Můj milenec

Každý se tu teď svěřuje s kým, kdy, jak. Říkala jsem si, že bych taky mohla vyjít na světlo s pravdou, přiznat svého milence.
Jenže kámen úrazu nastal právě v tom chlapovi.
Vždycky, když nějaký napsal a začalo to vypadat slibně, mé já se tetelilo blahem, že konečně je na obzoru “pan Božský”, přišel mi od něj vzkaz typu:
"Jsi mi velmi blízká, spíš jako hodně dobrá kamarádka než objekt erotického zájmu. Máme tolik podobného a já mám pocit, že ti můžu napsat cokoliv."
Když to bylo u prvního, říkám si no nic, to se tak někdy stane, přijde jiný. Ale když se to vlastně pořád opakuje, přemýšlím, co tedy dělám špatně?
Milence mít nebudu, zato spoustu kamarádů ve všech koutech republiky.
A to se vyplatí ;-)