Nedělní ráno

Tenhle blog je pro Tebe....

Nastavíš si budíka. To snad, aby jsi nezaspal. Ale sám moc dobře víš, že v tomhle případě to nehrozí. Vzbudil jsi se ještě před ním.
Potichu vyklouzneš z postele tak, aby jsi mě nevzbudil. Očima mě pohladíš po odhaleném rameni a usměješ, jak si peřinu mačkám pod sebe.
Spal jsi ke mě přitisknutý a hřál mě celou noc. To až nad ránem jsem ti utekla a zamuchlala se do ní.
Postavíš vodu na kafe a zaleješ nám oběma pořádného turka. Po včerejší noci ho víc než potřebujeme.
Pro mě rohlík s marmeládou a sobě se šunkou. Na tácek přidáš sklenici vody a neseš mi snídani do postele.
Potichu otevřeš dveře ložnice. Neprobudil jsi mě.
Políbíš mě na obě víčka a pohladíš po vlasech.
Nevím, co mě vzbudí dřív. Jestli tvé doteky nebo vůně kávy.
Usmíváš se na mě a políbíš.
"Děkuji" zašeptáš.
A já vím, že není nic krásnějšího, než vidět tě šťastného a spokojeného. Ikdyž to štěstí trvalo jen pár hodin.