Sport :)

Vždy mi bylo líp mezi chlapama. Už od dětství jsem byla v klučičí partě. Jelikož jsem mezi nima byla jediná holka, tak mi dávali ve všem přednost i v průserech.
Naše cesty se rozdělili, když jsme nastoupili na střední školy. Ovšem ne na dlouho, jelikož kluci se věnovali různým sportům, tak i já je absolvovala s nimi.
Bohužel u mě bylo pravidlo, že každý můj sport skončil úrazem, vždy jsem si myslela, že jsem si sáhla na samé dno ve sportu. Otřes mozku, zlomeniny žeber, nohou, rukou a i klíční kosti. Místo toho, abych si v létě oblíkla bikiny a šla s holkama na koupaliště vystavovat své tělo, tak jsem radši hrála baseball a pak jela blbnout k rybníku, kde jsem si vymkla kotník.
Postupem času jsem začala přemýšlet o jiném sportu.
,,Zkus běhání, to je v modě."pronesl jeden z mých kamarádů.
A tak jo, chytla jsem se toho. Samozdřejmě po roce mě to přestávalo bavit, protože nikde na obzoru žádný úraz a bylo to pořád stejné. Jenže pak jsem k narozeninám dostala registraci na Army Run se slovy ,,Teď tě to teprve začne bavit, máš před sebou novou výzvu."
Co jsem jim kdy udělala, že se mi takhle pomstili? Musím říct, že až při tomhle běhu jsem si opravdu sáhla až na dno svých sil a nenáviděla je. Ale na druhou stranu jim za to nesmírně děkuji, že i běh má svoje kouzlo a není to jen o tom běhat tam a zpátky, jednou po asfaltu po druhé lesem. Jsou vlastně geniální, že myslí na moje dobro ve sportování, ikdyž mě málem zardousili při ultimátních zápasech a né jednou :).
A co dostanu k vánocům? Extrémní 24 hodinku na Lysé hoře. Prostě je zbožňuju co bych si bez chlapů počala!! :D