Budu vraždit!!

Prostě jsem musela. Celé svátky jsem tady nebyla, ale dnes prostě musím. Musím vám napsat, jak mě dnes ráno málem kleplo!

Na Štěpána není pána, se prý říká. A naše fena si to vzala doslova k srdci.
Hajnej odjel na hon a bral jen mladší fenku, tak aby jsme se my s dcerkou vyspaly, starou fenu jsme zavřeli do chodby, to aby nekňučela, až bude páníček odjíždět.
Věděla jsem, že nic neudělá,, když tam bude sama bez dohledu. Bude ráda, že je v teple a nemusí být na tom fičáku venku.
Tak jsem klidně spala, posnídaly jsme a protože došlo pečivo, rozhodla jsem,že půjdem do obchodu.
My s dcerkou nachystané, už jí obouvám boty, když můj zrak spočine na vanilkovém rohlíčku, co se válí na schodech.
Áááá, tatínka honila mlsná, pomyslím si. Prý, nepeč, kdo to bude jíst. No teď mám jasný důkaz, že mi na cukroví tajně chodí.
Pak mi ale něco nesedí.
Proč jsou ty krabice prázdné?
Zděsím se!!!!
Ta čuba!!!
Došlo mi, že jsme zapomněli, že na schodech v chodbě mám cukroví a naše psí madam si tam vlezla jako do báru.
Krabice s lineckým vymetená do posledního drobečku(promiň Frede, opravdu ani kousek nezůstal) a v krabici s vanilkovýma rohlíčkama zůstalo pár kousků. To asi kdyby jsme přece jen dostali chuť.
Fena se na mě dívá těma svýma psíma očima, černé fousy bílé od cukru a výraz "já nic, já jsem se toho ani nedotkla".
Nevěděla jsem co dřív. Jestli ji seřvat, zmlátit nebo si jen sednout a brečet.
Tak si holka udělala sladké Vánoce a jestli jí bude zle, ví, že to neměla všechno sežrat!

Kdybych mohla, dám si alespoň panáka, ale takhle jsem si dala jen třezalku na nervy, to aby mě opravdu nekleplo :-)