Po čertech vzrušující

Najednou se nemůžu pohnout,stojím jako přikovaná.

Jen se fascinovaně dívám do těch modrých očí,které mi nedají možnost úniku.

Propalují se do mě a ja vidím ty plamínky, které se v nich odrážejí.
Podle nich bych ho vždycky poznala. Nevadí, že tvář má zamazanou od popela, na hlavě rudočernou paruku, z které vykukují malé růžky. Na sobě starý, těžký kožich a kožené kalhoty.
Vím, že je to on.
Usmívá se a pohledem láká k sobě.
Nejde to zastavit, sedám si mu na koleno a ikdyž se s čertem měla vyfotit dcerka, maminka ji velice rychle zastoupí.
Roukou mě obejme za zády a pohladí po zadečku.
Nakloní se blíž ke mě a zašeptá: "Chtěl bych Tě takhle ošukat".
Proč mi to dělá? Ví, že mu stejně zase podlehnu.
Baví se z mých rozpaků. Musím se tvářit, jako že se nic neděje, ségra fotí o sto šest.
Přestože je mi jeho blízkost jindy velice příjemná, v tuto chvíli se snažím co nejrychleji zmizet, aby si snad někdo něčeho nevšiml.
"V pondělí si na Tebe počkám" stihne mi ještě pošeptat a já už mizím z jeho dosahu co nejrychleji to jde.

"Maminko, nebála jsi se toho čerta?" vytrhne mě ze zamyšlení dcerka.
"Ségra, ty jsi jak malá. Sedat čertovi na koleno. Bacha, aby tě neodnesl do pekla" směje se mi ségra.

Kdyby jen obě tušily...