O karkulce - 4. kapitola

Zastavení čtvrté – Děd
Vševěd

Konečně
se Karkulce podařilo urazit pěkný kus cesty. Prozpěvovala si písničku O
naběhlém poštěváčku a když už po několikáté opakovala refrén: Poštěváček malý
můj, hezky mi ho olizuj... došla k velkému stromu, který měl přímo do svého kmenu zasazeny těžké dveře. Zvědavá Karkulka si dlouho prohlížela obrovské
množství vyřezaných dekadentních obrázků, které byly umístěny jak na samotných dveřích, tak i všude kolem nich a pak se rozhodla, že použije klepadla. Vzala do ruky dvě velké kovové koule až nápadně se podobající varlatům a silně jimi několikrát bouchla. Místo klasického zabouchání se však ozvalo zaúpění tolik typické pro situaci při fotbalu, kdy míč právě vší silou odkopnutý zabloudí do protihráčových slabin: "Uuugghhfff!!!"

Po chvilce trvající zhruba stejně dlouho jako doba potřebná ke ztopoření ocasu vlka s přezdívkou bendas34, tedy vlastně okamžitě, se dveře pomalu otevřely.
Karkulka do nich nahlédla, ale protože za nimi panovala naprostá tma a nic neviděla, udělala několik kroků. Náhle se odněkud ozval ten nejstrašnější
smích, který kdy slyšela. Snažila se zjistit, kdo se to tak hrozivě směje, ale kolem ní panovala neproniknutelná tma. A pak to ucítila. Někdo musel stát hned vedle ní, protože na svém krku cítila jeho teplý dech. Pak jí cizí ruka s rozevřenými prsty vjela do vlasů. Prsty sevřely Karkulčiny dlouhé vlasy a donutily ji zvrátit hlavu do záklonu. Téměř současně s bolestným výkřikem jí do pusy zajel dlouhý vlhký jazyk a druhá cizí ruka pevně sevřela pravé prso.
Karkulka měla dojem, že jí musí každou chvílí vyskočit srdce z hrudního koše.
Měla strach. Ten byl ale doplněn zvláštním vzrušením. Takovou kombinaci tak rozdílných pocitů ještě nikdy nezažila.

A v momentě, kdy o tom takhle přemýšlela, ji obě ruce přitlačily k židli a pevně svázaly ty její za zády. Zase se černou tmou rozezněl ďábelský smích.
Karkulka seděla na židli a opět se snažila něco nebo někoho zahlédnout. Když už
se smířila s tím, že to nemá cenu, ozvalo se škrtnutí sirky. Malý plamínek na 2 vteřiny osvětlil obličej jakéhosi postaršího muže s holou hlavou a prošedivělou bradkou. Sirka zhasla a ďábelský smích se opětovně odrážel od stěn. Pak se plamínek objevil znovu a zapálil dvě velké svíce, které byly umístěny na vysokých svícnech. Mezi nimi seděl na křesílku On.

"Jsem Děd Vševěd Karkulko a už pěkně dlouho čekám na někoho, kdo by ukojil moje skromné všední poněkud nudné choutky," řekl s co největší dávkou ironie a rozchechtal se. Vstal a z kapsy vyndal výraznou červenou rtěnku.
Karkulce silně zvýraznil rty a na čelo jí napsal: "ČUBKA!" Pak před Karkulku strčil zrcadlo, aby se v něm mohla prohlédnout a rozchechtal se. Pak jí šátkem zavázal oči. Několik dalších minut věnoval Vševěd důkladné přípravě. Nejdřív zašel do své malé zahrádky, ve které pěstoval byliny a v rychlosti se jimi začal ládovat. Nejvíc snědl Vstavače polního a malých květů bylinky, která se jmenuje Potměchuť. Pak se vrátil ke Karkulce. Zažehl spoustu svící, Karkulce nalepil dlouhatánské červené nehty, ty na nohou jí taky červeně nalakoval a na krk jí nasadil kožený obojek na dlouhém řetízku. Červené šaty z ní sundal a spodní krajkové černé prádlo na několika místech natrhnul. Když ucítil, že začínají fungovat látky obsažené v bylinkách, rozvázal Karkulce ruce a sundal z očí šátek.

Seděl teď ve svém křesílku asi metr před ní a dvěma prsty si masíroval uzdičku na svém nádherně postaveném klacku. Potom vzal do rukou Karkulčiny nohy a začal si jejími prsty přejíždět přes žalud. Karkulka pochopila, co se od ní očekává a sama teď oběma chodidly honila Vševědův utahovák. Lesklé červené nehty úžasně
ladily s krví nalitou jahodou. Vševěd si musel alespoň na chvíli kleknout a svým jazykem projíždět mezi jednotlivými prsty zakončenými červeným půlkruhem.
Chvilku ještě pár prstíků olizoval a cucal, ale pak se zpátky usadil a nechal Karkulku,
aby pokračovala ve své nožní honičce. Po několika dalších rychlých pohybech sevřenými chodidly začaly mezi Karkulčiny prsty proudit první dávky teplého semene.

