Práce s rekvizitou

Začalo to tak nevinně. Chtěla jsem přidat pár nových fotek na svůj instáč; co ale furt fotit? Venku ošklivo, doma nuda - mohla bych se ale vyfotit se svým kocourkem. Nebojte, nejsem zadaná! Myslím kocourka čtyřnohého. Kde ale je můj mazel? No jistě, schoval se přede mnou pod postelí. "Máš to marný, musíme spolu mít fotku," říkám mu a vytáhnu ho na světlo. Fotogenický můj kocour zrovna není, na všech fotkách se tváří zcela lhostejně, a když ho muchluju, tak ho pravděpodobně strašně se.u. Jakmile jsem ho pustila z náruče, zalezl zase pod postel a zlostně zavrněl cosi jako: "S tím tvým focením už běž příště do...!"
Neměla jsem to sice původně v plánu, ale když už jsem byla v tom laufu z focení, pořídila jsem pár necudných fotek pro mé fanoušky. Tiše jsem zamkla dveře mého pokoje. Nechtěla jsem maminu, která byla v obýváku, otočením klíče v zámku upozornit na to, že její dcerka se v zamčeném pokoji jistě nehodlá pilně věnovat studiu, nýbrž se spíš oddávat neřestem.
K focení jsem využila selfie tyč. Myslím, že fotky se proto celkem povedly a mým příznivcům přinesou mnoho radosti. Také si myslíte, že "hanbaté" fotky vyzní líp, pokud se žena zcela nesvlékne - ukáže vše podstatné, ale přitom má prádlo na sobě? Jelikož mám ráda práci s rekvizitou, využila jsem při focení praktického pomocníka v domácnosti - mé dildo.
Během focení můj kocourek vylezl na okamžik ven, aby zjistil, co to jeho panička provádí...Když zjistil, oč jde, jen zavrněl cosi jako: "To už si zase fotíš kundu?! Běž už s tím do p.či!" Pak opět zmizel pod postelí.