Ležím tu. Ruky roztiahnuté nad hlavou, nohy priviazané k nohám postele, napnuté svaly, stiahnuté hrdlo. Oči mi zakrýva tmavá šatka, a tým mi berie poslednú možnosť kontroly. Som jej. Celý. Do posledného výdychu, do posledného úderu srdca. Cítim, ako sa vzduch v izbe…

Seděla jsem na posteli, stehna lehce od sebe, v černém body, které spíš jen naznačovalo, než zakrývalo. V ložnici bylo pološero — jen malé světýlko u zrcadla vrhalo teplou záři na mé tělo. Přesně tak, jak si přál. A on seděl v křesle naproti, v tichosti, s pohledem,…