Vševěd věděl, že bude potřebovat pár minut na to, aby se jeho bylinkami podpořená mužská chlouba opětovně
vzpamatovala, ale nehodlal tuto dobu nijak proflákat. Vstal, vzal do ruky
řetízek vedoucí k obojku a přinutil Karkulku, aby se na všech čtyřech vydala za ním.

„Tak pojď, ty čubko!“

Dovedl ji do rohu místnosti, kde stála dřevěná konstrukce. Dvě dlouhá prkna byla stlučena k sobě tak, že tvořila velké písmeno X. Na všech čtyřech koncích bylo kožené pouto. Obě
Karkulčiny ruce i nohy se v nich rázem ocitly. Vševěd byl ale koumák. Aby
Karkulka nebyla nijak spojena s podlahou, stála na malých špalcích,
přibitých hned pod pouty pro nohy. S hrůzou v očích za okamžik zjistila, že za jejími zády se nachází čep, který drží konstrukci v rovnováze. Teď ho ale Vševěd odstranil a začal Karkulkou pomalu otáčet.
Chvilku byla vzhůru nohama, pak zase na straně. Po třech otočkách se čep vrátil na svoje místo. Když Vševěd viděl v Karkulčiných očích hrůzu a překvapení,
neodolal a hlasitě se rozesmál.

„Tak co ty ubohá čubko, jestlipak doma pomáháš rodičům?“

„Jak kdy,“ odpověděla potichu
Karkulka. Nevěděla, jak má jako správná subinka odpovídat, a proto jí ihned stihnul trest.

„Chtěla ji snad říct – Jak kdy,
pane!“ zaburácel Vševěd, z háčku přibitého ke stěně sundal dlouhý vrbový
proutek a Karkulku jím šlehnul přes pravý bok. „A ty jim nepomáháš pořád? Ty jsi ale neposlušná!“ A šlehnul Karkulku i přes levý bok. Potom si do ruky vzal velmi zvláštní malou plácačku s koženým jazýčkem na konci.

„Chtěla by sis zapíchat? Co ty
čubko?“

„Chtěla,“ špitla vystrašená
Karkulka

„Chtěla, pane!!!“ zahřměl Vševěd.
„To máš ale smůlu.“ A koženým jazýčkem začal Karkulku poplácávat přes levé prso asi dva palce nad bradavkou. Nejdříve velmi pomalu… Ale zrychloval. A i když
k tomu nepoužíval moc síly, velký počet ran velmi brzy zbarvil Karkulčino levé kůzlátko doruda.

„Chceš, abych ti ho vrazil do kundy?“

„Ano,“ vzdychla Karkulka a rychle dodala, „pane.“

„Neslyším tě!“

„Ano, pane! Chci, abyste ošukal moji kundu!“

A protože Vševědův klacek už zase pyšně mířil vzhůru, vzal si ho do ruky, přistoupil ke Karkulce a začal jím třít o její klín. Přirážel mezi jejími stehny těsně pod kundičkou, poplácával její
naběhlý poštěváček, rozevíral jí žaludem pysky, ale nechtěl Karkulce dopřát hlubokého průniku.

„Tak na to si budeš muset počkat,“ zasmál se Vševěd. Z poličky vzal několik velkých hořících svíček,
které byly plné horkého vosku a začal ho lít na Karkulku. Začal na obou ramenou, a nejvíce se věnoval jejímu hrudníku. Žhavý vosk pomalu stékal přes její úžasné cecky a na trčících bradavkách ztuhnul v malých krápnících.
Karkulka syčela bolestí. Potom Vševěd Karkulku otočil nohama vzhůru. Tentokrát nechal vosk stékat od kolen po vnitřních stranách obou stehen až ke kundičce. A
hned jak stačil vosk zatuhnout, využil Děd toho, že je Karkulčina rozevřená
kunda přesně ve výši jeho úst a začal ji lačně lízat. Hned jak začal jazykem pronikat mezi pysky, začala se překvapená Karkulka věnovat jeho bodavému klacku, který začal útočit na její červená ústa. Když Vševěd zjistil, že se dostal do Karkulčiny pusy, začal se přirážet. Ze začátku se Karkulka téměř
dávila, jak Vševědův žalud narážel na její mandle, ale potom si na to zvykla,
zjistila, jak dostat penis ještě hlouběji a po několika dalších přiraženích už
měla v krku celý Vševědův čurák až po koule. Karkulčin obličej byl celý
uslzený a oslintaný. Vševěd zatím vystřídal svůj jazyk v promočené kundě
prsty. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý… a když dostal do Karkulky celou dlaň,
vystříkal se jí přímo do pusy. Karkulka ho mocným tlakem vysála a dobré decko smetany si nechala v puse. Vševěd ji zase otočil do původní polohy hlavou vzhůru a Karkulka Dědovo sperma vyplivla na svá mohutná zmučená prsa. Bělavá
hustá tekutina pak pomalu odkapávala z voskových krápníků na zem.
V tom si ale Karkulka uvědomila, že vlastně ještě neměla Vševědův pohlavní
orgán v sobě a zařvala na něj: „Kdy už mě kurva ošukáš, dědku?“ Ale to neměla dělat.

