Bar Zelená osma

To zas bude večer, povzdechla si. Poloprázdným lokálem zněly tóny písně Help od Beatles a právě si říkala, že by nějaký help potřebovala. Měla za sebou dvě směny, cítila se unavená. Dědulové upíjeli ze svých malých pivek doušky, které by strčilo do kapsy nemluvně a čas se neskutečně vlekl. Už stokrát přeleštila bar, aby vykazovala alespoň nějakou činnost a neusnula. V uších jí zněla slova šéfa, která pronesl tím svých přísným tónem. "Hlavně úsměv, ať nám pijou", říkával vždy při odchodu. Blbeček, pomyslela. Ať si to přijde zkusit. Usmívat se na ožralé chlapi, kdy si půlka myslí, že ji dnes sbalí, opakujíce oplzlé vtípky, které slýchává dnes a denně, takže s ní opravdu nehnou. Další část tvoří dědkové, co cucají pivo hodinu a ona tu s nimi tvrdne dlouho do noci. A krom pár výjímek je zbytek tlupa chytrolínů, co snad sežrala moudrost světa a pro ni z nepochopitelného důvodu ji chtějí něco z toho předat. Sakra to bude dlouhý dneska. Sedla na barovku, kterou si šoupla za bar hned co za majitelem zaklaply dveře. Sakra dlouhý...

Táhlo na půlnoc. Rozlétly se dvře. Zvedla oči od mobilu. "Dobrej večír", zahalekal první ze skupinky mladých kluků, co vstoupil do baru. Nahrnuli se k baru. "Copak si dáte?", zeptala se. "Čtyři pivka a čtyři velký jégry", odpověděli. Přesunuli se ke stolečku před barem. "Hustá kundička", zaslechla během chvíle, kdy točila poslední pivo. Další magoři, pomyslela si.

Bar se postupně vyprázdnil, zůstala jen skupinka mladíků u malého stolku. Hodiny ukazovaly dvě ráno. Moc si přála, aby už slyšela to kouzelné slůvko Platíme. Nejraději by jim řekla Jdeme spinkat a skasírovala je, ale to si nemohla dovolit. Politika šéfa byla A´t sedí dokud pijí, i kdyby byli jen dva. A tihle pili řádně. Panák střídal panáka. Blýskla jí naděje. Jagermaister docházel. "Poslední kolečko, pánové", pronesla k nim, když pokládala objednané pití před ně. "No počkéééj, to jako končíš?", zavčel jeden z nich. "Nekončím, ale jégr došel.", odvětila. Vrátila se za bar. Kluci u stolu začali řešit co budou pít dál. Jeden se zvedl, přitočil se k ní. "tak jedem v Becheru, toho snad máš ne?". Kývla. "A ještě na něco mám chuť", mrkl na ní. "Až to tady zavřeš, počkám a ošukám tě". Vykulila oči. Byla zvyklá na ledacos, mnohé už při své práci slyšela, ale takhle napřímo do očí si k ní nikdy nic podobného nedovolil. "Pán je nějakej drzej, ne?", zavrčela. "Ne drzej", usmál se sebevědomým úsměvem. "Jen umí předpovídat budoucnost". "Pak bych radila Sybile, ať se uklidní a jde si sednout, jinak končíme", procedila mezi zuby. Co si to dovoluje, to je drzost, pěnila jí v žilách krev. Poslušně vzal svou skleničku, roztáhl rty do širokého úsměvu a znovu na ni mrkl. Otočil se vrátil se ke svým kumpánům. Kretén nadrženej, kroutila hlavou.

Blížila se třetí ráno. Pokukovala ke stolku jak jsou na tom s pitím. Zlost z ní už dávno vyprchala. Myšlenky se stočily spíše k údivem nad jeho drzostí. A k přímosti. Svým způsobem jí to imponovalo. Má kuráž, musela uznat. Kdykoliv se podívala jejich směrem, našel si ji očima a usmál se, nebo mrknul. Zpočátku se mu snažila vracet pohledy typu Ještě jednou a hodím po tobě popelník, nebo Mrkni a nepřežiješ, ale tvrdost v jejich očích mizela a mizela až byla tatam. Jeho signály byly jako magnet a sama na sebe se začínala zlobit, že jí ta přitažlivost začla být i příjemná.

"Platím, nebo se ztratím", zvýšil hlas jeden z nich. Vzala kasírku, přistoupila k nim. Postupně zaplatili všichni. Ten "její" na ni zamrkal a zvedl se také. Silné řečičky, prolétlo jí hlavou. Kluci se rozloučili a vyšli z baru. Zamkla dveře a vrátila se ke stolu. Stáhla sklenice, odložila je na bar. Dám si cígo, smeju to, tágo a fičím. Sedla si na barovku, protáhla unavené nohy...Konečně klídek. Ticho přeřízl zvuk klepání. No to určitě, pomyslela. Znovu. Buch, buch. Vstala, odemkla, pootevřela dveře. "Už je zav...", nedořekla. Stál tam on. Usmíval se na ní. "Na něco jsme zapomněli, madam", pronesl klidným hlubokým hlasem a udělal krok dovnitř. Ustoupila a pustila ho dál. "Já už ale opravdu...", chtěla říct, ale přerušil jí. "zavíráš a to je přeci v pořádku", usmál se. Sakra, ten jeho úsměv mě zničí, prolétlo ji myslí a jen sledovala jak za sebou zavírá a otáčí klíčem v zámku.

