A ruce?

,,A ruce sis umyl?´´ zeptala se teta mého muže, který se právě vracel ke slavnostnímu rodinnému obědu z předsíně. Vlastně ze záchodu.
,,Nech si své učitelské móresy, nejsem tvůj žáček, abys mě buzerovala!´´ sarkasticky ji odbyl můj muž, když neměl náladu na svou oblíbenou odpověď, že nač by si myl ruce, vždyť se tento týden už sprchoval, takže ho má čistého.
Věděla jsem přesně, co bude následovat. Jeho matka se tety, tedy své sestry zastane, strýc, tedy její manžel, se s radostí postaví na stranu mého muže, začne velká rodinná hádka, ve které jen zdánlivě půjde o hygienu, a všechno to skončí pláčem tchýně nebo tety nebo obou, v zvlášť vydařených případech se přidají i některé děti. Tolik z našeho rodinného folklóru. Vlastně dodnes netuším, zda si můj muž ty ruce skutečně neumývá, nebo jen rád provokuje, doma si je myje.
Patřím k čistotný lidem, občas to hraničí až s obsesí, myju si ruce nejen po použití záchodu, to je samozřejmé, ale i po chycení kliky od záchodu. Mám spoustu čistotných přátel, mužů, inteligentních a vzdělaných, kteří jsou schopni se sprchovat dvakrát za den a v jejich bytě se dá jíst i z podlahy. Ale po použití záchodu mnozí z nich nepociťují absolutně žádnou potřebu jít si umýt ruce, a to ani v případě, že si rovnou odtud sednou ke společnému stolu a strčí ty své neumyté pařáty do sklenice s okurkami.
Nedávno jsem měla pocit déjà vu , jako kdybych se vrátila na naši rodinnou oslavu. Při společném obědě se kamarád chystal krájet chléb a já jsem se ho zeptala, jestli by si nemohl předtím, než chytá potraviny, které nebude jíst jen on sám, jít umýt ruce. Mimořádně ho to urazilo, řekl mi, ať si ten chléb nakrájím sama a dodal v duchu mého muže, že se přece před chvílí sprchoval. To byla pravda. Mezitím však ještě šel nakupovat do obchodu, což byla téměř hodinová procházka. Možná za tu dobu fakt nebyl na záchodě, ale minimálně chytal peníze a kliky na frekventovaných místech.
Kamarádka, které jsem si postěžovala, že jsem si připadala jako taková sekýrovací vychovatelka v mateřské školce, mi řekla, že ona všechny muže, kteří to nedělají automaticky, buzeruje, dokud se to nenaučí i za cenu, že ji považují za mimoně. Že je to naše povinnost. Jenže mě nebaví vychovávat dospělé muže s vysokoškolskými diplomy a s tituly před i za jménem, nemám chuť, nechci si kazit náladu kyselými výrazy a sarkastickými poznámkami. Proč bych měla dělat to, co nezvládli jejich matky, učitelky, přítelkyně a manželky?
Původně jsem si myslela, že jen já mám takové přátele, ale podle telefonického průzkumu a pozorování skrytou kamerou v USA se každý třetí muž po návštěvě toalety nezastaví u umyvadla, zatímco žen je takových jen dvanáct procent. Mluvilo se o tom na konferenci přenosných nemocí v Chicagu. Vědci konstatovali, že takové chování přispívá k šíření infekčních chorob.
Nuže vědci již konstatovali leccos. Nedávno jsem četla článek s titulkem Imunita ze psí boudy, kde autorka vycházela ze zjištění, že s čistotou to netřeba přehánět, protože člověk si musí budovat imunitu. Důvod k mytí rukou však není jen zdravotní či preventivní, tak jako důvod, proč nepřijdeme mezi lidi ze záchodu se staženými kalhotami není jen prevencí před zánětem ledvin. Patří to prostě k slušnému chování a výchově. A tak tedy plním příkaz mé kamarádky, že je naše povinnost všem, co to nedělají automaticky, neustále to otřískávat o hlavu. :)