Poprvé...

Dnes. Dnes se to stalo. Tak dlouho jsem na to čekala, až mě to samotnou překvapilo. Byla to jen chvilka, maličký okamžik, ale ještě teď je mi už jen při pouhé vzpomínce na onu chvíli krásně.
Jako polechtání motýlými křídly, jen jako malý záchvěv uvnitř mého těla.
Dnes jsem poprvé, ale jasně a zřetelně cítila tvé první doteky můj maličký. To šimrání v podbříšku, to lehké šťouchnutí. Vím, že tam jsi a myslím na tebe každý den. Těším se, až tě budu moci poprvé obejmout, pohladit, políbit. Těšíme se na tebe všichni a věř, že budeš náš nejkrásnější vánoční dárek. Těšíme se na tebe, človíčku.
Je to už podruhé, co tento stav zažívám a přesto je něčím jiný než před pár lety. Že bych dospěla, zmoudřela? To asi ne, jen jsem už matka a vnímám to zase trochu jinak...