"Ráno s Tebou..."

Je to už druhý rok, co jsme se tu poznali a já jsem ráda, že pak i osobně, ne jen virtuálně. Napřed jsem přemýšlela, jaký společný zážitek vybrat, ale vzpomněla jsem si na jeden, který má pro mě své kouzlo.
Když jsi mi loni o prázdninách napsal, ať za vámi přijedeme na tábor, brala jsem to jako super nápad. Vše bylo domluvené a naplánované, kokina pro děti nakoupená a buchta upečená,protože na tábor se přece bez buchty nejezdí . Nikde neměla nastat chyba, přesto se nám to začalo komplikovat. Dva dny před odjezdem se nám pokazilo auto, ale nevadí, v servise nám půjčili náhradní. Noc před odjezdem dostal Vašík vysoké teploty, jak mu rostly první zoubky. Takže ráno jsme vybalili stan i spacáky z auta, ale přesto za vámi vyjeli alespoň na jeden den.
Po dvou hodinách cesty v šílených vedrech jsme našli vaše tábořiště, pravda, šli jsme po čuchu, protože opravdu moc dobře vaříš i když na posledním sraze jsem nemohla ani olíznout vařečku.
Děti zapadly okamžitě mezi ty vaše a my se bavili s tvými kamarády, kteří nás přijali mezi sebe. Celý den byl super, hry, koupání, pamatuji si, jak jsi mi vyhrožoval, že mě do té studené vody hodíš. A pak se taky pořád pískalo :-)
Nastal ale čas, kdy jsme měli odjet domů a Ty jsi nás přemlouval, ať zůstaneme. Najednou jsme měli půjčených 5 spacáků přesto, že jsme byli jen 4. Ubytoval jsi nás v teepee a děti se těšily na noční hru. Mimochodem dodnes o ní vypráví.
Vašík usnul pěkně v kočárku a my šli k ohni. Bylo to fajn, zavzpomínala jsem na své tábory. Kolem už padala tma, děti byly plné dojmů, u ohně se hrálo na kytaru a my měli konečně čas si pro sebe. Stihli jsme si říct pár slov a už zase byla po tobě sháňka a já odbíhala kontrolovat spící děti.
Rozloučili jsme se, popřáli dobrou noc a jen jsi mi stačil říct, že kdybych něco potřebovala, budeš mít ráno poslední hlídku a zatápět v kuchyni. Krásně se nám spalo. Vašík se vzbudil až po páté na mlíko a pak zase usnul. Já už nemohla, tak jsem vylezla ze stanu a šla umýt lahvičku na sunar.
Jdu tím zmlklým tábořištěm, všichni ještě oddechují ve spacáku ve stanech. Mezi stromy vychází slunce. Miluji východy slunce, je to jako zrození nového, proto jsem tam chvíli jen tak stála a koukala. Na táboře to má pro mě ještě větší kouzlo. Zamyslela jsem se, když najednou slyším zvláštní zvuky. Jdu blíž k jídelně a vidím, jak sedíš na židli, tak abys měl všechny stany pod kontrolou a hlídal klidný spánek táborníků a …prostě jsi tam řezal na celé kolo :D Musela jsem se v duchu usmát, ale nechala jsem Tě a šla umýt tu lahvičku. Chrápání přestalo, asi jsi vzbudil sám sebe, ale kupodivu nikoho jiného.
Nakoukla jsem ke kamnům a už jsi tam byl a chystal si vodu na kafe. Dobré ráno a pusa pro hezký den. Ptáš se mě, jestli si dám taky kafe. Proč ne.
Tak jsme tam spolu stáli, pili to horké kafe, dívali se na východ slunce a v táboře byl ještě pořád klid a ticho.
Povídali jsme si, už ani nevím o čem, ale já si po dlouhé době užívala to krásné ráno, na louce uprostřed lesů, vonící hrnek v ruce a s Tebou.
Ještě jsme ani nedopili a už se začali probouzet ostatní vedoucí a závidět nám naše kafe. Udělal jsi další a další…prostě jsi se tam o ně pěkně staral.
Další krásný den jsme měli před sebou a náležitě si ho všichni užili. Pak se ale nachýlil čas našeho odjezdu, přišlo loučení se všema, odtrhnout děti od her se slzami v očích, že tu chtějí zůstat.

Bylo nám tam moc fajn, tak třeba letos zase přijedeme nebo postavíte stany u nás na zahradě, abychom dodatečně zapili ty Tvé dnešní narozeniny, ke kterým Ti chci přát.
Jsi skvělý člověk a kamarád a já jsem ráda, že Tě znám.

Frede, ne vše, ale jen to nejlepší Ti dnes přeji. Mám Tě ráda.