Během chvilky byl u ní. Jeho rty se přisály na její. Tohle přece né, to jsi nikdy neudělala, kolovalo jí hlavou. Přece se mu nepoddáš jen tak. Mysl bojovala za odstup a morálku. Jenže tělo bylo jiného názoru a poprvé v jejím životě vítězilo nad myslí. Jeho ruce začaly bloudit po jejím těle. Ústa přisáta na ústech, jazyky sváděly nelítostný souboj. Líbal úžasně. Vzrušujícně. Cítila, jak vlhne jen z líbání. Odhodila veškeré zábrany. Teď...teď to chci, kapitulovala mysl a postavila se za své tělo, celá vzrušená už jen proto, že dělá něco, co se nemá. Chytil ji pod zadečkem, nadzvedl a odnesl ke stolku, u kterého předtím seděl. Rozepl její černou košili. Rozepl podprsenku. Nezdržoval se se sundaváním a jen nadzvedl košíčky, díky čemuž osvobodil její menší pevná ňadra. Uchopil je do dlaní, zmáčkl k sobě a zabořil do nich obličej. Její bradavky trčely jako malé pevné stožárky a on je střídavě sál a líbal. Chtěla být aktivní a rukou sjela na jeho poklopec. Cítila, jak je vzrušený. Chytil její ruku a zvedl ji. Usmál se na ní a zavrtěl hlavou. Druhou rukou ji naznačil ať si lehne. Mírně ji přitlačil k desce stolu, nadzvedl její zadeček a vyhrnul sukni, že z ní měla spíš pásek než spodní díl oblečení. Jeho ruce uchopily její stehna, dal jí kolena až k bradě. Její klín se vyšpulil. Jednou rukou ji stále držel nohy, druhou odhrnul mokré kalhotky stranou. Voněla. Celá lesklá svým vlastním vzrušením, připravená k milování. Poklekl a nasál tu vůni, co nenechá v klidu žádného muže. Jeho jazyk vnikl mezi její pysky a prolízl je. Zachvěla se, zasténala. Uvolnila krk a hlava se jí zahla tak, že visela ze stolu dolů. Zavřela oči. Cítila jeho rty, jeho jazyk, jak jí líže, dlouze..intenzivně....její vzrušení se stupňovalo a stupňovalo. Cítil jak se její tělo třese. Vědomí, že to dělá správně a že se jí to víc než líbí, bičovalo vzrušení jeho samého. Dál jí lízal, zatímco rukama osvobodil svého ptáka, nalitého krví až k prasknutí. "Už to nevydržím..."sténala. ještě přidal. Sál její klitoris, zatímco do ní vnikal prsty. Cítil, jak vyrazila pánví proti jeho rtům. Její kundička se stáhla a z jejího hrdla se vydral hlasitý sten. Nohy se jí třásly a její tělo bylo v zajetí silného orgasmu. Povstal. Nechtěl nechat odejít její vrchol. Stále jí držel nohy ve vzduchu. Rukou nasměroval špičku penisu k jejímu klínu. Byla celá mokrá od jeho slin a vlastní šťávy. Zajel do ní. Cítila, jak jí naplnilo jeho mužství. Začala přirážet vstříc jeho pohybům. Nemohl to dlouho vydržet. Byla těsná, teplá...přirazil si ji co nejvíc to šlo a udělal se. Vyplnil její kundičku svým spermatem. Bylo jim to v tuto chvíli jedno...

"Dobré ráno", slyšela od dveří. Ten si dal dnes na čas, prolétlo jí hlavou. Většinou chodil šéf hodinu před jedenáctou, kdy se otevíralo. Teď už bylo skoro třičtvrtě. "Dobré ráno", odpověděla. "Vše v pohodě včera?", zeptal se. Přitakala. "Jak tržba?". "Máte to na stole". Odkráčel do kanceláře. Dopila kávu, poslední cigareta, otevřela. První hosté chodí stejně až po jedné, nechápala proč tu večně tvrdne sama a neupraví se otevírací doba. Pípla jí zpráva. Simčo, zavřete a přijďte dozadu, četla. Co sakra chce? pomyslela. Zamkla. Přešla bar a s nejistotou zaklepala na dveře kanclíku. Vstoupila. Šéf měl červeň ve tváři a divně se na ní koukal. Co se sakra stalo? Její dušička byla úplně malinkatá. Jen na ní pokynul, aby se přiblížila k jeho stlu. Jednou rukou uchopil monitor počítače a otočil obrazovku směrem k ní. Kurva, vylítlo z ní. Na obrazovce viděla sebe samou. Sebe a svého nečekaného milence. Já si v tu chvíli vůbec nevzpomněla na kamery, blesklo jí. Cítila jak rudne. Horečnatě přemýšlela co má na to říct, ale v hlavě měla neskutečný hukot a nebyla schopna jakkoliv reagovat. "Já...já..."...koktala. Usmál se. Znovu na ní kývnul, ať se přiblíží. Odsunul svoji židli od stolu. Z jeho rozepnutých kalhot se tyčil naběhlý žalud s kapičkou touhy na svém vrcholku...