O kocourech a myších

Po ulici kráčí kocour. Smetánky se mu přejedlo a dostane chuť na masíčko, ale protože je lenoch, nezaútočí na silnou myšku, utekla by mu. Vybere si tu malou, drobnou, zraněnou, co nemá sílu mu dlouho odolávat.
Kocour je mazaný, jak známo. A protože si rád hraje, napřed zkusí v myšce vzbudit důvěru. Capkou ji poplácá, olízne jazýčkem, pohladí...myška má napřed strach, brání se. Kocour se nevzdává, opět pohladí, olízne jí rány, přitulí k sobě. Myška pomalu začíná věřit, že ne všichni kocouři jsou hladový a bezcitní lovci.
Kocour dál pokračuje ve své hře. Mazlí ji, hýčká, olizuje rány. A myška uvěří, dokonce si kocourka zamiluje.
I kocour má chvilku pocit, že má myšku rád a zapomene na to, že jí chtěl sežrat. Jen na chvilku....
Po čase, až myška nabere sil, začne to kocourkovi vadit. A v ten moment zaútočí. Nenápadně, aniž by to myška postřehla se z ní opět stává kořist. Tlapka přestává hladit a začíná vystrkovat drápky.
Myška, mu důvěřuje a bere to jako hru, její smysly jí nevarují. Nechá ho...ale jeho drápky jsou čím dál ostřejší, rány začínají bolet, krvácet.
Myška zpozorní, avšak příliš pozdě. Kocour skočí, zadrápne, zakousne do ní zuby....a roztrhá ji na kusy....

https://www.youtube.com/watch?v=ceJ3v8-S2Ic