešte tiché, slnko len začínalo hriať betónové steny nášho sídliska, keď som vyšiel na balkón s kávou v ruke. Spod nohavíc som ešte cítil teplo postele a ospalosť mi zahmlievala myseľ — až kým som si ju nevšimol. Ležala tam. Čierna, čipkovaná podprsenka,…

Jmenuji se Monika a je to takhle už nějakou dobu. Ten pocit je tam pořád, nenápadně pulzuje pod povrchem všeho, co dělám. Není to tak, že bych na to myslela neustále, ale je to tam jako tichý motor, který nikdy nevypne. Někdy je tišší, sotva slyšitelný, jindy zase duní…