Magická noc

“A jestli můžu doporučit, vezmi si na sebe nějaké černé oblečení,”čtu si vzkaz na mobilu.
Tak jistě, pomyslím si, přece tam nepůjdu ve žlutém triku, byla bych jak pěst na oko, tady se prostě barvičky nenosí.
Temnota, tajemno, magie….to vše mě čeká ten večer, na který se začínám těšit. Poslouchám i alternativní hudbu a tenhle hudební styl mi přesně do konceptu zapadá. Dokonalé by bylo sehnat dlouhou černou sukni a upnutý korzet, černé vlasy nechat rozpuštěné, tmavé oči, lehké tetování….bohužel kostým neseženu, takže balím jen černé tílko a mikinu. Nevadí mi tato barva, ale nejsem přesvědčená, že bych se v ní cítila ok i cestou vlakem, takže to rozbíjím růžovou mikinou, pro tentokrát.
Čekáš mě na nádrží a vedeš domů, těšila jsem se na tebe, na tvoji ženu i na kluky. Vítání, objetí, pusa, vyřídit pozdravy, předat dárky a bytem voní vynikající oběd, po kterém máme pocit, že lehneme, usneme a žádný koncert se konat nebude. Ale uteče to rychle a my natěšení vyrážíme směr Kralupy.
Přijedeme téměř na čas a kulturní dům na náměstí najdeme okamžitě. Před vchodem už postává pár lidí. Jen na chvíli přemýšlím, jestli jsem tu správně, malý strach ve mě je, ale s prvním krokem do sálu vše opadne. Bude to zážitek, úžasný večer.
Dnes se tu koná Magická noc trubadůrů, koncert gotického rocku.
Opravdu tu jiná než černá nebo výjimečně červená barva nemá místo. Kolem šatny postávají fanoušci i doprovodem, kdy některé dámy mají opravdu obdivuhodné kostýmy. Tohle není jen hudba, tohle je životní styl.
Jdeme se podívat na scénu, kde už zpívá první skupina. Setmělý sál, dým, hudba, všichni v temných barvách…..začíná mi být úzko. Zvládnu tento večer, který teprve začíná a program slibuje zábavu až do brzkých ranních hodin?
“Pojď, půjdeme se podívat na balkon,” a vedeš mě do patra, kde nakonec zůstaneme celý večer, jen s malými přestávkami na jídlo a pití.
Najdeme tu i pár stánků s knihami, šperky i výstavu tajemných fotek, která nás nadchne.
Na pódiu se už chystá skupina z Polska, to je pro mě asi největší nářez večera, hudba duní tak, že se mi třepou i nohavice kalhot, ale silný zážitek. Přiznám se, že pohledem, který z balkonu mám, často přejíždím sál. Je to fascinující, nejistota pomalu opadává, se zaujetím sleduji fanoušky na place i dění na pódiu.Přistihnu se, že si nohou podupávám do rytmu a některé skladby se mi i líbí.
Po krátkém pantomimickém divadle se rozhodneme jít najíst, ovšem přijdeme o Carpatia Castle, skupinu, která mě už kdysi zaujala. Nevadí, tak třeba příště.
Taneční vystoupení na skladbu Transylvania Werewolf si získá velký potlesk, opravdu se to holkám povedlo a ocení to i publikum.
Dvě největší hvězdy večera jsou před námi, Bratrstvo Luny a XIII.století. Mám pocit, že únavu nepřemůžu a tento koncert nedokoukám celý, ale ta chvilka na čerstvém vzduchu mě probere, aby jsme se opět vrátili na balkon a vychutnali si atmosféru až do konce. Přidávají několik skladeb, publikum si je žádá, píská a tleská a já s nimi, aby před třetí hodinou ranní nekompromisně tento večer ukončili.
Jsme už oba unavení a před sebou máme hodinu a půl cesty.
“Budu tě hlídat, aby jsi neusnul,” slibuji, ale hned při nájezdu na dálnici mě přemůže spánek.
Přísahala bych, že se mi zdál nějaký hezký sen, ale jsem jsem tak unavená, že mě těsně před cílem budíš.
Před pátou hodinou ležím v posteli a v tu chvíli mi nevadí ani ten tikot hodin. Mám těžká víčka, baterky už nemám sílu vytáhnout. A zase ty sny. Vše se motá a já nevím, jestli je to pravda nebo jen příběh za víčky.
Nemám nárok spát déle než dvě hodiny, kluci mě budí svým pobrukováním v pokojíku.
Přinutím své unavené oči zůstat otevřené, ale jde mi to těžko, vyprosím si pořádný hrnek silného turka a pak jsem schopná fungovat.
Díky za úžasný zážitek, na který hodně dlouho nezapomenu a i když to vypadalo, že na koncert půjdeš sám, sehnal jsi doprovod.
Tak třeba zase za rok na magické noci.
Do uší mi zpáteční cestou ve vlaku hraje Elizabeth od XIII.století

https://www.youtube.com/watch?v=dVRROSOeA98&index=1&list=PLK1RFe7QIQpqNphPKl4l2wnNaR9lJwwgl