Nechápu, proč se kolem trojek dělá tolik předsudků.

Pro mě to nikdy nebylo o sbírání zářezů ani o honbě za něčím extrémním. Je to o chemii. A chemie se nedá vynutit.

Dva lidé mohou vytvořit krásné spojení. Tři lidé mohou vytvořit něco úplně jiného. Ne lepšího. Jiného. Intenzivnějšího. Nepředvídatelnějšího. Každý přináší vlastní energii, vlastní osobnost, vlastní způsob, jak se dívá na svět. Když si sednou všichni tři, vznikne něco, co se nedá naplánovat.

Mám rád ženské tělo. Jeho křivky, eleganci, sebevědomí i něžnost. Stejně tak obdivuju mužské tělo - sílu, charisma, rozdílnost. Nepřijde mi zvláštní obdivovat obojí. Přijde mi zvláštní předstírat, že krása existuje jen v jedné podobě.

Trojka není útěk od vztahu ani důkaz nenasytnosti. Je to důkaz důvěry. Nikdo nikoho nevlastní. Nikdo není rekvizitou. Jsou to tři dospělí lidé, kteří si navzájem dávají to nejcennější - svůj čas, svou důvěru a svou přítomnost.

Nejvíc mě baví právě ta dynamika. Tři pohledy. Tři úsměvy. Tři různé osobnosti. To vědomí, že mezi vámi funguje něco, co by s jinými lidmi možná nikdy nevzniklo.

Nemyslím si, že trojky jsou pro každého. A ani být nemusí.

Ale myslím si, že bychom měli přestat soudit lidi podle jejich fantazií a začít je hodnotit podle toho, jak se chovají k ostatním. Respekt, souhlas a důvěra jsou mnohem důležitější než počet lidí v posteli.

Pro mě nejsou trojky symbolem přebytku.

Jsou symbolem chemie.

A chemie je jedna z mála věcí v životě, kterou si nekoupíš, nenaučíš se ji a neokecáš. Buď mezi lidmi vznikne… nebo ne.