Tenkrát na podzim

Týkalo se to výhod bydlení ve střední Evropě, ten článek v časopise o životním stylu. Vždycky mě potěší, když narazím na důkaz pozitivního myšlení, ale argument, že se máme super, protože máme léto i zimu, že můžeme nosit kožichy i šortky, to bylo i na mě hodně. Prý si vždy máme co koupit, co vytahovat ze skříně a můžeme se těšit z neustálých změn. Nač nám to je, ptala jsem se, mít napěchované skříně věcmi, na které je právě buď příliš teplo nebo příliš zima? Nikdo mi neodpověděl, časopisy totiž neodpovídají, jen si dál na lesklých barevných stranách hlásají to své.
Když jsem se nedávno připletla ke vzpomínkovému rozhovoru dvou seniorek s dobrou pamětí, kromě pikantních historek, které jsem si mohla konečně poslechnout díky tomu, že jsem už příliš stará na to, aby "mě mohly zkazit", mě upoutalo časové zařazení nejsilnějších zážitků: " byly to první jahody toho roku, měla od jejich šťávy červené prsty a těma jahodovýma rukama držela jeho hlavu a plakala "," chodili jsme spolu jen tak dlouho, dokud prodávali na ulici kaštany, začalo to na podzim a na Vánoce bylo už po všem, pochopila jsem, že on není nic pro mě a on mi to nikdy neodpustil a dal se k policistům "," narodil se v srpnu, do vůně těch švestkových povidel, co jsme vařili v kotli na dvoře ".
Dnes dostanete jahody v hypermarketech po celý rok, nejsou takové červené a voňavé, ale jsou to stále jahody. Pokud potřebujete mít kaštany, švestky nebo hrozny, nemusíte Marušku vyhánět ke dvanácti měsíčkům, stačí mít po ruce dobrovolníka, jehož vyštvete do nejbližší Billy, Tesca, Globusu nebo Kauflandu. Nemusí být ani sezóna husích hodů, pokud mermomocí toužíte po huse, mrazicí box vám ji poskytne. A abychom nezůstali jen u jídla: S trochou peněz můžete i v létě sedět v kožichu v klimatizované místnosti a při troše organizace si nemusíte v režimu byt - auto - kancelář - nákupní středisko celou zimu oblékat kabát.
Stála jsem ten den v obchodě nad balíčkem jahod. Vypadaly docela jako opravdové, červnové. Přemýšlela jsem nad tím, jak se nám vytrácejí věci a vjemy související se sezónou. Klimatizace, globalizace, logistika a převaha interiérových zážitků nás okrádají o zhmotněné uvědomění si plynutí času. Když ho totiž nedělíme, alespoň v rovině smyslových vjemů, neuvědomujete si jeho délku.
Takže díky bohu za Vánoce. Jsou sice kýčovité, hlučné a plné prožitků, ale nebýt jich, ještě víc by nám splynuly naše dny do monotónního sledu povinností a událostí, které se navzájem podobají, následují jedna za druhou a nemají tu výjimečnost typu "jen jednou ročně, jen teď v sezóně ". Takže v tom časopise měli vlastně pravdu. Jsme střídáním ročních období bohatí. Neboť je příjemné vybrat ze šuplíku svetr, na který jsme již zapomněli, zkoušet si v květnu plavky, jestli se náhodou přes zimu ve skříni nesrazily, těšit se na sandály a pak na lyže. Změna těší, řekl prý Cicero. A je třeba si ji užít, ne se z ní stresovat, protože nám ze života neodkrajuje, ale dělá ho zajímavějším.
Ty jahody jsem nekoupila. Koupila jsem kaštany. Bylo třeba zapnout troubu, zapálit svíčky a malým nožíkem ty kaštany naříznout, aby se upečené daly loupat. Je úplně jedno, že se mi ten nožík alespoň jednou smekne. Byla přece sezóna kaštanů a palců zalepených leukoplastí.