Neb býti matkou je...

... je tak jednoduché a přitom strasně o nervy.
No pravda, jak kdy, taky to každé nejde, ale bavme se o té, která už dítě má. Tedy například o mě.
V blažené auforii, do dnes si pamatuji to nadšení a těšení se, jsem chystala výbavičku a viděla sebe sama jak pyšně jezdím po sídlišti s kočárkem.
Hajnej sdílel mé nadšení jen do té doby, co se výroby dítěte týče. Jen si nepředstavoval, že to půjde tak rychle. Chtěl si to dělání mimina víc užít. Asi vítězná spermie brala nějaký doping nebo tím, že to bylo z lásky, prostě se nám zadařilo hned na první pokus a to ještě o svatební noci.
Nebudu se rozepisovat o celých 9 ti měsících těhotenství ani ode mě nečekejte pikantnosti od porodu, kterých taky nebylo málo. Zkrátka tři roky utekly jako voda a v kočáře nám po dceři brečel už hajnej junior. Hlavu jsem měla v pejru, často brečela a chtěla vzít vše zpět. Málo platné, prý co jsme si upekli, to máme a když už to máme, tak máme koukat, aby to nějaké bylo.
Dnes jsem seděla u oběda, rok a 3 měsíce od druhého porodu a přemýšlela, jak těžké je to býti matkou, jak se ženě změní celý život.
Jen pro zajímavost.
Když jste matkou, zapomeňte na klid na záchodě. Milionkrát za den jim můžete říkat a prosit, že opravdu nemusí být u všeho a že zadek si dokážu vytřít i bez jejich asistence.
Měla jsem na stole snídani? Kafe a rohlík s máslem a marmeládou? Už nemám. Tak dlouho se mi sápou do talíře ikdyž právě dojedli svůj kolížek a jogurt a řevem se dožadují mojí porce. Pro tyto případy už raději jím ve stoje a tajně. Ve vlastním domě se bojím najíst a klápnout pusou. Stačí jen zašustit papírkem a z obýváku se ozve..."co to máš? Já chci to samé, co jsi si brala ty."
Že jsem chtěla v noci spát alespoň 3 hodiny v kuse? Jooo chtěla, ale jim spát nejde, takže v ložnici poslepu hledám dudel, ještě že je svítící, protože bez čoček to hledání jde špatně a pak honem běžím do pokojíčku, kde chce druhé dítě napít, natřepat peřinu, vysmrkat a když ji uložím, zrovna se jí chce čůrat. Po všech těch procedůrách si lehnu do postele a při pohledu na telefon zjistím, že jsem spala pouze hodinu a půl, tak rychle zavřu oči. Načež se po mém boku ozve chrápání. Levačkou, dobře mířenou ranou chrápání utnu, hajnej se otáčí a usínám. Vše se celou noc odehraje ještě dvakrát.
Měla jsem plán jet o víkendu na výlet? Tak zůstane jen u chtění. S velkou pravděpodoností si jedno dítě, v horším případě obě, něco udělá, omarodí nebo prostě předvede histerickou scénu, že nikam jet nechce. No ta scéna většinou řešení má a na výlet odjedem.
V příkladech bych mohla pokračovat, je jich ještě spousta, bohužel všechny ale končí ve prospěch cvrčků.
Po celém dni vyčerpaná odložím své tělo kolem půl 9. na gauč a panáka si už neobtěžuji nalít do skleničky, prostě si přihnu rovnou s láhve. Nač se zdržovat, v téhle domácnosti co si člověk nadrzo neukradne hned pro sebe, to nemá. Ikdyž v tomhle mám snad asi opravdu výhodu, nikdo jiný mimo mě v domě alkohol nepije, jediná se objetuji.

Berte tento blog s humorem, nadhledem a pro pobavení ;-)