Nic nepřeskočíte, nic nezmeškáte, vše má svůj správný čas a přijde tehdy, když má, říkával naší paní doktorce její moudrý světaznalý otec a ona tuto pravdu příležitostně posouvá dál. Tak se dostala i k nám a před pár týdny život opět potvrdil její správnost. Třída plná dvanáctiletých chlapců a dívek se vydala na školní výlet. Tři dny a dvě noci zasvěcené utužování kolektivu. Můj synovec a jeho…

Klimatizovaná skutečnost prosycená informacemi se stává nedýchatelnou, píše francouzský filozof Gilles Lipovetsky a nemyslí to nijak pozitivně. Naznačuje, že moderní městské prostory zabraňují lidem setkávat se, spočinout v rozhovoru, posedět, podumat, nechat se vzájemně duševně přestoupit. Že všechny ty obchodní centra, letištní haly či podzemní parkoviště podněcují lidi k pohybu, realita se…

"Hádal jsem se s tebou v duchu celou cestu až domů." řekne vám někdo. "Vzala jsem si tu sukni do kabinky, dala ji na sebe a hned jsem si tě představila, jak mi říkáš "Na toto zapomeň, zlato, šibe ti?" řekne vám někdo jiný. A vy jste přitom doma, žijete si svůj život, třeba mírumilovně mlčíte, přepínáte kanály na televizoru a zvažujete nutnost vysávání. Jenže už jednou jste se s někým setkali a…

Dotek jejích prstů byl měkký a pevný. Pomalu mi přejela po ruce. Zvedla jsem své oči, když se naše pohledy setkaly, mým tělem projelo chvění. Nevím jestli to byla ona, já nebo obě, ale brzy byla vzdálenost mezi jejím a mým tělem zkrácena a já se obávala, že slyší jak mé srdce zběsile naráží do hrudníku. Položila mi ruku na tvář - možná strachem, jako by moje kůže byla stejně křehká jako křídlo…

Byla oděna takřka puritánsky. Dlouhé černé šaty jí sahaly až na zem, aniž by odhalily sebemenší náznak její bělostné kůže. Žádný výstřih, žádné provokující pohoršení nad odvážně zdůzazněním ženstvím. Dokonalá starodávnost, pokrytá prachem pudřenky, uzavírala v sobě spící vznešenou koketnost. Vysedávala dosti často v tomto baru a vždy se chovala jako dáma z nejlepší společnosti. Kolovala o ní…

Lidé, kteří stále mlčí, nijak nereagují na narážky slovně, ba ani mimicky, vyvolávají ve mně nejistotu a potřebu mluvit, zaplnit to ticho a stále hledat témata, která by z nich alespoň nějakou emoci a reakci vyrazila. Ať vím, na čem jsem. To samozřejmě platí o lidech, které dobře neznám, a tudíž nevím, zda jejich mlčení znamená lhostejnost, pohrdání, hněv, uzavřenost a nesmělost, nebo jen pozorně…

Babička něco hledala ve staré kuchařce a objevila v ní dávno zapomenutý list, který koncem šedesátých let napsal mé tetě Lubě, otcově sestře, strýc Josef z Ameriky. List měl pět stran hustě popsaných strojopisem, s překlepy, tloušťkami a nedokončenými větami, "ty si domysli sama", jak psal strýc. Lubka znovuobjevený list zkopírovala a rozeslala po rodině (za což jí tímto od srdce děkuji!). List…

To dítě ještě nechodilo do školy, ale už na něm bylo vidět, že je vnímavé a bystré, odsouzené v životě k vítězství. Jeho matka, stejně vnímavá a bystrá, ale až do tohoto okamžiku vykazující známky příjemné normálnosti, pokračujíc v rozhovoru o budoucnosti řekla: "A až mu bude osmnáct, doufám, že bude už jinde." "Ano? A kde?"Zeptala jsem se. "Co já vím? V New Yorku." "Na studiích?" "Nejdříve na…

Tématem večírku bylo maškarní. Muž ve smokingu s motýlkem a maskou, která zakrývala dvě třetiny jeho tváře se objevil vedle ní. Stáli vedle sebe u baru, kde obdivovala způsob jak smoking zvýrazňuje jeho tělo. Krátce se na ní podíval, ačkoliv její koktejlové šaty poskytovaly více odhalený dekolt, nebylo to tak provokativní. Když se na ní maskovaný muž podíval a oči se mu zastavily na směru vln…

Opřela se o dveře, upíjela ranní kávu a pozorovala ho jak spí. Byl rozvalený uprostřed postele s jednou rukou zastrčenou pod polštářem a druhá spočívala nízko na břiše. Úsměv jí hrál na rtech a cítila jak její tělo reaguje na jeho přítomnost. Hlavou jí probleskly snímky z předchozí noci, její tělo stále vykazuje známky drsných rukou a zubů. Kousla se do rtu a přemýšlela o tom, co dělal se svým…