„Ty nadržená čubko!“ zařval na ni. „Lehni si tady na kozu,“ ukázal rukou na lehátko silně připomínající
vyšetřovací stůl z gynekologických ordinací, „a udělej si to tou svou basebalovou pálkou, kterou jsi upustila hned u dveří.“

Karkulka rozevřela doširoka svoje nohy, zapřela se jimi o vyvýšené držáky a čekala na svoji basebalku. S tou už se k ní blížil Vševěd. Bez okolků ji do ní vrazil asi 30 centimetrů
hluboko.

„Tak si to s ní užij a dej pozor, ať si ji nenatrhneš,“ zařval na ni a opět svoji řeč ukončil burácivým smíchem.

Karkulka brzy překonala pocit neprostého přeplnění a šukala se svojí věrnou kamarádkou. Bylo jí úplně jedno,
že si ji u toho Vševěd natáčí na kamerku. Ještě několikrát mohutně přirazila,
potom hlavu pálky rychle vyndala a z kundičky jí začla stříkat šťáva lásky. Byly to úplné proudy. Dostříkla až na Vševěda. Ten ani na chvilku nezaváhal a zabořil svůj obličej do jejího klína. Cítil se, jako kdyby ponořil hlavu do teplé řeky.

Hned jak se v ní vykoupal,
vzal do ruky vodítko.

„Teď si tady stoupni a ani se nehni!“

„Ano, pane!“

Vševěd se na okamžik vzdálil a když se vrátil, držel v rukou dlouhý tlustý provaz. Ten provlékl skrz
Karkulčin obojek a pokračoval. Po několika uzlících se dostal k ňadrům. Ty pečlivě obtočil. Poprvé, podruhé,… a stále utahoval… až se Karkulčiny kozy změnily v tvrdé namodralé balóny. Potom provaz několikrát omotal kolem pasu a po dokončení úžasného uzlového ornamentu začal stahovat smyčky v tříslech. Provaz se Karkulce zařezával hned vedle pysků. Zbylo tam akorát tak místo na solidní nástroj. A takto ustrojenou čubku si přivedl k velkému trámu. Podélně byl rozdělený na dvě části. Tu vrchní malinko nadzvihnul a uvěznil do klády Karkulčinu hlavu a obě ruce. Ta teď stála v předklonu a nemohla se hýbat. Byla si jasně vědomá toho, jak má do volného prostoru vystrčený mohutný zadek.

V tom ucítila, jak ji něco lechtá na stehně. To jí Děd Vševěd začal třít obě vnitřní strany stehen dlouhým ptačím brkem. Byla to pro Karkulku hrozná muka. Kam se hrabalo bičování,
plácání, vosk… Tohle bylo ze všeho nejhorší. Každá vteřina trvala jako minuta,
každá minuta jako hodina. Celé tělo se jí svíjelo v křeči, jak se bránilo trápícímu peří. A pak to skončilo. Vševědovy ruce jí rozevřely pysky a konečně
do ní zajel jeho ocas. Poprvé jen velmi pomalu a co nejhlouběji… Potom zrychloval až byl jako šicí stroj. To už ale do Karkulky pronikal jen samotným
žaludem. Bylo to úžasné a oba dva to malinko lechtalo. Potom, aniž by z Karkulky vyklouznul, se Vševěd nahnul k zemi a zvedl z ní
basebalovou pálku. Její užší konec pak přidal ke svému čuráku a hýbal s ní
přesně do protipohybu svého přirážení. Když už Vševěd cítil, že se blíží další
výron jeho lepkavého spermatu, přiskočil ke Karkulčině hlavě a vystříkal se na její čelo, na kterém se stále vyjímal, už poněkud rozmazaný, nápis: „ČUBKA!“
Semeno pak pomalu stékalo přes obě oči, tváře a nos až k puse, kde se ho
Karkulka snažila zachytit mrštným jazýčkem.

Potom Vševěd odemkl zámek na kládě, zvedl její horní polovinu a se slovy: „A příště koukej být poslušnější,
ty čubko!“ odešel z místnosti. Karkulka na nic nečekala, sebrala z podlahy svoji basebalovou pálku, červené šaty a utekla zpátky do lesa.