Ve znamení začátku?....

Tenhle rok byl pěkně zkurvenej, musela si v duchu přiznat. Přinesl ji tolik smutku a trápení a vzal tolik milých a blízkých lidí, že je to na jednoho člověka moc. Snažila se to ustát, ale její zdraví ji zradilo v tu nejnevhodnější chvíli.
Hřála si ruce o hrnek horké kávy v jedné útulné kavárně na náměstí. Nikdy ji nenapadlo zajít na kafe samotná, vždyť to by si ho mohla udělat doma? Teď ale žádné doma není, je jako ten kočovník, co má pernamentně sbalený kufr a čeká, kdy bude muset jít dál.
Bylo po vánočních svátcích a lidé opět vyrazili do ulic. Někteří do práce, jiní na procházku a pár jich mělo stejný nápad jako ona a seděli v kavárně. Nebylo plno, pár stolečků volných zůstalo. Většinou samé dvojice, tu dvě starší dámy v důchodovém věku a hned vedle elegáni v saku, pravděpodobně na pracovní schůzce.
Odtrhla oči od výlohy, přestala sledovat dění na ulici a rozhlédla se po kavárně. Zastavila se u stolku kluků, možná jen o málo mladších, než byla ona, řešili něco nad otevřeným notebookem a živě diskutovali.
Dopila zbytek kávy a chystala se k odchodu. Mrkla na mobil, kolik je hodin a ve stejnou chvíli, kdy ho chtěla schovat do kapsy riflí se otevřely dveře kavárny.
Stáli proti sobě, mlčeli a jen se díval jeden na druhého. Ještě nikdy nezažila nic podobného, nic tak živočišně silného.
“Johny, tady, nech tu křepelku a pojď nám pomoct,”volali na něj kluci od noťasu.
“Johny?” opakovala spíš automaticky a pořád se dívala do jeho hnědých očí.
“Jojo, Johny,”a sáhl do kapsy omšelého kabátu pro vizitku, kterou ji podal, ale nespustil z ní oči.
IT servis, bylo na ní tučným písmem napsané a jméno i mobil. Schovala ji do kabelky, na stole nechala peníze za kávu a zmizela.
“Rokem 2016 se uzavírá cyklus, vše nefunkční a staré končí a rozpadá se. Rok 2017 je ve znamení čísla 1 ...začátku” napsala večer textovku, ale ještě než ji odeslala, dopsala “chci, aby jsi byl můj začátek.”
Věří, že tenhle rok bude jiný,lepší než ten minulý a vše tomu nasvědčuje.
Nový rok přivítali s Johnym společně…..