Té, co mi zkouší vládnout...

Milá má hříšná,

Dostáváš mě, víš to? Četl jsem tvůj „Silikonový“ blog dnes ráno v kanceláři a proklínal svět, že právě teď nemohu být někde, kde bych měl chvíli klidu a prostor povolit uzdu té energii, kterou mě to nabíjí.

Byly doby, a nejsou tak docela dávno, kdy bych ti odepsal, že mi z tebe stojí. Jenže to ty víš. Taky víš, že to s radostí nechám dojít mnohem dál, až k tomu bude příležitost. Přivřu při tom oči a budu si tě představovat. Tvůj zadek, který klouže tam a zpět po té hračce, kterou držím v ruce…

…

Ležím tam a svádím boj sám se sebou. Slíbil jsem ti přece respekt, poslušnost. Vůdčí roli máš ty a já s tebou uzavřel akt o neútočení. Odměnou za to mi byl poskytnut zážitek daleko za hranicemi dosud poznaného. A ty svou část smlouvy plníš.

Ale už znáš ten pohled. Sama to přiznáváš. Přesně poznáš ten okamžik, kdy rozum ustupuje do pozadí a vládu přebírají instinkty, pudy a chtíče.

Dál se mi ukájíš o ruku a zároveň mě honíš. Chápeš, že si hraješ s ohněm a právě to tě pohání do vyšších otáček. Tušíš, co mi tančí hlavou. Dávno jsou slovíčka decentní a hravá uklizena do šuplíku. Jsou to docela jiné věci a pocity, co mi krouží v mysli. Už dávno nechci. Teď potřebuju! Potřebuju tě ojet. Bože, popadnout tě a zneužít. Nezajímá mě prcinka ani kundička. Potřebuju ti protáhnout kundu. A nebudu to dělat penisem nebo ptákem. Vrazím do tebe svůj čurák. Zalehnout tě, roztáhnout ti stehna daleko od sebe a vymrdat ti duši z těla.

Přesně tohle mi čteš z očí, když teď ležíš na zádech, pod koleny tě tlačí mé ruce nesoucí ještě otlaky hedvábných šátků a cítíš, jak se ti do branky opírá špička mého žaludu…