Brno, město hříchu

Možná jste četli nějakou z mých učitelských povídek...no tak se pojďte podívat hlouběji do minulosti a zavzpomínat si na jedno jaro před maturitou...

Jel jsem ve žlutém autobusu a byl nervózní. Kafe od sličné slečny stewardky na uklidnění zrovna nepřidalo, kofein tak akorát rozdmýchal krev a představy. Před půl rokem jsem byl pozván na seminář pro nadané studenty (ne jako nadaný student), abych přednášel gymnaziální elitě Brna a Ostravy o alternativách v pedagogice. Jedna krásná holčina mi tam padla do oka, slovo dalo slovo a na lžíci bagru ve spalovně Šlapanice jsme se líbali.

Přiznám se, byl jsem tenkrát fakt ucho a bál jsem se podniknout cokoliv víc.

Ne tak Kika, v jejích smskách (věřte nevěřte, facebook ještě tenkrát v ČR nebyl) mi jasně ukazovala, co by ráda.

Čekala na nádraží. Rozpálené město jenom přidávalo k mojí náladě. Navrhla, že se můžeme projet šalinou (wtf? Tramvají!!!) k přehradě a udělat si procházku. Nadšeně jsem souhlasil. V průběhu jízdy a rozhovoru vyplynulo, že má přítele. Kurvadrát. Dojeli jsme na přehradu, procházeli kolem pejskařských tras, cyklostezek a malebných hospůdek s nekřesťanskými cenami. Když začalo pršet - u jakéhosi mostku - zůstali jsme stát na jarním dešti a jenom se objímali. Vůně deště násobila vůni její voňavky a ona musela cítit, co to dělá se mnou. Dala ale jasná pravidla a tak jsem se držel hry. Má přítele.

Po další půlhodině procházení jsme se nějakou "náhodou" ocitli za linií křoví, kudy vedla na první pohled nevyužívaná cesta. Kika se ke mě otočila.

"Pamatuješ si, jak si mi tenkrát dal lízátko? Pořád Ti něco dlužím."

Klekla si na kolena, rozepla můj poklopec a s překvapením vyjekla. "To chceš tu ženskou zabít, nebo co?" Přiznám se, mých 19cm mi působilo věčně víc starostí, než radostí. Chytl jsem jí za hlavu a dal jí najevo, ať moc nekecá a pustí se do díla.

Pustila a ukázala mi, jak moc velkou má její pusa radost, že jí a) sundali čerstvě rovnátka b) má v puse mého čůráka.

Nevystačila si s tím ale dlouho. Jako správní, zodpovědní a poučení studenti jsme bohužel ani jeden u sebe neměli kondom (tedy měli, ale ne takový, aby pasoval...), takže jsme se rozhodli pro "styl bravíčko" (Tvůj idol ho včas vytáhne a vše bude v pořádku). Kika si klekla na všechny čtyři a pod sebe dala svoje sněhobílé kraťásky.

Nebyl čas ztrácet čas. Zadíval jsem se na krásné nebe nad Brnem, zapřel se o její vyšpulený zadeček a přirážel jako písty ve strojovně záoceánského parníku (alespoň jsem si to namlouval a namlouvám doteď). Zanedlouho její vzdechy a poetické lkaní "doprdele joooo" naplnily okolí. Tahle poloha mi skvěle vyhovovala, jelikož oddalovala moje vyvrcholení a působila jeden orgasmus za druhým pode mnou.

Z její kabelky zněl telefon, postupně se zvyšovala hlasitost. Kika trhala prsty trávu, křičela a divoce přirážela, zatímco její kolena kreslila z druhé strany bílých kraťásků hnědé fleky...

Změnili jsme polohu doslova se váleli jak pomatení v trávě, kousali se a líbali bez pohledu kolem - až do chvíle, kdy jsem zaslechl kroky - stará pejskařka si všimla, že jsem si jí všiml a přestala se koukat, nasadila pohoršený výraz a odešla.

Kika si klekla opět přede mne, nastavila svou (rovnátek zbavenou) pusinku a já jí dodal životodárné tekutiny. Kolik vědců, učitelů, politiků, spisovatelů skončilo toho dne v ústech jedné Brňačky...

Na telefonu bylo pět nepřijatých hovorů, od její maminky. Ani o jednom z nich nevěděla, neslyšela, nezaznamenala. Její sněhobílé kraťásky byly ze tří čtvrtin nyní zelené a i já si odnesl významnou památku - pro svůj budoucí život učitele biologie jsem dostal nádherný názorný příklad, jak hormonální hladina ovlivňuje vnímání člověka - to, že jsem úplně celý popálený od kopřiv, jsem si uvědomil až za půl hodiny v tramvaji.

U maturity jsem si bohužel hormony ani sex nevytáhl, ale později se mi (sexuální chování lidí, hypotalamo-hypofyzární systém řízení organismu) nabyté znalosti bohatě zúročily na vysoké škole. Ale o tom zase jindy...