Zamyšlení

Sedím na posteli, zmuchlaný polštář za zády a koukám na telku. Nuda. Beru ovladač a přepínám programy. Vaření - nuda. Americký detektivní seriál - nechci. Další kanály jsou zas jen směskou her typu Uhádni pět měst a vyhraješ milion, Zavolej a já se svléknu a Prvních pět volajících bude šťastných až do smrti smrťoucí. Nakonec zůstávám na dokumentu o Černobylu. Kurevsky mi to připomíná vlastní život. Nebo alespoň momentální stav. No, možná jen momentální náladu.

Podívám se vedle sebe. Žena, zachumlaná až pod bradu, spokojeně oddychuje a sní své sny. Trošku ji závidím. Já usnout nemohu. Nepřítomně sleduji televizi. Jo, výbuch. Výbuch, tahle žena vedle mě je výbuch. Naše třicetileté manželství, to je výbuch. Ne - náš sexuální život. To je výbuch. Hirošima hadr. Deset Černobylů na druhou. Sakra, kdy mi naposled dala? Čtvrtrok? Dva? Už ani nevím. Přepínám telku dál. Erotika. Sleduji dva mladé lidi, lezoucí po sobě přesně podle scénáře. My tenkrát žádné scénáře nepotřebovali. Byli jsme mladí, plní energie. Plni chutí poznávat svět i sebe. Nebylo nic, co bychom nezkusili, nic, co by nám bylo cizí nebo bylo pro nás tabu. Co se změnilo? Zestárli jsme. Jsme? Ne. Já ne, já jsem přece pořád plný energie, plný chuti, plný touhy. To ona. Nejdřív se ztenčila frekvence styků, pak přestala skoro úplně. Když už k něčemu došlo, už tam nebyla vášeň. Žádné kouření, žádné inovace a hraní si. Rychle ho do mě strč, já začnu víc hekat, abys byl rychleji a hlavně stříkej co nejdříve. Už? Super, dobrou. Tím pádem to přestalo bavit i mě. Teď už na sebe vlezem jednou za uherák, když je už opravdu přetlak. A kolikrát ani tehdy ne. A přitom to tak uměla. Obvzvláště v kouření ptáka, jak ta byla šikovná. Špičkou jazyka si hrála s nateklým žaludem, jemně ho obkroužila. Sála na vrcholku a prodlužocala rozkoš. Když cítila, že to na mě jde, tak mě pevně stiskla a ne nee. ještě ne. A pak ho dala až do krku a jak skvěle po něm jezdila. Kde že ty chvíle jsou.

Při vzpomínce na tohle všechno, umocněné souložícím párem na obrazovce, se mi postavil. Zvedl jsem se a odkráčel na toaletu. Začal jsem si ho honit. Sakra. V posteli se mi válí polonahá žena a já si ho tu honím jako teenager. Mohl bych se vrátit. Vzbudit jí doteky. Pohrát si s ní. Narvat jí ho do kundičky. Ne. Věděl jsem, že to neudělám....

---------------------------------------------------------------------------

Vrzla postel, prohnula se, až mě to probudilo. Zas nemůže spát. Chjo, proč musí ale budit celej barák? Po očku ho sleduji jak mizí v chodbičce. Zamžourám na telku. Kluk s holkou si to tam rozdávají a jsou zrovna v tom nejlepším. Je mi vše jasné. Zase kouká na erotiku a teď jde onanovat. To by mu šlo. Jeho veškeré aktivity v tomto směru sklouzly do vyhledávání porna na netu a v televizi. Myslí si, že to nevím, ale historii se panáček naučil mazat teprve nedávno. A mě se ani nedotkne. Sakra, kdy mi naposled dal? Čtvrtrok? Dva? Už ani nevím. Co se změnilo? Zestárli jsme. Jsme? Ne. Já ne, já jsem přece pořád plná energie, plná chuti, plná touhy. To on. Přestal o sebe dbát. Z mladého kluka, co trávil hodinu v koupelně, aby se vrátil navoněný a připravený na mazlení, se během let stal obtloustlý chlap, co prolítl koupelnou za pět minut. A mazlení? Líbat jsme se přestali dávno. Hlazení? Už ani nevím kdy naposledy mě opravdu pohladil. Náš sexuální život se postupně změnil na závod, jak co nejrychleji strčit péro do mě a být. Čím dřív, tím líp. A přitom býval tak pozorný. Mé orgasmy ho těšily víc než jeho vlastní. Udělal by cokoliv abych byla uspokojená. Jenže to postupně haslo a haslo. Až jsem si říkala, zda nechodí za jinou. A přitom, co bych dala za to, aby se zas vrátil takový jako býval. Pozorný gentleman. Aby mě hladil, aby mě líbal. Abychom byli spolu a ne jen vedle sebe... Spláchnutí. Už jde. Otočila jsem se na bok a dělala že spím...

---------------------------------------------------------------------------------

Leželi vedle sebe. Každý na své půlce. Dva oddělené světy propojené v jedné veliké bublině manželství. Usínali. Každý vplouval do svého snu, do svého tajného světa, kde byl i ten druhý. Do světa, kde dnes bylo včera a kde byl svět jen jeden. Jejich společný. Bez bublin...

(takže kdo se v tom vidí, tak si dejte facku a zkuste aspoň na jeden hloupej den dávat najevo své drahé polovičce bez ohledu na věk, rasu, pohlaví a bla bla bla, že právě tohoto člověka jste si vybrali, že dýcháte nejen s ním, ale i pro něj a že vám na něm záleží. Pokud to tak necítíte, raději spolu nebuďte a zkuste zas žít naplno s někým jiným, novým. Žijte své životy, nepřežívejte :))

------------------------------------------------------------------------------------

Konec křičení do světa - slibuji že už se to nebude opakovat a příště už zas jen smyšlenková erotika v písmenkách :D