Tati podívej

O víkendu jsme ještě absolvovali poslední nákupy, ne velké, ale bylo potřeba.
Naše malá madam nedala jinak, než že za přetrpění výběru gumáků a alkoholu, které bylo pro ni velice nežáživné, snad až na schovávání se pod věšáky s oblečením, kdy jsem ji naháněla po celém obchodě a ona se smála na celé kolo, musíme navštívit ještě i hračkářství.
Ovšem tenhle výběr zase nepotěšil tatínka, takže jsme se vydaly do krámu samy. Lítala od regálu k regálu, oči ji svítily jak hvězdičky.
Tolik hraček, panenek, plyšáků a všeho, čeho má doma x a stejně si s tím nehraje.
Nakonec objevila koníka.
Zastavila se, otevřela pusu do kořán, udělala na mě ty své prosebné oči a už ho tiskla k prsům.
Bylo jasné, že bez něj neodejdeme.
Koníka jsme koupily a chystaly se k odchodu.
V tom se otevřely dveře a prďolka v domění, že je to tatínek, ihned se vrhla dotyčnému do náruče a křičela:
"Tati, tati, podívej, mám .... "
Dál už nedořekla, protože se zarazila. Tatínek to byl, ale ne náš.
Oba proti sobě stáli v překvapení a mě to přišlo docela vtipné, protože na muži, který stál ve dveřích, bylo vidět, že se zarazil a znejistěl.
"To byl ale večírek, co? Taky si nic nepamatujete, jako já?" překvapila jsem ho ještě víc.
Snažil se cosi namítat, že neví, ale bylo na něm vidět, že pár takových večírků, kdy má okno jak výkladní skříň, má za sebou.
Červený byl až za ušima a nejraději by se vypařil, ale jeho synek už ho tlačil do krámu.
Já chytla svoji holčičku za ruku a s úsměvem jsme opouštěly hračkářství.
"Šťastné a veselé" jsem mu ještě stihla popřát.