Pravidlo třetího dne :)

,,Ty jsi pako, ty jsi strašný pako, fakt strašný.´´ řekl první chlapec druhému.
,,Když já jsem pako, tak ty jsi víš co.´´ řekl druhý prvnímu.
,,No co? No co?´´
,,Cha! To bys chtěl vědět!´´
,,Jsi debil.´´
,,Ty jsi.´´
,,Ne, ty jsi debil a ještě mě i kopeš!´´
,,Kopu tě, protože si to zasloužíš!´´
A tak dále donekonečna. Třetí chlapec, ten náš, se do této hádky nezapojil. Ne že by měl takovou skvělou výchovu. Má jen cit pro dobré načasování a ví, kdy poslouchám. Takže se otočil s úsměvem na mě a vychutnával si, co přijde. Čekal, že se vložím do přátelského rozhovoru jeho dvou kamarádů a že jeho kamarádi budou koukat, jaké věci vysoukám z rukávu.
Byli spolu třetí den na naší chatě a z úvodní idylky prvního dne, radosti a porozumění druhého dne se to na třetí den takto zlomilo.
Do jejich komunikace jsem se vložila, ale ne příliš hluboko. Jednak jsem se necítila povolána na nějaké velké výchovné přednášky, jednak jsem si vzpomněla na heslo mé přítelkyně Třetí den na svahu.
Na lyžařských zájezdech třetí den nedovolí instruktoři vytahovat lyže, neboť je tehdy prý nejvíce úrazů. V pionýrských táborech vedoucí plánovali na třetí den bohulibé stolní hry a nějaké ty umělecké soutěže, protože tehdy byla prý menší pravděpodobnost, že si někdo vylomí zuby nebo krk. Alespoň za našich dětských časů to tak bylo a když se zamyslím nad průběhem mnoha akcí typu natáčení, zkoušení v divadle nebo dovolené, pravidlo třetího dne má něco do sebe.
Třetí den opadne euforie příjezdu a začátku, nenastoupí ještě příjemná rutina známého, není vidět zatím žádné dílčí výsledky, ale už stihnou na sebe narazit problematické povahy, dostaví se únava, případně vyjde najevo nevhodný poměr prostředí a přípravy na něj. Třetí den na letní dovolené se téměř každý muž vždy spálí, neboť je pod jeho úroveň se natírat opalovacím krémem, ale první dva dny se k tomu ještě nechal donutit. Žena podlehne pocitu, že se špatně vdala, neboť i na dovolené má vše na starosti ona. Při natáčení třetí den vyjde najevo, že herec, co tvrdil, že má řidičák, ho ve skutečnosti nemá a dělá mu problém i přeparkovat, případně se někdo opije, někoho urazí či někam nedorazí. Při zkoušce v divadle má alespoň jeden z nejdůležitějších tvůrců chuť odejít a už nikdy, nikdy se mezi ostatní ignoranty nevrátit. Třetí den v nové práci je o tom, že člověk zatíná zuby, pláče na záchodě, koncipuje v hlavě výpovědi a vyptává se v lékárně, které antidepresiva nejsou na předpis.
No a pak se to poddá. Přijde čtvrtý den, pátý, šestý. Usadí se to, něco polkneme, na něco si zvykneme, něco nám přestane připadat tak strašné. Lyžujeme dále.
Je to nádhera mít po ruce heslo Třetí den na svahu. Stejně jako hesla Pátek třináctého a Sedm let neštěstí za rozbité zrcadlo. Máme tak totiž možnost věřit tomu, že to ne my nebo oni jsou na vině, že se lámou nohy, duše a ideály, ale to nějaké ono, vesmírný řád zařídil, že dnes je den úplně na prd. V tom je ta výhoda mít životní filozofii, kréda, rituály, zvyklosti a holdovat pověrčivosti.
Tři kamarádi zabalili špinavá trička, předali vzduchovku, natřeli Fenistilem štípance od komárů, zkontrolovali přisátá klíšťata a dohodli si, mezi sebou, i s námi dospělými, že se setkají opět v sobotu. A zase může začít odpočítávání.