Pro sebe

Nikdy jsem na sebe moc nemyslel. Tedy na své tělesné blaho. Už tři roky, kdy se to snažím změnit. Dříve se má hlava pohybovala hodně kolem umění a žen. To mi naplňovalo takřka veškerý čas. Ale já se to snažil změnit.
Sportuji, práci si už umím odložit a věci jako sauna a bazén se staly součástí mého života.

Předevčírem po projížďce na kole jsem se byl vykoupat. Našel jsem si u jezera místečko, svlékl se do naha a dlouho se chladil. No a pak jsem vší tou tělesnou rozkoší a uvolněním usnul pod stromem. Když jsem se probudil, kousek vedle mě ležela starší žena. Taky nahá. Něco jsem prohodil, ale ona jen suše odpověděla a bylo vidět, že jí spíše vadím. Skočil jsem tedy do vody, zchladil se a ještě mokrý jsem naskočil na kolo a jel domů.
Celou cestu jsem přemýšlel, proč si sakra lehala ke mně, proč si nenašla svoje místečko. Většina naháčů se buď straní lidí, anebo naopak jsou dost družní. Přišlo mi to celé takové divné.

Teď ležím opět ve vodě, v chladivém jezírku, a zadek mi jemně okusuje jeseter. Oproti kaprům je opravdu jemný a citlivý.