Jen na chvíli...

Přemáhá mě únava. Víčka mi těžknou, ale já sama sebe přesvědčuji, že jsem fit, že se mi vlastně vůbec ještě nechce spát.
Bojuji sama se sebou. Přece nemůžu spát, přijde sestřička na večerní kontrolu.
Jen na chvíli zavřu oči, jen na chvíli a ....

Uslyším lehké zaťukání na dveře, leknutím s sebou trhnu.
"Dobrý večer mamko, obcházím pokoje na večerní kontrole. Tak jak u vás, jak se vám daří?" promluví na mě šeptem doktor, který vstoupí do dveří.
"Už je líp pane doktore,malý se hodně spravil," odpovím mu a uvědomím si, jak má krásné velké, hnědé oči s, na chlapa, neuvěřitelně dlouhýma řasama. Ty hnědé korálky lemují obroučky brýlí, které ještě dokreslují celkový výraz.
"Jste unavená, že?" pozná ne mě. "Nechcete si se mnou dát kávu?" nabídne mi.
"Ráda" přijmu jeho pozvání.
Malý spí po krmení, tak nemusím mít strach, že by se v nejbližší době vzbudil. Navíc pokoj doktorů je hned naproti našeho.
Během chvilky už přede mnou stojí hrníček horké kávy s mlékem, bez cukru.
Mlčíme. Já čichám k té lahodné tekutině, kterou jsem si tak dlouho odpírala a teď se jí nemůžu nabažit.
Odvážím se zvednout oči od šálku a zase se dívám do těch jeho hnědých, zářících.
"Vilém" podává mi ruku.
"Vím, máte to na vizitce" odpovím pohotově, ale pak mě napadne, co kdyby se náhodou urazil.
"Máte pravdu" usměje se, až se mu v levé tváři objeví malý ďolíček a kolem očí vykreslí jemné vrásky od smíchu.
Povídáme si o stavu mého synka, on se mi snaží vysvětlit, co je vše potřeba ještě udělat za testy a jak malému pomoct.
Přistihnu se, že víc než slova vnímám jeho úsměv na tváři i ten, který se mu odráží v očích.Jeho vůni, která je mi příjemná. Jeho krátké strniště na tváři, které mu dodává víc na mužnosti. Ten malí ďolíček ve tváři. Silné paže, které umí určitě hezky obejmout.
Usmívám se. On mi úsměv oplácí..
Zvedne ruku a pohladí mě po tváři. Lehce, ale i tak cítím ten výboj, který mezi námi přeskočí. Má ji krásně hladkou, jemnou. Ne zhrublou, samý mozol.
Prsty zajede za ucho a dál na na můj krk.
Přivírám oči a poddávám se jeho dotekům.
V té chvíli se odváží a něžně mě políbí na ústa. Jen zlehka se jich dotkne. Neucuknu. Polibek mu oplatím a to jej povzbudí k dalšímu.
Líbá mě optarně, něžně. Nasává mé rty mezi své a pohrává si s nimi. Jazykem obkrouží jejich tvar.
Přitáhne si mě blíž k sobě a ucítím jeho dlaň na svých zádech.
Má sexuální abstinence předchozích dnů způsobí, že jsem maximálně vzrušená a lačním po jeho polibcích a dotecích.
Opatrně pohladím bouli na jeho kalhotech. Je neuvěřitelná. Ho můj dotek nenechá chladným a druhou rukou hladí má nalitá ňadra.
Oba si užíváme tu chvíli nabitou erotikou. Líbáme se, dotýkáme jeden druhého.
Toužíme po sobě.
Překvapivě mi hlavou neběží žádné výčitiky, žádné moralistické otázky, jestli je správné to, co děláme.
Chtíč a touha je tak silná, že vše ostatní z mozku vytěsní.
Během chvilky mi přetáhne noční košili přes hlavu a já tak před ním najednou sedím úplně nahá.
Sám si sundává plášť i kalhoty. Stahuje boxerky, jejichž látka je v rozkroku napnutá k prasknutí.
Stále oba mlčíme. Není potřeba slov, rozumíme si i bez nich.
Ucítím jeho horké, nahé tělo na svém.

"Mamko"najednou na mě promluví.
"Mamko, slyšíte mě?" ucítím ruku na svém rameni a ospale mžourám, to jak se snažím otevřít oči a uvědomit si, co se děje.
"Ano" odpovím automaticky.
"Je všechno v pořádku? Máte všechno?" ptá se mě sestřička, která obchází pokoje na večerní kontrole.
Kývnutím odpovím a ona mi popřeje klidnou noc.
Takže jsem usnula, pomyslím si. Usnula, jen na malou chvíli a vše byl jen hezký sen.
Usmívám se, protože už teď vím, že se na pana doktora ráno při vizitě budu usmívat jako měsícek na hnoji a on chudák nebude vůbec tušit :-)