Rozkoš pro něj

Seděla jsem na posteli, stehna lehce od sebe, v černém body, které spíš jen naznačovalo, než zakrývalo. V ložnici bylo pološero — jen malé světýlko u zrcadla vrhalo teplou záři na mé tělo. Přesně tak, jak si přál. A on seděl v křesle naproti, v tichosti, s pohledem, který mě spaloval. Můj přítel. Můj kandaulista. Můj divák.

"Chci, abys mu otevřela dveře tak, jak jsi teď," řekl mi klidně, hlasem, který jsem cítila až mezi stehny. "Ať vidí, jak jsi pro něj připravená."

Polkla jsem. Věděla jsem, že už je tady. Přesně na čas. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho snad slyšela. Zvedla jsem se a přešla ke dveřím, každý krok jako v pomalém filmu. Když jsem otevřela, stál tam — neřekl ani slovo. Jen se usmál a vešel, jako by věděl úplně všechno, co se má stát.

Můj přítel ho tiše sledoval z křesla, ruka položená na stehně, nehybný, ale jeho oči byly hladové. A já… byla jsem mezi nimi. Předmětem jejich touhy. Hrou, kterou si spolu vymysleli.

Cítila jsem, jak mi látka body vlhne, jak se mi bradavky ztěžka napínají. Host mě chytil za boky a políbil bez ptaní. Tvrdě. Jeho ruce klouzaly po mém těle, zkoumavě, drze, jako bych patřila jemu. Ale nepřestávala jsem se dívat na svého přítele. On neuhnul pohledem. Chtěl to. Chtěl mě vidět takhle — vzrušenou, cizíma rukama rozvibrovanou.

"Jsi jeho, ale dneska si tě vezmu já," zašeptal mi cizinec do ucha.

A já jen kývla. Celá se mu odevzdala. Klekla jsem si před něj, věděla, co má následovat. Věděla, že jeho rozepínající se poklopec sledují oči mého muže. Každý pohyb mých rtů, každé zasunutí, každý vzdech — to všechno bylo i pro něj.

Pak mě zvedl, přehnul přes postel. Zatáhl mě za vlasy, přesně jak jsem to měla ráda. Těla se spojila, vzdechy se mísily s jeho drsným dechem. Slyšela jsem, jak za námi křeslo lehce zaskřípalo. Můj přítel si to dělal. Bez jediného doteku mezi námi. Jen oči, touha, a ten pohled, který mi říkal: jsi nádherná, když nejsi moje.

Každý příraz byl jako výbuch. A já věděla, že mě sleduje. Že ho to dráždí. Že mu to přináší potěšení větší než cokoliv jiného.

Byla jsem pro něj filmem. Hříchem. Jeho vlastním zakázaným snem. A já? Já se v té roli topila s rozkoší, která pálila ještě dlouho po tom, co ticho zavládlo ložnicí.