Sedím v autě. Jedu z práce. Cesta pěkně plyne, přejíždím hranice a konečně se dostávám do oblastí pokrokem políbených. Pípne mi mobil. Komunikátor. Uživatel Foxie vám poslal vzkaz a foto. Z pohledu na displej se ze mě stává basset. Talíř plný domácích koláčků a káva z které ještě stoupá dým. Polknu sliny a čtu vzkaz. „Čauky, nechceš přijet na kafčo? Dlouho jsi u nás nebyl. Nemáme doma prcky tak…

"Počkej chvilinku", zašeptala a vyklouzla z mého sevření. Nevěděl jsem, co chystá, proč vstává, proč odchází z pokoje, zatímco jsme se milovali. Když se objevila ve dveřích, držela v ruce připínací penis. "Počkeeej" začal jsem se smát. "Neboj čumáčku, to není na tebe" řekla se zvláštním výrazem ve tváři a blížila se ke mě. Nechápal jsem, proč bych ji měl souložit umělákem, když jsem ještě při…

To zas bude večer, povzdechla si. Poloprázdným lokálem zněly tóny písně Help od Beatles a právě si říkala, že by nějaký help potřebovala. Měla za sebou dvě směny, cítila se unavená. Dědulové upíjeli ze svých malých pivek doušky, které by strčilo do kapsy nemluvně a čas se neskutečně vlekl. Už stokrát přeleštila bar, aby vykazovala alespoň nějakou činnost a neusnula. V uších jí zněla slova šéfa,…

Byli jsme domluveni, že mě ostříhá. Nikdy jsme se dosud sice neviděli, ale přišlo mi, že se známe již spoustu let. Psali jsme si. Věděli jsme o sobě snad vše. Včetně našich nejtajnějších tužeb a přání. Až přišla chvíle, kdy jsme si řekli - no co, tak se sejdeme. Za účelem ostříhání, co kdybychom si nevoněli jako přes písmenka přeci. Alespoň tak předejdeme trapnému tichu někde v kavárně. Zaklepal…

Chci najít spřízněnou duši...ne, mažu to. Hledám kamarádku na sdílení společných zážitků...ne, to zní blbě. Nymo, inspiraci, hledám tě. To také není dobré. Nafotím? Ukážeš? Psaní? Závazně? Nezávazně? Slova mi plní mysl ale žádné z nich se mi nelíbí a tak používám delete častěji než enter. Sakra, dokážeš napsat jakžtakž souvislý text, dokážeš skládat písničky a psát texty. A nedokážeš sesmolit…

Brouzdáš si pavučinou internetu. Za ta léta, co jsi vyzkoušela všemožné stránky a seznamky, se tam přihlašuješ vlastně už jen z nudy. Takové ty chvíle, kdy nemáš co dělat, zabíjíš čas a sem tam se zasměješ těm zoufalým snahám tě klofnout. Denně mažeš tucty vzkazů, bez jakékoliv známky originality, kreativity,prostě jakéhokoliv nápadu, který by ti vnukl myšlenku Wow, to nemohu nechat bez odezvy.…

Vždycky jsem chtěl být princem. Krásným, urostlým, s vytříbeným chováním. V nádherných šatech a s lesklou zbrojí. U pasu opravďácký meč, po boku věrného oře. Vraníka samozřejmě, kdo to má pořád hřebelcovat a čistit. Koňomyčky nejsou k mání. Žít na zámku, studovat jazyky, dvořit se urozeným dámám a skládat poezii. Mít věrného rytíře, na kterého se mohu kdykoliv spolehnout a který chrání mé kroky.…

Sedím na posteli, zmuchlaný polštář za zády a koukám na telku. Nuda. Beru ovladač a přepínám programy. Vaření - nuda. Americký detektivní seriál - nechci. Další kanály jsou zas jen směskou her typu Uhádni pět měst a vyhraješ milion, Zavolej a já se svléknu a Prvních pět volajících bude šťastných až do smrti smrťoucí. Nakonec zůstávám na dokumentu o Černobylu. Kurevsky mi to připomíná vlastní…

Teď trochu mimo mísu :) Po jedné včerejší komunikaci o mých příbězích jsem si udělal menší statistiku, jak na tom vlastně jsem :) Dosud mých 22 příspěvků přečetlo 9390 čtenářů. Ti napsali 74 komentářů. Byť to číslo vypadá vysoké, na jeden článek přichází v průměru 426,8 čtenáře (to 0,8 je zřejmě nějaké dítě - hybaj odsud prcku :D), na jeden článek 3,4 komentáře.... Asi jsem pako, ale baví mě…

Mám pár přání od čtenářů...několik témat...a já nevím, do kterého se pustit, co sepsat nejdříve, na čem začít pracovat... Rozhodl jsem se tedy hodit témata do placu, však se to nakonec týká všech co čtou :) 1. Chata, party co přejde v hromadnou soulož 2. Manželé a jejich poprvé "hruběji" 3. Manželka půjčená staršímu příbuznému 4. První romanticko erotické setkání jeho a jí u vody 5. Společné…