TOUHA

Potkali se náhodou... i když náhody vlastně neexistují, byl to osud.Usměvavý muž, dokázal ji rozesmát. Kdykoliv jí bylo ouvej, vždy našel něco, čím jí dostal. Nic si neslíbili. Nemluvili o tom, co by bylo, kdyby.... Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Najednou si uvědomila, že cítí něco víc. Že by si přála trávit s ním víc času. Že touží po jeho přítomnosti, polibcích, náruči.

Ale co s tím? Nemůže mu to říct. Nesmí! Má svůj život, práci, kamarády... ona je jen zpestření, někdo, s kým si on krátí čas. Touží po něm a ví, že nesmí chtít víc.

Musí ho nechat jít. Už si vybral sám. Jinou cestu, vedoucí jiným směrem. Na opačnou stranu, než vede ta její.

Prý čas vše zahojí. Snad. Tak proč to tak bolí?