Sešli jsme se na nádraží, já samozřejmě pozdě. K jejím úkolům patřily takové věci, jako mít v hlavě můj kalendář, mít v hlavě mojí časovou spolehlivost a z toho důvodu dávat sraz s dostatečnou rezervou. Stačil jediný pohled směrem k jejímu úsměvu – přikývla a usmála se ještě víc. Máme čas, máme rezervu. Jeli jsme, prozatím jí říkejme třeba A., společně na plenární zasedání výkonného výboru…

Možná jste četli nějakou z mých učitelských povídek...no tak se pojďte podívat hlouběji do minulosti a zavzpomínat si na jedno jaro před maturitou... Jel jsem ve žlutém autobusu a byl nervózní. Kafe od sličné slečny stewardky na uklidnění zrovna nepřidalo, kofein tak akorát rozdmýchal krev a představy. Před půl rokem jsem byl pozván na seminář pro nadané studenty (ne jako nadaný student), abych…

Chodba školy je krásně tichá, když máte volnou hodinu. Jasně, že jsem měl bejt v kabinetě a dělat si přípravu na další třídu. Ale komu by se nechtělo se projít po chodbě, protáhnout se a koukat na zasněžený střechy za oknama. Stál jsem takhle u jednoho, vyhřejval se u topení, hlavou mi běžely myšlenky, jen tak, volně…když jsem uslyšel kroky. Od schodů přicházela Adéla, studentka septimy – no…

Byl to náročnej den, suploval jsem o dvě hodiny navíc, protože onemocněl chemikář. Když to všechno skončilo, zašel jsem do sborovny si uvařit kafe - potkal jsem tam dvě kolegyně, Ivetu a Janu. Obě už měly něco odučeno, ale byly to takový ty poctivý třicátnice - jenže věčně bez chlapa a to byl ten problém. Jejich pohledy a narážky, pozvání na ,,společnou evaluaci” mě občas dostávaly. Děsně je…