Ty nápisy :)

Když spojenci připravovali vylodění v Normandii, britští piloti létali nad Francií a fotografovali pobřeží, aby mohli stratégové v Londýně přesně naplánovat vojenskou akci. Létali docela nízko a bez výzbroje, a tak byli snadným terčem pro německou protileteckou obranu. Mnoho jich sestřelili a zajali, mnohé však sestřelili, ale nechytili, protože se piloti dokázali tajně vrátit domů. Pomohly jim v tom dvě věci, které měly ve výstroji: malý kompas a hedvábný šátek, který měli uvázaný na krku. Na šátcích měli totiž vytištěnou mapu vždy toho území, nad kterým létali, aby se v případě nouze mohli zorientovat. Šátky měly oproti papírovým mapám tu výhodu, že byly lehké, nepřekážely a nemohly se rozmočit. Daly se poskládat na malý rozměr, takže je v případě zajetí dokázali vojáci propašovat i do zajateckých táborů a použít později.
Co to bylo za moudrou hlavu, co přišla na nápad zmultifunkčnit kus oblečení? A proč nevyužíváme ten princip dál? Stáváme se stále více vizuálními bytostmi, svým oblečením dáváme najevo světu svůj postoj, bohatství či profesi, občas i celé zformulované názory na okolí, či momentální rozpoložení, všechny ty I'M YOUR ANGEL, I NEED HOLIDAY, CHODÍM S BLBCEM, IF YOU THINK I LOOK LIKE a BITCH YOU SHOULD SEE MY MOTHER a podobné skvosty. Všechno to má pomoci okolí lépe se vyznat v nositelích oblečení. Jak však oblečení pomáhá svým nositelům? Proč například žádného výrobce pánského spodního prádla nenapadlo vytisknout na lem slipů, na to místo, které muž uvidí, když si je svlékne, nápis DEJ MĚ DO PRANÍ NA DALŠÍ DEN SI VEZMI ČISTÉ? Proč nosíme na ponožkách fajfky NIKE, trojúhelníky Adidasu, skákající šelmy a ne nápis DO SANDÁLŮ NE? A ať nezůstaneme jen u přízemních esteticko-hygienických výzev, ale přejdeme k podstatě žití: Proč nemáme zevnitř bot namísto naší velikosti raději výrazný nápis, takový, aby se nedal přehlédnout, když si je obouváme: STOJÍ TI TEN ČLOVĚK ZA TO, ABYS ZA NÍM BĚHAL? Na punčošky zevnitř, tam, kde to vidíte, když se díváte, jak se vám shrnuté navlékají na nohy, by mohlo být NEMRHEJ LÁSKOU NA TY, CO TĚ NEMILUJÍ. Stydliví lidé by si mohli kupovat košile, které by na manžetě měli napsáno: NEDÍVEJ SE SEM, DÍVEJ SE LIDEM DO OČÍ. Někomu by možná nestačilo nic tisknout na oblečení, protože tomu nevěnuje pozornost, možná by se vyplatilo zvážit, zda mají výzvy o rakovině a prostatě uvedeny na cigaretách na kuřáky nějaký účinek a raději je vyměnit za doporučení USMĚJ SE nebo ZAVOLEJ MATCE. Možná by se pár lidem vyplatilo mít na mobilu nápis NELŽI, POKUD TO NENÍ NEZBYTNÉ. Nebo I KDYŽ JE ŠÉF STARÝ VŮL, NEŘÍKEJ TO VŠEM.
Pokud existuje alespoň minimální možnost, jak si pomoci, nemůžeme tu šanci zahodit. Já jsem si například pro chvíle akutní skepse a malomyslnosti koupila tričko s nápisem IT CAN‘T GET BETTER. A nebudu v něm nikam chodit, jen se v něm postavím před zrcadlo a počkám, dokud to konstatování úplně nezpracuju. Kdybych se tedy déle neozývala, víte, kde mě najdete. :-)