Vstoupil jsem do místnosti, v jejichž dveřích se rýsovala ta ženská silueta. Černé policistky za mnou mne lehce, ale velmi důrazně postrkovaly před sebou.
Mé oči v rychlosti přelétly místnost. Byla světlá a prostorná, ale bez jakéhokoli vybavení. Světlo v místnosti působilo velmi příjemně a přirozeně a ucítil jsem i příjemné teplo. Teprve po malé chvilce jsem si všiml, že strop místnosti je celý prosklený a tedy všechno přicházející světlo a teplo pochází zvenčí.
Přede mnou stála malá žena s rozpuštěnými blond vlasy a výraznými černými brýlemi. Dalo by se o ní říct, že byla poněkud při těle. Na sobě měla podobný antický vzdušný oděv, jaký měla na sobě Vládkyně a její doprovod na stadionu.
Jakmile jsem si uvědomi tuto podobnost, došlo mi, že tuto ženu jsem vlastně již viděl. Ano, právě na stadionu byla v doprovodu Vládkyně.
Zezadu jsem ucítil silný tlak na levé rameno.
Klekni si před ministryní, zašeptala ostře jedn az černých policistek a její ruka ještě více zatlačila na mé rameno.
Prudce jsem otočil hlavu.
Co prosím? zeptal jsem se šeptem.
Na kolena! sykla policistka a prstem ukázala na podlahu.
Klekl jsem si a zadíval se na ministryni před sebou.
Tak je to správné, řekla ministryně. Její hlas byl opravdu až nepříjemně pisklavý.
Za zády ministryně stála jakási lavice. A vedle ní malý servírovací stolek s šálkem kávy.
Vstaň, řekla ministryně a lehni si sem.
Prstem ukázala na lavici za ní. Lavice neměla žádné opěradlo, byl to prostě kus dřeva se železnými nožkami.
Jak prosím, slečno ministryně? zeptal jsem se.
Na břicho, odpověděla ministryně a prstem ukázala na lavici.
Děvčata, pomožte mu, vypískla na policistky.
Obě černé policistky ke mně přistoupily, jedna z nich mi rozvázala pás šedého županu. Pak mne přitlačily břichem na desku lavice. Ucítil jsem, že můj penis a varlata zapadly do jakéhosi výřezu v desce lavice.
Ještě uvázat, nakázala ministryně přísně.
> Pokračování na http://www.hellorparadise.com/016cz.html