Při úplňku

Dnes je velmi zajímavý den. Je toho plný internet, všechny stránky plní titulky podobného znění, lidé se předhánějí, kdo první uloží na sociální sítě lepší, barevnější, bližší, ostřejší, tajemnější fotku úplňku. Ano, přiznám se, také jsme ho pozorovali dalekohledem na větší zvětšení a pěkná podívaná, protože je krásně jasno. Domů nás po půl hodině pozorování a pár rozmazaných fotkách zahnala zima. Na teploměru svítí číslo -1, dnes tu bude mrazivo.
Při úplňku se prý ale plní také přání. Denně si jich přeji několik. Od ranního, aby se děti vzbudily zdravé, aby mi chleba nespadl na zem namazanou stranou nebo snad aby si na mě neulevil po cestě do školky naštvaný holub až po to večerní “pane Bože prosím, ať už na chvíli zavřou pusu a jdou spát”.
Dnes jsem si ta největší napsala na papír v přítomném čase, jako že se právě dějí, smotala do úhledné ruličky a v měsíčním svitu magického úplňku zapálila. Foukala jsem do hořícího a místy doutnajícího papíru, až mi nadobro zmizel v hromádce popela.
Ještě je čas i na vaše přání a i když není nikde prokázáno, že se všechna splní, za pokus to stojí, ne? ;-)